Volání o pomoc

Z rozporuplných reakcí amerických kritiků lze poznat, jak moc jsou v USA na téma 11. září ve filmu citliví. Tady je ale útok použitý jen jako tragédie, kde jednomu z hrdinů zahynou žena s dětmi - mohla by tam být klidně autonehoda nebo "obyčejný" pád letadla a na děj by to nemělo vliv. Rozhodně si nemyslím, že by docházelo k exploataci bolestivého tématu, naopak Binder vypráví velice citlivě a vyhýbá se přílišnému tlačení na pilu. Herecké výkony jsou znamenité do jednoho - Sandlerem počínaje a Sutherlandem konče. Snad jen dějová linie s psychicky narušenou pacientkou (byť sama o sobě půvabná) trošku přebývá. (04.11.2007)

Vážný Sandler rozhodně není nic pro mě a teď už to vím víc než jistě. Scénář je zbytečně zdlouhavý. V kratší verzi by asi nebyl špatný. Způsob podání a herecké obsazení je ale příšerný. Spousta scén zbytečně přehraná a některé zase nedodělané. Film mě nijak nenaplnil a dotkl se mě opravdu jen pár slovy, které zřejmě stejně brzy zapomenu. (20.07.2011)

Film o jedenáctém září? To ani omylem, stejně tak by se mohl odehrávat po jakémkoli jiném neštěstí. Je jenom o tom jak se jeden muž snaží pomoci někomu kdo trpí tak velkou bolestí že už není schopný normálně žít a možná při tom pomůže i sám sobě. Příběh civilně a minimalisticky hrajícího Sandlera, který opravdu dokáže chytit za srdce. 9/10 (09.09.2007)

Patrně nejlepší a emocionálně nejsilnější reflexe 11. září v americkém filmu, jakou jsem měl možnost vidět. V malém, téměř komorním dramatu, schována kdesi v druhém plánu, probublávající v kolektivním podvědomí jako symptomy posttraumatického syndromu... Nemluvím teď vlastně i o jednotlivci?...O jednom z hlavních hrdinů filmu Volání o pomoc? Ano, obé se prolíná, obé lze zaměnit... O pomoc totiž volá nejenom hrdina - ovdovělý manžel a otec, jehož rodina seděla v uneseném letadle z Bostonu, ale také americká společnost. I ona trpí zjevně příznaky posttraumatického syndromu - je raněná, přišla o část sama sebe, dokonce o tu nejdůležitější, o vlastní pocit bezpečí a nezranitelnosti, s ní přišel strach a ten velmi změnil hierarchii uspokojování základních potřeb... Máme tu tedy zjevně zraněnou a traumatizovanou společnost, pozorujeme reakce a obranné mechanismy, které zranění samovolně nastartovalo, máme tu jednoho jejího symbolického zástupce a jeho podmíněný reflex vše ze svého vědomí vytěsnit, izolovat se od zraňující reality a pravdy, únik do světa zábavy, laciných, ale účinných drog a závislostí - hudby, počítačových her, rituálů... (,,Myslel jsem, že nemáš návykový sklony. To byla hláška večera, kámo. Jsi závislák...") O pomoc v tomhle filmu ale v podstatě volají všichni - zlomení rodiče, jež trápí skon dcery a vnoučat, černošský zubař Alan, který si nechce připustit přicházející stereotyp v dlouholetém manželství, zubařova nová pacientka, řešící nabídkou orálního sexu své dlouholeté trauma z nepodařeného partnerského svazku, zubařovi rodiče, otec, soužící a trápící se ve městě a matka zas stresovaná jím, mladá psychoterapeutka podléhající traumatickému světu svých pacientů... Celá společnost trpí problémy, na jejichž existenci k filmařské reflexi poukázal normotvorný pohled Americké krásy... Kořeny jsou hlubší, pracovně je nazvěme krizí západní materialisticky založené kultury, ale katalyzátor je jen jeden - teroristické útoky na Spojené státy... Volání o pomoc ... Nádherný a hluboký film, jehož poselství zůstává - Bylo to hrozné... Bolí to... Ale je třeba se otřepat, zapomenout a jít zase dál... V závěru mého komentáře nelze opominout herecké výkony téměř všech zúčastněných herců a hereček, nejvíce mne ale uchvátil Adam Sandler, kterého jsem doposud zvolna přehlížel maje ho zaškatulkovaného v nicneobjevujících komediálních rolích - ztvárněním Charlieho Finemana mi skutečně vyrazil dech... Zřejmě jde ve stopách Jima Carreyho pomalu v sobě objevující skutečný herecký talent... Neméně přesvědčivý a nenuceně šaramantní byl výkon Dona Cheadleho a velmi mě překvapila i menší role Liv Tyler, která uhrála na malé ploše opravdu velký part... Režisér Mike Binder skutečně zachytil soudobé volání o pomoc a svým výtečným snímkem pomohl k sebereflexi pacienta, který ještě možná neví o svém vážném stavu... Soudím, že tohle již není jen další z následovníků Americké krásy, to je svébytné a autentické Volání o pomoc... (31.10.2007)

Podobne ako ma volakedy velmi prekvapil komediant Tom Hanks z 80-tych rokov v prvej vaznej ulohe vo filme PHILADELPHIA (1993), alebo Jim Carrey v TRUMAN SHOW (1998), ma dnes taktiez totalne prekvapil Adam Sandler, ktoreho som si v takejto ulohe ani nevedel predstavit. Skutocne som vo filme vnimal smutneho Charlieho Finemana a nie Sandlera, ktory by sa akoze hral na vazneho, za co ma odomna poklonu. Taktiez i Don Cheadle HOTEL RWANDA (2004) po Sandlerovom boku zahral skvele. Je to krasny pribeh o priatelstve, pomoci v smutku, ale i akejsi nadeje, ktory stoji za to vidiet... 25.10.2008 _____ Adam Sandler - (Charlie Fineman) +++ Don Cheadle - (Alan Johnson) +++ Jada Pinkett Smith - (Janeane Johnson) +++ Liv Tyler - (Angela Oakhurst) +++ Donald Sutherland - (Sudca Raines) +++ Mike Binder - (Bryan Sugarman) +++ Saffron Burrows - (Donna Remar) +++ Hudba: Rolfe Kent +++ (25.10.2008)