Funny Games
Funny Games U.S.
Funny Games
Funny Games U.S.
Funny Games U.S.
Funny Games
Funny Games USA
Režie:
Michael HanekeScénář:
Michael HanekeKamera:
Darius KhondjiHrají:
Naomi Watts, Tim Roth, Michael Pitt, Brady Corbet, Devon Gearhart, Boyd Gaines, Siobhan Fallon Hogan, Robert LuPone, Linda MoranObsahy(2)
Chcete se vsadit, že v devět ráno budete mrtví? Prodloužený víkend s rodinou v luxusním venkovském sídle? Proč ne! Funny Games USA je průzkumem dnešní brutální společnosti a jak násilí ovlivňuje naší kulturu. Anna vypráví příběh své rodiny, která byla fyzicky i psychicky týraná dvěma neočekávanými návštěvníky. Peter a Paul se s milým úsměvem a v bílých rukavičkách objeví u dveří jejich chaty. Anna s rodinou nemá ani tušení, jak drsná hra na ně čeká! Vše začne nabírat rychlé otáčky, když se Paul vsadí, že rodina nepřežije do zítřejšího rána… (oficiální text distributora)
(více)Recenze (1 024)
Dobrý filmek! To se musí uznat a dal bych i 4*, protože námět tohoto filmu je fakt dobrý, obsazení taky dobré, herci dobře hrají,...až na chování jednotlivých postav! Dva psychopati jsou skvělí, ale terorizovaná rodina je jako ,,muchy sežerte si mě!!!"...Chlap má přeraženou nohu, ale celý film to spíš vypadá jako by byl snad retardovanej nebo celkově ochrnutej, že nic neudělá i když se psychouši začnou ,,ukájet" i na jeho synovi. A co mohli ti dva čekat, když měl pak syn v sobě díru od brokovnice? Nebylo mi jich ani líto, protože kdyby něco udělali tak by se to nestalo. Jasně! Takhle se to kecá, že? Ale nechápal jsem převahu psychoušů, když jeden z nich držel golfovou hůl a to bylo vše. Neměli ani žádnou zbraň...nic! Až potom teda... A rodinka celou dobu poslouchala jako pejsci. To mě na tom nejvíc štvalo! A taky nemám rád horroy kde nikdo nepřežije...ale závěr byla skvělej!:) ()
Po půl hodině jsem to vypnula a pustila si posledních 10 minut a musím říct, že jsem o nic nepřišla. Dvě hvězdy dám jen za Naomi Watts. ()
Dva hlavní záporáci to odehráli opravdu skvěle. V průběhu filmu jsem si kolikrát říkal, jak bych jim rozbil hubu. Chvílemi dost napínavé a i přes pár stupidních momentů ( 20 lidí není schopných zabít 2 teenagery, chlap se zlomenou nohou je zcela mimo atd. ) to pro mně byl vcelku povedený psychologický thriller. 4* ()
Jedním slovem: GENIÁLNÍ ! ()
Myslím, že tenhle film je pro silnější nátury. Skvělá atmosféra, dobrý scénář a kamera je super. Skvělá dvojice Pitt A Corbet. Čekal bych, že tenhle snímek bude mít větší hodnocení, protože určitě je kvalitní, i když ne pro každého, ale na sto procent stojí za to jej vidět, už jen kvůli hereckým výkonům a nejhorší je, že scénář lehce nahlodává divákovu mysl, až si nakonec řekne, že tohle se může stát i ve skutečnosti. Opravdu doporučuji. ()
Odporné... Proč jsem to prostě nevypla, dokud to ještě šlo? Brady Corbet mi, nevím proč neustále připomínal Jokera z Dark Knight Rrises a Michael Pitt je tak neuchutnej, že bych se na něj vyzvracela rovnou. Ti dva dohromady tvoří duo tak odporně slizké a přitom galantní, že by jim ta vejce prostě dal každý. Ale musím přiznat, že jsem čekala, že na mě tenhle film zapůsobí psychicky mnohem víc. Že se po něm budu cítit jako po Requiem for a Dream, prostě totální depka, což se tady až tak úplně nepovedlo. Ale moc zvláštní bylo spojení skoro nehybné kamery s absolutním tichem, kdy jsem si říkala "ukažte co se děje v té místnosti!" i když mi to bylo vlastně naprosto jasné. Tenhle film je divný a odporný a proto vám ho doporučuju. ()
65% ()
