Nouzový východ

Trochu jsem měl obavy, jak ten přeslazenej páreček z Titaniku bude do týhle Americký krásy z 50. let pasovat. Obavy byly zbytečný. Leonardo DiCaprio obstál celkem se ctí a Kate Winslet byla podle mě výborná. Příběhy o frustraci ze zkurvený práce, kterou nesnášíte, z nudnýho stereotypu každodenního života a touze to změnit mam rád, protože mam pro takový téma pochopení. Filmu bych vytknul, že se zejména v první polovině dost vleče a já se chvílema nudil. Navíc se přímo nabízí srovnání s Americkou krásou a ta je podle mě minimálně o tu 1 hvězdičku lepší. Nicméně Mendes na mě udělal dobrej dojem, takže se teď na jeho tvorbu zaměřim. (22.01.2010)

Prolog k Válce Roseových zaobalený do úhledného balíčku určeného rovnou k expres doručení Akademii. Prostě drama z rodiny těch à la V ložnici. Nebýt závěrečné půlhodiny, kdy se na strunu "plešoun pro všechny" tlačí až trochu moc okatě, tak to bylo za plný počet. Mendes režijně vzpomíná na své divadelní počátky a i Deakinsova kamera se tentokrát drží citlivě v ústraní. Takřka vše se ponechává na hercích a reálnosti problémů z ranku "a co s prázdným životem dál...". Dobře tomu tak. Přesto všechno jde o zatím nejslabší Mendesův film. Na druhou stranu jen houšť podobně "slabých" snímků. (29.12.2008)

Totální smršť - Leonardo a Kate po deseti letech opět spolu na plátně, ale sladké cukrbliky jsou ty tam... Od první scény po nepovedené divadelní premiéře to mezi nimi jiskří - jako by těch sedm let manželství spolu opravdu prožili. A nelítostná sonda do života tohoto zdánlivě šťastného manželství, kterou Sam Mendes na plátně rozehrává, dává vzpomenout na takové majstrštyky jako "Kdo se bojí Virginie Woolfové" či odlehčenější "Válku Roseových". Fakt, že je děj zasazen do nechvalně proslulých 50. let, vůbec není podstatný. Podobné příběhy se za zdmi rodinných vilek a bytů odehrávají i dnes... Ani se nedivím tvůrcům, že do tohoto dusna neměli odvahu zatáhnout postavy dětí, avšak to by byla teprv soda! (06.03.2009)

Kate Winslet a Leonardo DiCaprio by za tohle měli dostat alespoň nominaci na plešounka, to je jasné. Revolutionary Road není takové to drama, které by vás chtělo v závěru totálně zbourat. Nepředává divákovi tak silné emoce, aby je vycítil úplně každý, avšak ten, kdo je zachytí, bude mít v sobě ještě dlouho po zhlédnutí nenápadný, hluboký, melancholicky nahořklý pocit. A ten, alespoň na mně, zanechává mnohem větší dojem, než prvoplánový jednorázový emoční výbuch. Řekl bych, že za tuto svoji vlastnost vděčí Revolutionary Road z největší části dokonale vybrané hudbě. Imho by stačilo v závěru dát jiný hudební podkres, a celý dojem z filmu by se změnil (a hlavně by byl snáze uchopitelnější pro velkou část diváků). Mně osobně to ale vyhovuje tak, jak to je teď. 95% (29.12.2008)

Scénář: Justin Haythe .. Silný životní příběh mladého manželského páru z předměstí ždímá Sam Mendes po svém, ale více než jeho snažení mě zaujímá obratná práce Deakinsový kamery a Newmanův jemný hudební podklad. A vedle toho samozřejmě herečtí velikáni - Leonardo DiCaprio (netřeba více vyzdvihovat, hraje zase perfektně) a Kate Winslet (které to tentokrát navíc při hraní i zatraceně sluší), kteří se po letech vrací bok po boku ve skvělém, zralém filmu, který si bude ale obtížněji hledat ideální diváky, protože touhle vyobrazenou společenskou cestou - vojna/válka, těhotná přítelkyně, svatba, dům a společný (prázdný) život se všedními problémy a ztrácejícími se sny - dnes už prochází podstatně menší část populace. Ani já jsem nebyl zrovna emocionálně ždímán, ovšem v jednotlivostech je film pravdivě výmluvný jako málokterý. A teď někdo (co ty Same?) šup na Chesilskou pláž. 75%. (31.12.2008)