Reklama

Reklama

Obsahy(1)

Veľkomesto. Obrovský pustý byt, v ktorom Anna vychováva svoju štvormesačnú dcérku Daisy a v ktorom sa ich plačúce duše strácajú ako ihly v kope sena. Anna sa snaží. Snaží sa veľmi. Obe predsa musia nejako a z niečoho žiť. Chce byť herečkou a je odhodlaná urobiť čokoľvek, aby dostala akúkoľvek rolu a zachránila tak dve biedne bytosti. (sochoking)

(více)

Recenze (22)

Arsenal83 odpad!

všechny recenze uživatele

Noomi rapavá nemá ako zaujať, len takto, takže to je mi jedno. Ale taká Trine Dyrholm je pre mňa nepochopiteľná herečka. Pretože ona herečka naozaj je a dobrá, ale prečo neváha robiť pre kamerami všetko? V tomto filme si reálne dá strap-on a s nacistickým výrazom tam nakladá rapavú, koľko vládze. O niekoľko rokov na to natočila Srdcovú kráľovnú a tam zas reálne fajčí vtáka. To je ako umenie? Úpadok však nemá medze, veď sa stačí pozrieť, že u nás dostal vyznamenanie za umelecký prínos aj taký pošuk ako Kalmus: https://kulturblog.sk/kultura/kaviarenske-chapanie-umenia-%E2%94%82kulturblog/ ()

MA.KI 

všechny recenze uživatele

Velmi sevřený / svébytný / depresivní existenciální úder ze Skandinávie. Silná výpověď matky, ale především ženy jménem Anna. Ženy, s níž se život nemazlil… ~ /pozor, následují spoilery!/ Jistým přelomem je 38. minuta. Do této doby divák víceméně poslouchá křik a soustavný pláč malé Daisy, jejíž matka se o ni nezvládá postarat, sleduje disharmonii mezi matkou a dítětem, jejich odlišné potřeby, lásku i nenávist matky k vlastnímu dítěti. V této jakési první části se otevírají otázky typu: upřednostní potřeb dítěte před svými, nutnosti obětování se pro něj, odpovědnosti i dostatku vůle apod. Plus prolínající sociální tematika (nutnost peněz). (Ty malá zrůdičko! Kdo jsi? Měla jsem tě prodat a vydělat pár babek. Křičela jsi, když jsem tě porodila. Nechtěla ses narodit. Zápasila jsem 23 hodin, než jsi přišla na svět. Věděla jsi, že mi způsobíš jen bolest. Myslíš, že taky nemám chuť křičet? Ale víš ty co? I když křičíš a pláčeš, tak po zbytek tvého života tě pořád budu milovat, víc, než cokoliv jiného.) ~ Po zmíněné 38. minutě, kdy Anna v afektu své dítě usmrtí, již sledujeme po(s)tupnou DEGRADACI ČLOVĚKA, degradaci jeho hrdosti a absenci jakékoliv radosti ze života či sebeúcty. Když už si myslíte, že Annina (společenská, osobní) situace nemůže být horší, vždy se propadne ještě o patro níž do pekla. Pocit viny a nenávisti vůči sobě samé, výčitky, stesk po mrtvém dítěti ji dovádí až k chování, kdy má tvrdý sex s režisérkou, aby dostala roli, kdy sama vstoupí pod pseudonymem Daisy Diamond (= sedmikráska, kopretinka, perla; diamant) do porno průmyslu, kdy se z ní stane obyčejná šlapka, které je jedno, jestli ji zákazník něčím nakazí… Divák vnímá prázdnotu a nicotu v jejím nitru, jež značí např. i její prázdný byt. Chlad a vypočítavost čišící z lidí okolo ní. Pocit, že je na všechno sama. Bolest vyvěrající z jejích výkřiků při análním sexu, jež jsou natolik reálné, natolik děsivé, jakoby určené životu, Bohu, společnosti za to, co všechno musí snášet. Tato část filmu je také ve znamení výčitek, obrovského stesku po mrtvém dítěti, sebetrýzně, kterou si Anna zřejmě ani neuvědomuje… (Tragédie tohoto světa spočívá v tom, že si tě nikdo nevšímá. Najednou z tebe a toho, co sis myslela, že je tvůj život, nezbude nic. Nic než prázdná skořápka dychtící po pozornosti.) ~ Co se týče formální stránky, jednoznačně je třeba zmínit výtečné minimalistické pojetí i další zajímavé postupy (častý detail Anniny tváře nepostrádající hloubku ani naléhavost, dlouhé monology na konkurzech či k dítěti, dialog s mrtvým dítětem,…). Neméně zajímavá je další rovina: herectví – herecký výkon VERSUS opravdovost – život. Anna, herečka usilující o kariéru v této branži, obchází konkurzy na různé role, přičemž scény z konkurzů jsou tematicky blízké či možná dokonce zcela identické s reálným životem Anny. Scény a proslovy z konkurzů, na nichž je Anna neúspěšná, jsou tedy totožné s realitou, v níž je neúspěšná taktéž. Odmítána je nejen režiséry, ale i přítelem, rodiči, (domněle) vlastním dítětem… Zároveň se stírá rozdíl mezi hraním a nehraním, mezi rolí a skutečností, mezi tím, co je možné pouze ve filmu, ale i ve skutečnosti. Herec je vnímán coby prostitutka, jež nabízí své nejniternější pocity a emoce k nasycení diváků. Ano, i vy jste divák! Jakmile se Anna dostane do porno průmyslu, je už nejen natolik vykořeněná a apatická, ale navíc jakoby cítila i jakousi úlevu v tom smyslu, že již nemusí prodávat svoji duši, ale prodává „pouze“ svoje tělo… ~ Je-li řeč o (NE)HRANÍ, herecký výkon Noomi Rapace je skutečně excelentní. Klobouk dolů. Doporučuji, nicméně koukat na takovýto film je jednoznačně utrpením a velmi nepříjemným skličujícím zážitkem. ()