Příšerný film. Ale hrozně dobře natočený. Musím uznat, že je to opravdu dobrý, ale fakt strašně příšerný film. Šla bych na plný počet, nebýt ovladače. Už nikdy více... ()
Když se na fikci někdo dívá, stane se z ní realita? Snad ne....Tak krutý, zbabělý a bezohledný může být i film a Haneke to dokázal mistrně i ve své US verzi. Pomrkávání do kamery a ovladač bych vynechal, ale jinak jsem dlouho neviděl film, který vyvolá tolik emocí, ikdyž skrz na skrz negativních. Příště asi takový film vynechám, snad jen pokud bych si chtěl opravdu pokazit náladu. ()
Nikdy nepochopím úspěch tohoto filmu. Dva teplouše v pubertě omrzí jejich robertky a tak se vydají na cestu za novými sousedy, aby se seznámili a následně rodinu terorizovali, protože jim odmítla dát podruhé vajíčka, které si sami rozbili. Za normálních okolností bych dal 2 hvězdičky, ale nedokážu se nějak dostat ani na jednu při představě filmu ve kterém představují hlavní dvě role hulibrci s ovladačem na přetáčení času. Film plný culících se teploušků v bílých rukavičkách, které mají nejspíš k prověření čistoty svých kaďáků před akcí doprovází smršť neskutečně trapných a stupidních keců. Rázem je tady konečné odhalení celé pointy snímku. Geniální nepřemožitelní teplouši teroritují svět.... ()
So, what do you want to do? You want to call someone? An ambulance, or the police? I won't stop you. Neither will Tom. Right, Tom? Well, what are you waiting for? Až po druhom zhliadnutí som ocenil tento psychopatický film. V psychickom týraní postáva som sa skoro vyžíval. Je tam veľa zbytočných nudných scén taktiež scénu s diaľkovým ovládačom si mohli tvorcovia odpustiť. Ale kamera, obsadenie psychopatov (aj ostatné obsadenie) a scény boli úžasné. ()
Jak si Haneke zahrál na Hollywood: nejdřív se do boje pustil pouze s nástroji klasického Hollywoodu, pak se mu průběžně vysmíval, a nakonec to stejně bylo moc fajn. Ze začátku jsem nevěřil, ale na konci dávám rád 4x *. (Ale nehledal bych velké ZPRÁVY: prostě nám chlapec ukázal, že i z hovna bič upleteš, a když to umíš, tak můžeš i o hovnu mluvit). ()
Brutální film bez špetky shovívavosti, který do nás od prvním minut tlačí tu bezvýchodnost a chladnokrevnost. Mnohdy jsem si říkal, že něco tak hnusného a šíleného jsem ještě neviděl. Navíc Haneke nám celou tu šílenost servíruje jakoby mimochodem, mnohdy pouze za pomoci zvuku a naší představivosti nás dovádí do úzkých tak, jakoby jsme byli s nimi v jedné místnosti. A nejhorší na to je, že taková je dnešní doba a ono se to opravdu může stát, ani se nenadějeme. 90% ()
Náhodou jsem na tenhle film narazil, doporučil ho bratrovi a ten mi po shlédnutí zase doporučil, abych si ho co nejdříve pustil a nic mi k němu neřekl. Udělal dobře. U tohle filmu jsem byl v šoku od první minuty až do konce a i po závěrečných titulcích jsem byl stále udiven. To, co se ve filmu odehrálo se nedá ani slovy vyjádřit a musí se to jedině vidět (teda pokud nejste slabší nátura a pohled na násilí vám nevadí). Hlavně silně doporučuji: Pokud někdy u vás zaklape nějaký mladík a bude po vás chtít 4 vejce, rychle mu je dejte, zavřete, zamkněte a doufejte, že spokojeně odešel. 100% ()
Velmi úchylná jednohubka aneb koncert dvou psychoušů jak má být. 72% ()
Slušný nářez od chlapíků, které bych fakt nechtěl pozvat do baráku. 8/10 ()
