Austrálie

70%. Velký příběh neudělá jen jeho velikost. Romantiku umí Baz stále krásně načančat, tentokrát ale její srdce tak hlasitě nepulzuje. Všechno je to až příliš vykalkulované, okázalé, strojené (i to definitivní vyrovnání se záporákem je spíš uměle nastrčeno), což by ani tak nevadilo v klasicky zkonstruovaném velkofilmu, u pocty klasickým hollywoodským melodramatům, která se nebere stoprocentně vážně a zároveň se pokouší minimálně o pět emocionálních vrcholů, to ale vadí... a Austrálie přinejmenším zadrhává. Obrazy jsou krásné, Nicole půvabná a Hugh Jackman tak sexy, že i já jsem chtěl zběhnout k homosexuálům. Z hlavy ale tenhle monument vyprchá nepříjemně rychle. Dokonce rychleji než naštvání z dementní digitální akce na útesu. Austrálie je kolos s mnoha dějovými vrstvami, s hustým předivem motivů a inspirací. Král postmoderny v něm má neomezené možnosti, protože lavírování mezi kýčem a vážným eposem, mezi stylizovanou pohádkou a poctou všem velkým filmovým vyprávěním, mezi dětským vyprávěním a historickou reflexí - a tak dál a dál - mu dovoluje v podstatě cokoliv. Ta okatá snaha vytesat velké dílo "bez hranic" ale Austrálii spíš škodí. Její dynamo by neutáhlo mnohem "menší" příběh. A čerpání z Čaroděje ze země Oz je možná řešeno elegantně, ale stejně tak i prvoplánově: Ta písnička by omámila v jakémkoliv filmu. (19.12.2008)

Pohádka o tom, jak pejsek s kočičkou vařili film. Po pravidelném setkávání s nezměrnou sílou vášně v Tanci v srdci a po určitém odstupu od Moulin Rouge!, který jsem nakonec akceptovala, se dalo od Austrálie čekat mnohé. Ale výsledkem je... cosi, nad čím jsem ochotná zavřít obě oči jen z toho prozaického faktu, že to Nicole po roce 1939 nezměrně sluší. Což není mnoho, ale na pohyblivé obrázky ani málo. (23.07.2011)

Baz Luhrmann je čarodějem ze země Oz, který nás s každým svým novým filmem unáší do jiných světů, kde nám vypráví příběhy po nichž naše srdce tak prahnou. Po dlouhých sedmi letech se vrací a opět s filmem o lásce, pravdě, kráse a svobodě tentokrát bez pravidel, jenž by mohla stát v cestě. Oproti Moulin Rouge se z Austrálie vytratila svěžest, která byla v předešlém případě uvozená milostnými songy vycházejícími z úst hlavních hrdinů jako obláčky plné drásavých výpovědí o nesnesitelné lehkosti lidského bytí. Ona drásavost a zběsilé tempo se v Luhrmannově novém opusu ztratily v překladu a namísto nich se prodraly dlouhé meditativní záběry soustřeďující se na působivou australskou přírodu. Tudíž může celek na slabší jedince působit jako velmi drahé omalovánky. I přesto, že forma zvítězila nad obsahem je Austrálie dobrým filmem, byť opravdu hodně dlouhým. (12.12.2008)

We can't let them win! - We wont. Velkofilm se vším všudy. To je Austrálie. Pro stručný popis by se asi nejlépe parafrázoval komentář Carly k HSM3: "Přišla jsem do kina, krásně se pobavila, zamáčkla slzu a šla domů". Jenže pro megadílo tohoto typu stručnost nestačí. Baz Luhrmann si se svým dítkem opravdu vyhrál. Příběh epické lásky mezi Honákem Jackmanem a "paní šéfovou" Kidman zasazen do válečného období je opravdu dílo mistra. Krásná Australská krajina, magie jejích obyvatel, nečekaně slizký David "Faramir" Wenham jako záporák, dunící orchestrální hudba, krásná vizuální stránka, ať už se jedná o obrovská stáda (nahánění dobytka od útesu mi vzalo dech) či zničený Darwin (to samé platí pro bombardování z pohledu Krále George) a hlavně ústřední dvojice, na níž se tak krásně kouká. To a mnohem víc je největší velkofilm od Pána prstenů. Velkofilm jenž alespoň na krátký moment zažene myšlenky na špatnost současného světa. Velkofilm jménem Austrálie. (15.01.2009)

Energický Baz Luhrmann je kvalitním režisérem a tímto si to u mě potvrdil. Hlavnímu hereckému páru to sluší jak hrom a David Wenham zahrál záporáka na výbornou. Jen trošku zamrzí, že délka filmu je vcelku dost cítit, ale i tak hodnotím tuto velkolepou a kýčovitou(zde to není mínus) romanci 4 hvězdičky… (04.02.2009)