Flying Down to Rio
Režie:
Thornton FreelandKamera:
J. Roy HuntHrají:
Dolores del Rio, Gene Raymond, Raul Roulien, Ginger Rogers, Fred Astaire, Blanche Friderici, Walter Walker, Roy D'Arcy, Maurice Black, Armand Kaliz (více)Obsahy(1)
Snímek Letíme do Ria je prvním z osmi titulů, které divákům připomenou mistrovství nazapomenutelného herce, zpěváka a tanečníka Freda Astaira (vl. jménem Frederick Austerlitz, 1899-1987). Byl natočen v roce 1933 a znamenal počátek spolupráce s americkým studiem RKO, pro které Astaire natočil celkem deset filmů, tedy zhruba čtvrtinu z jeho celkové filmografie. Zatím si zde po boku své příští slavné partnerky, mladičké Ginger Rogersové, zahrál pouze vedlejší roli, i když dobré jméno jako tanečník měl i ze svých tanečních vystoupení na Broadwayi se svou starší sestrou Adélou. Producenti si ho všimli především po úspěchu předchozího snímku Tančící Venuše z téhož roku, ještě však nebyl hvězdou, na které by si troufali postavit úspěch snímku. Přihrával zde zkušenějším kolegům - brazilské krásce Dolores del Rio a Genovi Raymondovi. Ve snímku o letci a muzikantovi, který podlehl kráse svůdné brazilské krásky a značně tím zkomplikoval život sobě i své kapele, nechybí romantická láska zakončená happyendem, exotické prostředí Ria de Janeira či dívky vlnící se v jihoamerickém rytmu. Největším přínosem je ovšem osudové setkání páru Astaira a Rogersové. S křehkou partnerkou je spojil producent snímku Lou Brock a vytvořil tím nesmrtelnou muzikálovou dvojici, která zbourala předchozí navyklá klišé. Líbivou kostýmní přebujelost nahradila komorní střídmostí, šarmem a taneční virtuozitou obou. Astairův novátorský styl a legendární stepařské kreace vycházely nejen z jeho geniální schopnosti tanečního vyjadřování, ale i z obrovského pracovního nasazení. Astaire nebyl typem hollywoodského milovníka, ale přitahoval svou noblesní elegancí. Od roku 1933 slavili s Ginger Rogersovou jeden úspěch za druhým. I když spolu protančili jen šest let, stali se legendou. Veřejnost zaskočil jejich umělecký rozchod poté, co se Ginger rozhodla věnovat pouze herectví. Bylo to v roce 1939 a Ginger svůj herecký talent hned potvrdila následným Oscarem za "Slečnu Kitty" v roce 1940. Brilantní lehké komedie Páni v cylindrech, Svět valčíků, Smím prosit, Veselý rozvod či Námořníci jdou neztrácejí ani po letech na svých kvalitách. Česká televize chce tímto cyklem připomenout jejich skvělá taneční čísla i v souvislosti s dalším kolem soutěže StarDance, která znovu objevuje "národu" krásu elegantního pohybu na parketu. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (19)
Dle mého názoru jeden z lepších filmů s Fredem a Ginger (i když zde tvoří pouze vedlejší role), kteří fungují převážně jako komický prvek a tak nějak to mezi nimi funguje, tanec jim spolu sluší. Nedivím se, že se studio po tomhle rozhodlo využít je do dalších deseti filmů. Zápletka je hloupoučká, ale hezky hloupoučká. Hezká hudba a skvělý tanec jsou zde důležitější. Navíc vše v krásných art-deco kulisách. O závěrečném čísle na letadlech nelze říct nic špatného (taky jste se tak lekli, když jedna ze slečen spadla?). Doporučuji všem fanouškům Ginger a Freda, dobrého tance, hudby a příjemného kýče. ()
Oscar 1 nominace: Píseň - "Carioca" ()
Film s dějem stupidním i na muzikál stojí za to vidět kvůli scénám, ve kterých se ve vedlejší roli objevuje a tancuje Fred Astaire a pak samozřejmě kvůli sice naprosto nesmyslné, ale originální scéně s tanečním číslem na letadlech. ()
║Rozpočet $462,000║ ()
V případě tohoto filmu se přímo nabízí srovnání se soudobou českou produkcí. Kvalita scénáře i námětu je srovnatelná - našly by se i lepší české filmy - určitě se tu však projevuje náskok v pojetí hudebních a tanečních čísel a nepoměrně lepší technické zvládnutí filmového řemesla. Hudební a technická stránka je navíc v americkém případě normo- a snad i slohotvorná. O hereckých výkonech se dá mluvit jen stěží, i z tohoto hlediska by lepší průměr českého herectva obstál. Pro dějiny kinematografie, resp. hraného filmu, se RIO zdá být zásadního významu. Je to zřejmě jeden z prvních více či méně hotových tvarů hollywoodské továrny na sny, je to současně i plné vstoupení rovnýma nohama do rychle vyzrávající a vyvíjející se swingové éry. Muzikál, jak bych tento film chápal, je obsahově ozvláštněn motivem řecké mafie a nekalých obchodních praktik, žánrově si však zachovává celou řadu operetních reliktů (popularita operety i ve filmovém tvaru přetrávala poměrně dlouho ještě do čtyřicátých let). Za zmínku stojí - je to pochopitelné a také žánrově příznačné - že ve filmu se neobjeví ani náznak toho, že v té době také v USA vrcholila hospodářská krize, doslova živořily miliony až desetimiliony Američanů a teprve se rodil rooseveltovský keynesiánský New Deal; realita RIA jakoby byla skutečností prohibičních, ale také poživačných dvacátých let. I takto je tedy také dána převážně komerční ráz kvality díla a jeho z toho plynoucího žánrového zařazení. ()
