Hairspray

Ani sa mi nechce veriť, že po zhruba 10 minútach sledovania som uvažoval o najnižšom hodnotení. Hovoril som si - tu si niekto rieši komplexy a chce, aby si celá Amerika ( Svet ) myslela, že každý dokáže všetko, či máte nadváhu, inú farbu pleti, alebo spoločenské postavenie. Hnus. Lenže, následný príval životodárnej energie, v podobe extrémne dokonalých tanečných čísel, turbulentných piesní a skvelého hereckého obsadenia, mi prvotnú myšlienku vytancoval z hlavy a nechal ma uvedomiť si, že ten presladený optimizmus je predsa len fajn a keď sa to skĺby s dravým ( a naprosto neuveriteľným ) soundtrackom z ( pre mňa ) ešte obľúbenejšieho hudobného obdobia, neostáva nič iné, len sa nechať uniesť. (01.06.2016)

Vlastně mě to ani tak nevzalo. Taneční scény mě začaly chytat až na konci filmu a hudba mi často přišla dost pomalá, takže o nějakém blaženém vrtění do rytmu v sedačce nemůže být řeč. Klady filmu bych ale viděl v jiné stránce. Pokud se dokážeme přenést přes přirozený divákův odstup od příliš barevných filmů, infantilní stylizace a naivních dialogů (což si myslím, že je používáno naprosto vědomě) můžeme vidět i mnoho inteligentních a originálních záměrů. To co bych chtěl především vyzdvihnout je to, jak se úspěšně film vyhýbá žánrovým schématům. Dát jako hlavní hrdinku mírně obézní děvče je výborný nápad. Není hezká, není hubená, přesný opak ideálu krásy. A aby mohla dojít ke svému cíli a šťastnému konci, NEMUSÍ se do tohoto ideálu předělat (zhubnout, nalíčit, natužit..) ba právě naopak. To je naprosto zásadní, protože většina muzikálů vychází právě ze schématu "jsem outsider a abych něčeho dosáhla, změním se na něco co se obecně pokládá jako ideál" (např. v Pomádě se hrdinka musí změnit na ideál tehdejší rebelující mládeže, oblíknout se do koženejch hadrů a zapálit si cigaretu..). Svět není jen seriál pěkných úsměvů, hubených holek a těl jak vystřižených z módních časopisů. A právě toto se mi na tom filmu tak líbí: na první pohled strašná umělost je vlastně pouhou slupkou, za kterou stojí příběh, který naopak proti umělosti bojuje... (15.11.2008)

Optimistická roztančená pohoda, šedesátá léta mají zkrátka své neopakovatelné kouzlo. Písně tu jsou povětšinou patřičně chytlavé, vše je dobře zazpíváno a zatančeno a ani ten Travolta není nakonec tak hrozný, ale vzhledem k námětu mohl být film o něco kratší a jaksi úspornější, v druhé polovině už toho všeho bylo tak nějak přespříliš. (24.08.2007)

Na úvod bych měl snad napsat, že se tento exkrement přihřátých hollywoodských tvůrců ke mně dostal úplně náhodou. Sám od sebe bych se na to nikdy nedíval, protože to je něco tak strašnýho, že jsem se z toho málem poblil a musel jsem to vypnout. Travolta vypadá jak buzik, ta tlustoprdka v hlavní roli byla tak strašně "smypatická", že by si zasloužila umlátit tupou stranou sekery a prostě tenhle film jako celek nestál ani za kravskou píču. Dokonce bych řek, že to snad bylo ještě horší, než Pomáda a to už je co říct. Jinak ten už v jinym komentáři zmiňovanej International Harvester Cargostar se v týhle podobě začal vyrábět až někdy v polovině 70. let. Takovýhle kiksy by si snad mohli u filmu s takovym rozpočtem odpustit. No né, že by to nějak sniživalo kvalitu filmu. Ta už je tak nízká, že horší to bejt nemůže. Nicméně to fakt vypadá blbě. No asi tam to popelářský auto proletělo černou dírou (nejspíš prdelí Queen Latifah)... (21.12.2007)

Hairspray by som označil za jeden z najlepších muzikálov desaťročia. A to vrátane oscarového Chicaga. Nieje náhoda že má podobný názov ako jeho starší predchodca - Pomáda. Od začiatku film prekypuje značnou energiou, zobrazuje roky šesťdesiate a pôsobí mladistvo a humorne. Je plný hudby a sotva sa dá začuť hovorené slovo. Herci sú fantastickí, hlavne tí naznámejší ako John Travolta, Michelle Pfeiffer a Christopher Walken. Asi najväčšiu pochvalu si zaslúži Amanda Bynes, ktorú som doteraz nemal veľmi v láske. Film je taký pestrý retro muzikál, že môže byť osviežujúcim doplnkom týchto chladných dní. (20.11.2014)