Daisy Diamond

5 důvodů, proč vidět Daisy Diamond: 1) chcete vidět Noomi Rapace oblečenou, 2) chcete vidět Noomi Rapace nahatou, 3) chcete vidět lentilky Noomi Rapace, 4) chcete vidět megabobra Noomi Rapace, 5) chcete vidět holení megabobra Noomi Rapace. Varování: pokud máte laktační psychózu nebo probíhající klimakterium, navštivte před projekcí svoji polikliniku. (19.10.2019)

Vždy je příjemné, když se tvůrci snaží diváka ve svých filmech šokovat, ale rozhodně mě nebere, když se toho pokouší dosáhnout takto lacině, nevěrohodně a především nudně. Popravdě, hned při závěrečných titulcích jsem si položil otázku, jaký cíl vlastně tento snímek měl? No, ať už byl ale jakýkoliv, na mě to nemělo dopad absolutně žádný, tedy krom devadesáti minut spláchnutých do hajzlu. Příběhově je to naprosto plytký, egoisticky samoúčelný, záměrně chladný, ovšem to zcela nefunkčním způsobem, dále i bez tempa, s minimální zápletkou a se závěrem, který jen potvrdil prázdnotu a tápání veškerého předchozího dění. Depresivní styl zpracování, vyvolaný především tísnivou atmosférou, by pak mohl snést určitá měřítka kvality, jeho význam pro samotný film je ale nulový, jelikož není doplněn ničím dalším, co by mohl příznivě ovlivňovat. Odvážnost Noomi Rapace mě tu jinak dost překvapila, ovšem i když jí mám jako herečku vážně zatraceně hodně rád a svým netuctovým, zajímavým obličejem mě vlastně i přitahuje, tak zde přítomný non-stop pohled na její nahou postavu, ,,obohacenou,, o bobra jako krávu, mi nedělal ani trochu dobře, spíš naopak a docela dost negativně to ovlivnilo můj pohled na její herecký výkon, který tu jinak patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co Daisy Diamond vůbec nabízí. Veškeré dialogy jinak nemají jiskru, hloubku, je to jen takové ztroskotanecké tlachání bez efektu a na emoce, i navzdory obsahu, může každý též zapomenout, i když vlastně na mě to emočně zapůsobilo, jen v tom ohledu, že mě tam všichni strašně srali. Já zkrátka tento explicitní art zcela odmítám přijmout jako něco, co má mít nějaký účel, smysl, či snad význam, je to jen teatrálně a nepřesvědčivě vykonstruovaná depka, která vůbec nefunguje. (28.07.2021)

Od tak drsného a silného dramatu bych tedy očekávala mnohem lepší hodnocení, ale co. Daisy Diamond je pouze jedním snímkem z mnoha, který by si zasloužil větší procentuální pocty. "One woman show" Noomi Rapace, která je zde skutečně úžasná. Naprosto dokonale ztvárnila tragickou postavu svobodné matky, jejíž osobní život, myšlenky i tragédie se prolínají s konkurzy filmů, do nichž se přišla ucházet o roli. Přednášené scénky jsou natolik totožné s tím, co se odehrává v jejím vlastním životě, že člověk z počátku netuší, jestli se jedná o přednes, či realitu, kdy se se svými pocity někomu svěřuje. Již úvodní monolog na začátku filmu mi byl povědomý a pak někdy uprostřed filmu, když se objevil v kině v Bergmanově Personě, měla jsem jasno. Scéna, která předchází tomu, co Anna malinké dcerce udělá, je opravdu hodně silná a měla jsem při ní i slzy v očích. Úplně jsem její postavě rozuměla a (sou)cítila s ní. Dokázala jsem se do ni vcítit a vnímat tu její bolest, vztek, lásku a zároveň i jistou apatii vůči jejímu dítěti. Vnímala jsem její pocity, co se v ní mísily, když Daisy neustále jen plakala a řvala, pořád a pořád dokola, že už to nešlo vydržet. Nenávist, odpor, pocit viny. A ty pocity, jaké měla v těch několika málo chvílích, když Daisy v poklidu spala, nebo se usmála, nebo svou matku pozorovala očima, které jako by jí viděly až do duše a věděly, co si myslí. Pocit klidu, souznění a strachu, kdy to zase celé začne. Ten nekonečný řev a brekot. Říkala jsem si, co tomu dítěti udělali, že po celou zhruba půl hodinu pořád jen brečelo. A na IMDb jsem zjistila, že oni použili asi sedm děcek:) Každopádně před Noomi klobouk dolů za její naprosté odhalení před kamerou. Fyzické i duševní. (04.01.2015)

Noomi rapavá nemá ako zaujať, len takto, takže to je mi jedno. Ale taká Trine Dyrholm je pre mňa nepochopiteľná herečka. Pretože ona herečka naozaj je a dobrá, ale prečo neváha robiť pre kamerami všetko? V tomto filme si reálne dá strap-on a s nacistickým výrazom tam nakladá rapavú, koľko vládze. O niekoľko rokov na to natočila Srdcovú kráľovnú a tam zas reálne fajčí vtáka. To je ako umenie? Úpadok však nemá medze, veď sa stačí pozrieť, že u nás dostal vyznamenanie za umelecký prínos aj taký pošuk ako Kalmus: https://kulturblog.sk/kultura/kaviarenske-chapanie-umenia-%E2%94%82kulturblog/ (27.03.2021)

Na Noomi to celé stojí. Její herecký výkon mě dokonale přesvědčil o všem, co prožívala. Vůbec jsem se na ni nezlobila za to, co provedla, ale snad jsem jí i fandila. To, kam její "kariérní" dráha vedla po tom všem, podkresleno silnými monology a hudbou, to všechno působilo tak zoufale, absurdně i tragicky zároveň. Nemám slov. Jen bych řekla jediné - je to poněkud výchovné a od severské tvorby nečekejte žádný slaďák. (29.03.2011)