Reklama

Mi Nü-Chai 

všechny recenze uživatele

Třetí hvězda je jen a pouze za Noomi Rapace - ostatně, výhradně kvůli ní jsem se na film i dívala - která nesleze z obrazu a je výtečná. Téma jako takové mě zrovna dvakrát neoslovuje (ach tyhlety příběhy pádů na naprosté dno, všechny jsou v podstatě stejné a ne, opravdu z nich nemám depresi), ovšem musím ocenit celkový minimalismus a uměřenost výrazu, jakož i scény z konkursů, kde se hrdinčin reálný život prolíná s rolemi. ()

Aluska88 

všechny recenze uživatele

Od tak drsného a silného dramatu bych tedy očekávala mnohem lepší hodnocení, ale co. Daisy Diamond je pouze jedním snímkem z mnoha, který by si zasloužil větší procentuální pocty. "One woman show" Noomi Rapace, která je zde skutečně úžasná. Naprosto dokonale ztvárnila tragickou postavu svobodné matky, jejíž osobní život, myšlenky i tragédie se prolínají s konkurzy filmů, do nichž se přišla ucházet o roli. Přednášené scénky jsou natolik totožné s tím, co se odehrává v jejím vlastním životě, že člověk z počátku netuší, jestli se jedná o přednes, či realitu, kdy se se svými pocity někomu svěřuje. Již úvodní monolog na začátku filmu mi byl povědomý a pak někdy uprostřed filmu, když se objevil v kině v Bergmanově Personě, měla jsem jasno. Scéna, která předchází tomu, co Anna malinké dcerce udělá, je opravdu hodně silná a měla jsem při ní i slzy v očích. Úplně jsem její postavě rozuměla a (sou)cítila s ní. Dokázala jsem se do ni vcítit a vnímat tu její bolest, vztek, lásku a zároveň i jistou apatii vůči jejímu dítěti. Vnímala jsem její pocity, co se v ní mísily, když Daisy neustále jen plakala a řvala, pořád a pořád dokola, že už to nešlo vydržet. Nenávist, odpor, pocit viny. A ty pocity, jaké měla v těch několika málo chvílích, když Daisy v poklidu spala, nebo se usmála, nebo svou matku pozorovala očima, které jako by jí viděly až do duše a věděly, co si myslí. Pocit klidu, souznění a strachu, kdy to zase celé začne. Ten nekonečný řev a brekot. Říkala jsem si, co tomu dítěti udělali, že po celou zhruba půl hodinu pořád jen brečelo. A na IMDb jsem zjistila, že oni použili asi sedm děcek:) Každopádně před Noomi klobouk dolů za její naprosté odhalení před kamerou. Fyzické i duševní. ()

sedm.1 

všechny recenze uživatele

Vždy je příjemné, když se tvůrci snaží diváka ve svých filmech šokovat, ale rozhodně mě nebere, když se toho pokouší dosáhnout takto lacině, nevěrohodně a především nudně. Popravdě, hned při závěrečných titulcích jsem si položil otázku, jaký cíl vlastně tento snímek měl? No, ať už byl ale jakýkoliv, na mě to nemělo dopad absolutně žádný, tedy krom devadesáti minut spláchnutých do hajzlu. Příběhově je to naprosto plytký, egoisticky samoúčelný, záměrně chladný, ovšem to zcela nefunkčním způsobem, dále i bez tempa, s minimální zápletkou a se závěrem, který jen potvrdil prázdnotu a tápání veškerého předchozího dění. Depresivní styl zpracování, vyvolaný především tísnivou atmosférou, by pak mohl snést určitá měřítka kvality, jeho význam pro samotný film je ale nulový, jelikož není doplněn ničím dalším, co by mohl příznivě ovlivňovat. Odvážnost Noomi Rapace mě tu jinak dost překvapila, ovšem i když jí mám jako herečku vážně zatraceně hodně rád a svým netuctovým, zajímavým obličejem mě vlastně i přitahuje, tak zde přítomný non-stop pohled na její nahou postavu, ,,obohacenou,, o bobra jako krávu, mi nedělal ani trochu dobře, spíš naopak a docela dost negativně to ovlivnilo můj pohled na její herecký výkon, který tu jinak patří jednoznačně k tomu nejlepšímu, co Daisy Diamond vůbec nabízí. Veškeré dialogy jinak nemají jiskru, hloubku, je to jen takové ztroskotanecké tlachání bez efektu a na emoce, i navzdory obsahu, může každý též zapomenout, i když vlastně na mě to emočně zapůsobilo, jen v tom ohledu, že mě tam všichni strašně srali. Já zkrátka tento explicitní art zcela odmítám přijmout jako něco, co má mít nějaký účel, smysl, či snad význam, je to jen teatrálně a nepřesvědčivě vykonstruovaná depka, která vůbec nefunguje. ()

Galerie (11)

Reklama

Reklama