Psychologický thriller, ktorý ma zo začiatku vtiahol do deja. Ale neskôr sa to bohužiaľ zmenilo na nudné pasáže, ktoré nemali hlavu ani pätu. To by sa ešte dalo zniesť, ale ten stupídny záver, kedy zoberie hlavná postava do ruky ovládač a vráti dej o niekoľko minút naspäť mi tento film úplne znechutilo. Celé je to hlavne o dialógoch, ktoré tiež s logikou veľa spoločného nemajú. Veľmi divný film, ktorý mal rozhodne väčší potenciál. ()
Šmarjá, co tohle zase bylo za exkrement... Nebo snad experiment.? První polovina filmu jakž takž funguje, ale pak se to přehoupne do druhé. Co měl jako znamenat ten video efekt s ovladačem? Nebo ty wtf debaty o realitě? To je ovšem jenom malá ochutnávka z palety výkalů, které uvidíte pouze tady. A pomyslný hřebíček do rakve, byly nedodělané, a nesedící titulky, které se museli neustále posunovat. ()
Extrémne iritujúci film. ()
Související novinky
Fresh Film Fest začíná již ve středu
Fresh Film Fest nabídne od 29. srpna do 2. září téměř 120 filmů. Proběhne v kině Světozor, Kině 35 – Francouzském institutu, FAMU, Studiu Béla – Maďarském institutu, a také pod širým nebem v… (více)
Soukromé „topky“ předních uživatelů ČSFD.cz
Jak jde čas, některé filmy přirůstají k našim srdcím a získávají na hodnotě, jiné naopak můžou zapadat prachem, i když nás v době svého uvedení nadchly sebevíce... Zde vám přinášíme přehled… (více)
Nej filmy roku 2008
Mezi ČSFD uživateli s nejvíce body jsme udělali malý průzkum, které filmy se jim v roce 2008 líbily nejvíce a které nejméně. Nejedná se o žádné „ČSFD Oskary“ ani žádnou oficiální statistiku, jde… (více)
Michael Haneke vzkriesil antickú tragédiu a odel do ju rúcha 21. storočia. Tento názor je sťažejným názorom tohto blogu a rád by som ho tu a teraz rád rozvinul. Pre tých menej zbehlejších zhrniem pár (výsostne kľúčových) poznatkov, ktorých autorom je ešte Aristoteles a spísal ich v diele Poetika. (Divadelná) tragédia sa od komédie líši tým, že začína pokojne a končí nepokojne (u komédie je to naopak). Pri tragédii je ústredným motívom vo vzťahu k divákovi katarzia, teda súlad medzi strachom a súcitom s hlavnou postavou (divák chce ním byť, zároveň sa ním bojí byť, keďže hlavný hrdina končí neslávne). Tragický hrdina v Hanekeho diele nie je Naomi Watts či Tim Roth, ale práve tí dvaja mladí psychopatickí sadisti, ktorí vyčíňajú v dome manželov. Nie sú typickým hrdinom (hrdina odkazuje k dobrým vlastnostiam a veľkým srdcervúcim činom) ako napríklad Mario Caravadossi v Pucciniho Tosce, ale hrdinom 21. storočia. Je totiž viac než zrejmé, že hrdinstvo, ako ho vnímali Aischylos (literatúra), Puccini (hudba) je v dnešnej dobe mŕtve, treba vytvoriť nový prototyp. A v tomto duchu sa nesie i Hanekeho dielo – je podobné toľko kritizovanej SND-čkárskej Orestei, podobné v tom, že mení zaužívané stereotypy na strane divákov. Určite sa, a oprávnene, spýtate, ako môže divák obdivovať záporných hrdinov, hlavne, keď sú to tí, ktorí vo Funny Games vykonávajú skutky tak brutálne. Tragédia totiž, ako ju chápal Aristoteles, je postavená na tom, že divák obdivuje činy hrdinov. A tu nastáva zásadný zlom v Hanekeho diele. Nemecký režisér totiž súcití viac so zápornými hrdinami (Pitt a Corbet) než s „vedľajšími“ postavami (Watts a Roth). Práve Pitt sa dvakrát obracia smerom k divákovi pohľadom do kamery (snaží sa tak k nim priblížiť, kým Watts a Roth zotrvávajú v úzadí) a búra tak hranice medzi (ak použijeme divadelnú terminológiu) medzi hľadiskom a javiskom a uvádza tak diváka do filmu, ako jedného z jeho neviditeľných hercov. Tento súcit súvisí aj s ďalším kľúčovým poznaním, ktoré sa nemecký režisér snaží divákovi prezentovať – divák chce byť záporným hrdinom, chce byť „bohom“ rozhodujúcim o