Zázrak v New Yorku

Zázrak v New Yorku se konal v našem obýváku už dvakrát a po prvním shlédnutí jsem z něj byl docela nadšený. A to navzdory tomu, že zámořská produkce totiž málokdy přijde s milým vánočním filmem, na který jsme zvyklí tady u nás v České republice. Navíc mi žádné jméno z uvedených herců nic neříkalo a i podle průměrného hodnocení zde na ČSFD se mohlo zdát, že snímek Zázrak v New Yorku může patřit mezi pořádné průsery. Po uplynutí 114 minut si to však rozhodně nemyslím, jelikož když jej srovnám s jinými vánočními počiny, je to diametrální rozdíl. Nechyběl zde sníh, což bylo důležité, protože se opravdu nedokážu vánočně naladit při pohledu na americké pláže a stromečky s cinkrlátky na prosluněné Floridě. Romantika si zde rovněž našla své místo a také mne potěšil pořádný příděl lidského přístupu, kterého je potřeba nejen o vánocích. Od té doby uběhlo několik let a v zájmu spravedlivého hodnocení a zasvěceného komentáře jsem se rozhodl podívat se na tento zvláštní vánoční film z roku 1994 ještě jednou. S takovým časovým odstupem se na všechno člověk dívá jinýma očima a tak jsem pozměnil i svůj názor na Zázrak v New Yorku. Celý děj mi připadal poněkud roztahaný, nabídl málo zajímavostí a posunoval se tempem splašeného hlemýždě. Měl jsem jej v paměti jako pěkný vánoční film a nejednou jsem sledoval průměrné rodinné drama, v němž ale vánoce přece jen hrály důležitou roli. Docela mne oslovil samotný příběh, vyprávějící o tom, jestli může opravdu existovat Santa Claus. Zatímco děti o jeho bytí nepochybují do doby, než jim to rodiče vyvrátí, 99,99 % dospělých ví, že žádný severní pól ani Ježíšek prostě není. V tomto filmu se však našel jeden člověk, který o tom nepochyboval, protože si sám o sobě myslel, že je Santa Clausem. Byl jím sympatický dědeček, bydlící v domově důchodců v americkém velkoměstě, kterého si zahrál bělovousý Richard Attenborough. Na začátku filmu jsem si opravdu myslel, že je opravdu Santa Clausem, protože se tak choval a i tak vypadal a z tohoto důvodu jej angažoval obchodní dům s hračkami, jehož vedoucím byla Elizabeth Perkinsová. Zato její šestiletá dcera Susan pochybovala i nadále, přestože se i ona posadila na klín muže v červeném v obchodním domě. Proto se jej dcerka rozhodla vyzkoušet a uložila mu takřka nesplnitelný úkol - Santa jí měl na vánoce dát nového tatínka, dům a bratříčka. Byl jsem zvědav, jestli to dokáže, ovšem na rozuzlení jsem si musel počkat až do závěrečných minut filmu. Jenže lidský Santa neměl na práci jen naslouchání dětských přání, protože na něj ušila boudu konkurence z jiného domu s hračkami a on putoval do vězení. Jeho pověst byla tedy ohrožena a protože stále tvrdil, že je zosobněním Santa Clause, putoval před soud, který měl rozhodnout, jestli je nesvéprávný. V tom případě by putoval do blázince, jenže se jeho obhajoby ujal mladý právník, který miloval ředitelku obchodního domu i její dceru Susan. Jednání soudu mne opravdu bavilo a důkazy obhajoby i žalobce v podání herce J.T Walshe, mne dokázaly rozesmát. Závěr filmu byl tedy mnohem zajímavější a dokázal napravit rozpačitý začátek. Suma sumárum Zázrak v New Yorku si u mne vykouzlil tři zázračné hvězdy *** v americkém velkoměstě. (14.12.2018) (méně) (více)