Hra na válku

Vynikající dokument o následcích a skutečném stavu země napadené jadernými zbraněmi. SPOILER ! Počáteční teror státu vůči obyvatelstvu (násilné přesídlování na venkov pod hrozbou zastřelení, násilné ubytovávání městských obyvatel u venkovských po desítkách na jeden dům - bez ohledu na to, co budou jíst atd.). Ceny potravin i dalšího zboží astronomicky rostou. Následuje samotný jaderný výbuch. Těla mrtvých se spalují většinou bez identifikace. Zranění se rozdělují do kategorií, z nichž ta nejnižší je ponechaná na pospas, umírá bez utišujících prostředků a má štěstí, pokud ji někdo zbaví bolestí zastřelením. Za nějakou dobu, kdy dojdou potraviny, voda, léky i disciplína se obyvatelstvo obrání proti armádě, policii, opatří si zbraně a začne se chovat nejprimitivnějším způsobem. V té době si už nejsou jisti životem ani ti, co jaderný útok přežili v relativním zdraví. Až polovina obyvatelstva země umírá do několika měsíců na následky ozáření a další nemoci. Doporučuji všem, kdo berou válku na lehkou váhu. (18.11.2014)

Co je to filmový žánr, resp. každá jiná myšlená kategorie, která nám má umožňovat ulehčit si poznávání světa? Každopádně něco, co má mít jen pomocnou funkci, a odvrhnout ji poté, co se ukáže, že předmět zkoumání spíše svazuje a pokřivuje, než pomáhá objasňovat. Stejně tak je tomu s žánrem "dokumentu" - i když bych tomu příliš váhu nepřikládal, např. zde na čsfd u tohoto filmu žánr dokument uveden není. Tak co to tedy je? Přenechám vynález této nové kategorie filmovým vědcům, ale její formulování je ve 21. stol. nezbytností, vždyť s dichotomií "objektivní realita" vs. "fikce" může dnes pracovat snad už jen metafyzik. I u Watkinse je to zcela patrné - hypotetická "objektivní" (protože se opírající o vládní regulativy, vyhlášky apod.) rekonstrukce se postupně přetváří ve fikční (protože se nikdy nestal) příběh (a je to příběh - autor přeci fabuluje!). Ale ani to není příběh úplně imaginární - je to přeci logicky konzistentní domyšlení oné vskutku objektivní rekonstrukce. Navíc, i Watkins zjevně manipuluje s city diváka (např. výpady proti anglikánské církvi jsou zcela arbitrární, i když trefné), a to určitým předem vytčeným směrem - to by přeci "objektivní dokument" dělat neměl, v něm přeci sama za sebe mluví sama "fakta". Chce to tedy vynalézt novou kategorii, nový žánr, jež postihne to, co je v dokumentu fiktivní, a naopak ve fikci objektivně/ materiálně reálné. (10.03.2015)

Falešný dokument, který však vypadá hodnověrně, syrově a surově. Autoři se také odvolávají na zkušenosti z bombardování Drážďan, Darmstadtu, Hamburku, Hirošimy a Nagasaki a na výsledky nukleárních testů v Nevadské poušti v r. 1954. Vedle tohoto všechny ty akční postapokalyptické filmy vypadají jako pimprdlové divadýlko, ač (nebo právě proto) zde není tlačeno na pilu prvoplánovitě šokujícími záběry, ale zcela stačí to policisty prováděné pragmatické (přesto milosrdné) usmrcování raněných, kterým už nelze jinak pomoci. Není divu, že měl režisér s uvedením takové problémy, tohle se nehodí do propagandy žádné vlády. Ten podtext mediální manipulace obyvatelstva je zde zřejmý jako v o 35 let mladší Komuně. (09.02.2014)

Zinscenovaný, ale každopádně velmi zajímavý dokument z vrcholu studené války, který zobrazuje, jak se Velká Británie chystá na případný úder termonukleárních hlavic a následný radioaktivní spad. Potíže s evakuací obyvatel by byly nesmírné...nebyl by samozřejmě dostatek jídla, vody, léků, začalo by rabování, zabíjení policistů... V některých hypotézách se ale podle mě dokument mýlí. Nemám na mysli jejich předpověď, že k tomu, co se ve filmu děje, může dojít do roku 1980 - díkybohu k tomu nikdy nedošlo. Jde spíš o to, že situace po nukleárním útoku by prostě byla jiná, než jak jí film prezentuje. Je z toho dost cítit všeobecný strach, skoro bych řekl až paranoia a přehánění. Ale kdo ví. (24.03.2010)

Najlepší pseudodokument, aký som kedy videl. A nie len vojnový. Vlastne je lepší a autentickejší, ako mnoho reálnych dokumentov a hraných vojnových filmov, ktoré sa musia zaoberať vymyslenými postavami a ich dramatickými oblúkmi, čím sa stráca autentickosť filmu. O War game pomaly nikto nechyroval, takže ho vrele doporučujem každému filmovému fanúšikovi, ktorý si chce doplniť vzdelanie niečím originálnym a nekonvenčným. (20.07.2012)