živote a smrti – chce vidieť nahú Naomi Watts (herci ju vidia, divák nie), chce si užívať všetky možnosti, ktoré táto moc ponúka. Hanekeho chladná štúdia násilia nevychádza z námetu, ale podmetu – tým je samotný divák. Je totiž zrejmé, že Pitt a Corbet stvárňujú postavy podobné nám, len s tým rozdielom, že oni naše fantázie zrealizovali – nie je dôležité kto tieto postavy sú, odkiaľ sa vzali, prečo to robia, keďže odpovede na tieto otázky sú nepodstatné, to čo je podstatné je to, že tieto ich činy vychádzajú z temnej stránky našej mysle. Zo sebeckých túžob po moci, po schopnosti ovládať druhých, po zrealizovaní sexuálnych fantázii (vyzlečená Watts) či možnosti prekonať naoko neprekonateľné bariéry (zabiť dieťa). Divák má podľa Hanekeho cítiť vnútornú hanbu za to, že chce vidieť nahú Watts, chce vidieť to brutálne násilie. A to všetko odohrávajúce sa len pár metrov pred ním na „javisku“ (preto to obracanie sa k divákovi). Hanekemu nejde o opodstatnenosť konania postáv v jeho fikčnom svete, podobne ako Gerard Kargl v kontroverznom Angst, mu ide o chladnú, beštiálnu, maniakálnu a rýdzo sadistickú hru na mačku a myš, v ktorej od počiatku je jasné, ako sú karty rozdané. Čiastočne oslabené kauzálno-príčinné vzťahy tak len upriamujú pozornosť k hlavnému konfliktu. Tým je toto chladné zabíjanie, neustále stupňujúce sa napätie a strach z toho, čo príde. Ani slabý čas (teda čas, kedy sa zdanlivo nič nedeje) tu prakticky neexistuje, keďže v tento úsek divák „predýchava“ čo videl alebo sa pripravuje na ďalší teror. Zároveň však je divák neustále fascinovaný týmto násilím. Nahou Watts (kontrast psychicky zničenej ženy a jej dokonalých kriviek je dokonalý protiklad), „pobožteným“ Pittom schopným dať život i ho vziať – v tomto je tá katarzia – divák je sám ponížený ako Watts tým, že odhaľuje svoje zvrátené chúťky byť ako záporný hrdina a tým sa povýšiť do úrovne pozemského boha a rozhodovať o živote a smrti. Zároveň sa však divák bojí byť takýmto hrdinom, keďže jeho existencia je predurčená k zániku a k tomu, že sa takto dožije oveľa kratšieho života, než by sa dožil inak. Haneke na otázku čo je pre človeka lepšie neodpovedá, prostredníctvom obrazu však dáva jasnú výstrahu toho k čomu zlá policajná ochrana môže viesť. Je totiž viac než zrejmé, že činy dvoch mladíkov vyplývajú z ich vlastného presvedčenia o tom, že môžu beztrestne robiť čokoľvek čo chcú a zákonné normy neusmerňujú ich život do určitých hraníc. Funny Games sú zábavnou hrou s divákom, keďže mu odhaľujú to, kým sám je (hoci sa proti tomu bráni) a zároveň mu definujú dôležitosť mantinelov v živote. Je to dielo formálne bezchybné, obsahovo možno trochu slabšie, avšak vo svojej výpovedi silnejšie, než celá akčná produkcia posledného desaťročia. Tá totiž na diváka obrazne povedané kašľe a pracuje len s vlastným, vnútorným tokom informácii. Haneke cieli na diváka a robí to veľmi dobre. Jeho aristotelovská tragédia transformovaná do sveta filmu 21. storočia láme zaužívané stereotypy o súcite s hrdinovi – Haneke totiž nevytvára svoj koncept hrdinu na základe hrdinských činov (schopnosť hodiť sa do dráhy strely), ale na základe stotožnenia diváka s činmi tohto hrdinu. Tie sa môžu zdať byť, ako to vidíme vo Funny Games, neprimerané, sadistické, brutálne, avšak len demonštrujú povahu dnešného sveta, v ktorej brutalita je bežným pojmom. Čítajte viac: http://cifersky.blog.sme.sk/c/326789/Michael-Haneke-Funny-Games-USA-alebo-ako-sa-tvori-moderna-tragedia.html#ixzz2TevngnUS () (méně) (více)