Reklama

Reklama

Kritiky uznávaný memoár Marjane Satrapiové s názvem "Persepolis" ožívá v tomto zábavném a upřímném animovaném celovečerním filmu. Snímek vypráví dojemný příběh o mladé umíněné dívce a jejím dospívání v Íránu za dob islámské revoluce. Rodiče se začnou obávat o bezpečí neohrožené Marjane a rozhodnou se ji poslat do školy v Rakousku. Bezbranná a opuštěná Marjane prožívá v cizím městě typické strasti puberty. Navíc zde musí odrážet narážky na náboženský fundamentalismus, kvůli kterému uprchla ze své vlasti. Postupem času ji společnost přijímá mezi sebe a ona dokonce prožije i lásku. Po dokončení střední školy ale zůstává sama a její stesk po domově je stále nesnesitelnější. Aby mohla být zase se svou rodinou, rozhodne se Marjane vrátit zpátky do Íránu. Třebaže to znamená nosit šátek na hlavě a být součástí tyranské společnosti. (Cinemax)

(více)

Videa (3)

Trailer 2

Recenze (437)

Galadriel 

všechny recenze uživatele

Už dlouho, nebo snad asi vlastně nikdy, jsem neviděla animovaný film, který by v sobě ukrýval tolik poselství, pravdy, poučení a melancholie. Dospělácký film o Íránu, dospívání ve válce, emancipaci, komunismu, islámu, velmi stylizovaný a natočený z ryze ženského pohledu na věc, má co říct dnes a troufám si tvrdit, že bude mít i za několik desítek let. Co mi ale vadilo, je bezhlavá sympatizace Marjane s komunismem, nejen v době dětství, ale v podstatě až do konce filmu. To působí jednak značně kýčovitě (nenapadlo mě lepší slovo) a hlavně tím v mých očích dost sráží celou základní myšlenku filmu. ()

Renton 

všechny recenze uživatele

Scénář: Vincent Paronnaud, Marjane Satrapi .. V dětství je každý fascinován i zmaten světem dospělých, kdy realitu vstřebává s velkou porcí naivity. Když k tomu přidáte fundamentalismus, revoluční pnutí, válečný konflikt, musí Vás to nějak poznamenat.. Marji Satrapi nám na příběhu svého dětství a dospívání stručně shrne smutné dějiny Íránu i to, do jaké, dodnes zachované, absurdní podoby přerostl. Ženský pohled na dané okolnosti vítám, jelikož na ně jsou kladeny ještě větší omezení, než na tamní mužskou populaci. Dobu a především sebe zobrazuje se značnou ironií a vtipem, při kterém mnohdy spíše tuhne neustálý lehký úsměv na tváři. Zvolená, většinou bezbarevná, animace vycházející z komikové předlohy je výborná, s neotřelým stylovým šarmem. Persepolis je chytrou sondou a odlehčeným pohledem na velký problém současného prozápadního světa, jaký Írán se svým režimem bezesporu představuje. Pochybuji, že Teherán oficiálně uvidí Persepolis dříve, než bude opět někým vybombardován a přiveden na cestu otevřenosti, individuality, svobody. Jenže to je téma spíše pro volné pokračování, asi už ne tolik zábavné. 85%. ()

Reklama

Radek99 

všechny recenze uživatele

Jeden z nejlepších animovaných snímků, co jsem kdy viděl, nádherná černobílá 2D záležitost, která vychází z komiksové předlohy, což je na některých políčkách filmu hodně patrné. Narozdíl od americké konkurence však Persepolis neloví ve vodách pokleslé fantazijní akčnosti, ale zůstal zakotven u břehů artového filmu. Těžko říci, čím je tenhle film především - pro někoho alternativní možností seznámit se s rychlokurzem íránských novodobých dějin, pro jiného silným emancipačním hlasem z míst, která lídři západu označují jako ,,osu zla", pro dalšího nadčasovým podobenstvím o typizovaných osudech ,,malých" lidí - obětech režimů, násilí, válek..., nebo možná vynikne tento pohled - čirá existenciální reflexe člověka ztraceného v nesrozumitelném a nepřátelském světě, film o ,,cizince ve vlastní zemi", zoufalé volání zesilované mezními situacemi těch podivných životních peripetií... Persepolis má neobyčejnou sílu a mnohokrát jsem litoval, že nebyl natočen jako hrané drama. I takhle však umí pojmenovat bolavá místa a poukázat na absurditu totalitního režimu (který se v tolika drobnostech podobá tomu našemu, až z té podobnosti mrazí...). Velmi zajímavý je ženský pohled Marjane Satrapi, autorky i stylizované hlavní hrdinky, v tolika věcech obohacující mé zkreslené představy a vyvracející možné předsudky. Emancipace je skutečně jedním z nejdůležitějších fenoménů novověku. Persepolis vyniká v mnohém, svou osobitou a čistou animací mi mnohdy připomněl animované filmy našeho nestora Karla Zemana, ale i japonské mangy, ten dvojrozměrný nostalgický retro obraz Íránu, Vídně osmdesátých let, všechny ty ikony západní kultury a odrazy její mediální podoby, Bee Gees, Iron Maiden, Punk, Michael Jackson, Derrick, Bruce Lee, adidasky a hranolky s kečupem... Všechno tak roztomilé a záměrně naivistické a pod tím rastrem pachuť mučení, zabíjení, strachu, úzkostí... Člověk sleduje pohádku (sic pro dospělé) a chvěje se hrůzou... Nádherný a čistý film... Hodně podobný (i když estetikou animace ne tak absolutní) je rovněž animovaný pozdější bratříček Teheránská tabu. PS: Velmi trefný je komentář uživatele Iggyho... ()