Nemůžu napsat, že bych z tohoto filmu byl nějak unešený, ale závěrečné taneční scény na letadlech byly úžasné, včetně hudebního doprovodu. Jinak ústřední milostná linie byla, včetně jejich protagonistů, poměrně tragická... nedivím se, že hvězdami se posléze stali zde pouze ve vedlejších rolích působící Ginger a Fred. Je radost na ně pohledět. ()
TV/// Obsazení 8/10 Děj 8/10 Hudba 8/10 Efekty 8/10/// +zábavné dialogy, humor, choreografie, hudba, závěrečná scéna na letadlech a pěkná carioca -škoda, že to je černobílé, zpěv nebyl nejlepší/// Samozřejmě hodnotím trošku s přihlédnutím k době kdy film vznikl. Tady je potřeba říct, že technické zpracování dnes neoslní, obraz je černobílí a proto si musíme všechny krásy filmu domyslet. Jinak mě film ale oslnil, zlepšil mi náladu, u hudby jsem si podupával a u dialogů mezi postavamy jsem se usmíval. Co věta to nějaká perlička. Hlavní zápletka se mi líbila, oba herci ve vedlejších rolích rovněž a těším se na další snímky./// Celkem 81%/// ()
Nečekejme od Freda Astaira v roce 1933 hlubokomyslné drama. Ale uspokojí-li vás film se spoustou hezké muziky a spoustou tanečních čísel směřujících k budoucí dokonalosti, pak si pusťte Letíme do Ria a těšte se hlavně na jeho strhující závěr. ()
Příjemné,ale v porovnání s dalšími filmy dvojice Astair-Rogers přece jen o poznání slabší.Ale právě za jako vždy kouzelnou Ginger,sympatického Freda a taneční čísla musím dát aspoň ty zasloužené tři.65 % ()
Další třicátkový muzikál, který má poměrně originální závěrečné hudební/taneční/letecké vystoupení. JInak ale příběhově nebo humorově průměr. ()
Docela milá, i když velmi, ale opravdu velmi jednoduchá komedie. ()
Jsem moc ráda, že Česká televize zařadila filmy s Fredem Astairem, které jsem vždycky chtěla vidět. Myslím, že u těchto filmů jde především o hudbu a tanec a to zde bylo splněno velmi dobře. Swingová čísla byla fajn, herci roztomilí a ženy opravdu krásné. Mělo to kouzlo, které jsem očekávala a dostala. ()
Tie Tanecne sola, to bolo nieco nadherne. Videl som to hlavne kvoli mojej oblubenej mexickej katolicke Dolores Del ,Rio. Ze ju tu nik nepozna ma nijak neprekvapuje. Skoda, ze stare kvalitne muzikaly tu tiez nikto nepozna, holt Sulin Ruz je precenovany jaxvina. Pardon, Moulin Rouge : 89 % ()
Docela dobrý muzikál, některé scény výborné jiné průměrné, příběh nic moc. 3,5* - Za píseň "Carioca" zaokrouhluji nahoru. ()
Muzikaly ne. Astaire vubec ne. Na Dolores del Rio jsem byl zvedavej - no tak jsem ji videl. A Ginger sice zboznuju, ale mnohem vic jako herecku nez jako tanecnici (i kdyz tanecnice byla samozrejme vynikajici). O pribehu zde nema smysl mluvit, tak kde bych nabral vic nez dve??? :-) ()
Mě teda po tom poklidném průběhu překvapil ten "casablancovský" závěr. To jsem opravdu nečekal. Jinak dobrá hudba (Fred Astaire v rytmu cariocy – de facto ve své premiéře – naznačuje, že má před sebou velkou kariéru), neuvěřitelná akrobacie na letadlech (i když ve skutečnosti by z ní diváci na zemi asi moc neměli), na rok '33 rozhodně nadprůměr. ()
Chvíli jsem váhal, zda dvě nebo tři hvězdičky, zůstane u dvou. Roztomilá naivita nepřehluší hloupě nezajímavou zápletku a dosti podstatný nedostatek povedených tanečních čísel a písniček. Carioca stála za to, jen když tančili Astaire s Rogersovou a černošští tanečníci, scéna na letadlech trpěla zmatečností a humoru bylo jen pomálu. Také Dolores del Rio nebyla zrovna talent roku. ()
"Neumí přednášet, neumí zpívat a je plešatý.Tanec mu jakž takž jde"(Jeden z vedoucích společnosti Metro po zkušebních záběrech s Fredem Astairem, 1928) ()
Přiznejme si, že dnes nebudeme tak okouzleni tak jako tehdejší diváci. Nicméně optikou tehdejšího diváka to byla krásná vizuální podívaná umocněná perfektní hudbou. Příběh se zdá současnému diváku slabý a naivní, ale představte si, jak tehdy nadzvedl cenzuru ze židle (plus odvážná taneční čísla, texty písní). Nicméně i dnes to je příjemný snímek a radost pohledět na ty překrásné ženy. A přiznávám, že mě píseň Carioca rozhoupala v bocích a zvedla z křesla i v roce 2009. Velmi zajímavé se mi zdá srovnání české a americké produkce v komentáři od Sportovce. ()