Austrálie

Prosim vas, vie mi niekto povedat, co to bolo?! Mam pocit, ako by si tu niekto zo mna robil obrovsku srandu... Toto je neuveritelne hlupy film, o prehravani postav ani nehovorim a vlastne, viete co? To je asi tak vsetko co k tomu napisem, aj tak som asi jedina, ktorej sa tento film nepacil a nebojim sa to povedat na plne usta :) (31.12.2008)

Pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou vařili film. Po pravidelném setkávání s nezměrnou sílou vášně v Tanci v srdci a po určitém odstupu od Moulin Rouge!, který jsem nakonec akceptovala, se dalo od Austrálie čekat mnohé. Ale výsledkem je... cosi, nad čím jsem ochotná zavřít obě oči jen z toho prozaického faktu, že to Nicole po roce 1939 nezměrně sluší. Což není mnoho, ale na pohyblivé obrázky ani málo. (23.07.2011)

Božské, fenomenální, úchvatné... a krásné. Austrálie není film, ale FILM, a to proto, že se vzdaluje lietatuře a divadlu a vypráví zásadně obrazem. Je to ryzí kinematografie, co nám tu Baz Luhrmann předvádí - médium definitivně osvobozené z přidružených umění, jejichž syntézou na počátku dvacátého století vzniklo. Austrálie by knižně vůbec nefungovala. Začtete-li se do scénáře, nespatříte ani zlomek z výsledného díla. A o tom to celé je. ____ Jak poznamenal Luhrmann v Reflexu, „Inteligentní divák ví, že s ním hraji hru“. Naznačuje tím, že celá Austrálie podobně jako avantgardní Speed Racer nebo sebereflexivní Indy 4 patří jak na filmovědní semináře, tak do multiplexů, protože film neuchopuje ani jako umění, ani jako zábavu, ale jako obojí; jako médium poddajné otázkám rigorózních analytiků (neoformalisticko-kognitivní náhled - co dělá divák s filmem) i přecitlivěle silnému pohnutí srdíčkářů (poststrukturalisticko-psychoanalytický náhled - co dělá film s divákem). Byl to ostatně Hitchcock, kdo světu ukázal, že lze točit komplexní a sofistikované filmy v rámci americké populární tradice. A že skončila Austrálie propadákem? Nezapomínejme, že většina se většinou mýlí: všechny velké pravdy - ve vědě, umění i náboženství - vždycky nejprve narážely na většinové mínění. (23.02.2009)

Bachova Lovecká kantáta, je vedle "Somewhere over the Rainbow" hlavní parafrázovanou filmovou hudbou. A zcela záměrně, protože i hudba tak tematizuje hlavní motiv "Austrálie", kterým je vztah člověk-země a smíření v postavě malého Nullaha provázejícího celým filmem. Romantika je tu někdy paradoxně spíš na škodu, stejně jako Luhrmannovy stylistické hrátky. (12.08.2009)

Dve hodiny som si myslel, že umriem od rozkoše. Najfilmovejší film posledných rokov. Čistokrvný gýč povýšený na tú najrýdzejšiu filmárčinu. Fungovalo tam všetko - dokonca aj tie patetické a sentimentálne kydy, ktoré mi tak vadili v traileroch. K tomu brilantná réžia, výborní herci a vymaznaný, zámerne "umelý" vizuál. Nádhera. Záverečná polhodina je však sklamaním. Chýba jej dramatickejší náboj a viac sentimentu. Áno, chcel som slziť ešte viac. A úplný záver, na ktorom strašne vidno, že jedna postava mala zomrieť a pomerne nemotorným strihom je vložená späť do deja, ma už trochu naštval. Napriek tomu je to pre mňa natoľko silný filmový zážitok, že svojich 9/10 premením na tunajšie plné hodnotenie. A neznášam štúdio Fox za to, že debilnou propagáciou potopilo takýto divácky film. (10.02.2009)