Malarkey 

všechny recenze uživatele

Tak hezkou animaci jsem opravdu dlouho neviděl. Dneska je populární udělat všechno pokud možno co nejvíc barevný a ještě k tomu ve 3D. Persepolis je ale na jednu stranu animace působící poměrně jednoduchou formou, ale na druhou stranu z ní vyřazuje obrovské množství emocí, které prostě pouhým posmutnělým obličejem ucítíte i Vy. Navíc tu autoři vypráví hodně zajímavý příběh dívčiny v období přerodu Íránu v totalitní stát a tváří se, že i dosti objektivní formou. Animovaný film pro dospělé, který probudil i takovou zemi, jako je zrovna Írán k tomu, aby se vyjádřila a dala najevo, co si o západní kultuře myslí. Podle mě hodně vypovídající a věcné... ()

Matty 

všechny recenze uživatele

"Tolik jsme toužili po štěstí, že jsme zapomněli, že nejsme svobodní" Věřit v reinkarnaci a moci si na mapě světa vybrat místo, kde bych se chtěl v příštím životě narodit, můj zrak by jistě nespočinul na území jihozápadní Asie. Jenže některé věci si nevybíráme, některé věci musíme akceptovat takové, jaké jsou a nějak se s nimi poprat. Marjane Satrapiová pochází z Íránu, z krajiny, o které má asi málokdo přehnaně pozitivní mínění, nicméně z krajiny, kde také žijí obyčejní lidé se smyslem pro humor a kupou obyčejných starostí. Bohužel i starostí méně obyčejných, nad kterými my, kterých se přímo netýkají, rádi přivíráme oči. Jednu z možných cest, kterak tyto starosti nebrat na lehkou váhu a zároveň z nich nezešílet, představuje Persepolis, původně půvabný komiks, nyní neméně půvabný animovaný film. Satrapiová postupně vzpomíná na své vzpurné dětství, puberťácký idealismus, dospívání „na západě“ a první krůčky neprobádanými vodami „angažované“ činnosti. Tato dáma, sympatická mimo jiné snahou o upřímnost k divákům i sobě samé, vyniká vřelým vztahem k nadsázce a schopností pohlížet na některé události se zdravým odstupem. Kromě toho, že zvíte něco o komplikované íránské politické situaci a obdobně nesnadném postavení tamějších žen, uslyšíte, co asi probíhá hlavou dozrávající dívce a uvidíte, jak na íránské škole probíhá seznamování studentek s Botticelliho Zrozením Venuše. Pro život autorky platí známé úsloví „uvěřím čemukoliv, ovšem za předpokladu, že je to naprosto neuvěřitelné“. Věřil jsem každé slovo – něco podobného dokáže vymyslet jedině život. Zdaleka nejpůsobivější byla poměrně obsáhlá pasáž situovaná do Vídně, pracující nadále s autorčiným oblíbeným sarkasmem a navíc uštědřující nepříjemné podpásovky nádhernou definicí toho, co považují za anarchii na východě a co považují za anarchii ve „vyspělých zemích“. Ti první neváhají vzít do rukou zbraně a vyběhnout do ulic (i když to k ničemu nevede), ti druzí si dají scuka v nějakém lesíku, píjí ohnivou vodu, kouří dýmky míru a zpívají protestsongy (což nejenže k ničemu nevede, ale hlavně to nikoho nic nestojí). Jestliže nedokážu vyhmátnout nějaký neduh ohledně obsahu a pojetí příběhu, režii bohužel musím vytknout dosahování kýženého dramatického efektu malinko kostrbatou cestou. Rovněž zamrzí podceňování nespoutaných vizuálních možností animovaného filmu. Někdy by jeden svěží nápad animátorů vydal za hromadu slov, jež se díky citlivě vybraným dabérům dobře poslouchají, ale u tohoto média by člověk přeci jen raději více zaměstnával oči. Ani tyto kaňky ovšem nezačernily mou mysl natolik, abych svůj komentář zakončil jinou dvojicí slov než: Silný zážitek. 85% Zajímavé komentáře: Renton, liborek_, ScarPoul, czejny ()

Galerie (24)

Zajímavosti (10)

  • Film, mimo spousty dalších ocenění, vyhrál i Cenu poroty na festivalu v Cannes roku 2007. Autorka Marjane Satrapi ocenění věnovala všem Íráncům. (DaViD´82)
  • Podobnost rodičů hlavní hrdinky Marjane s animovanými postavami je dokonalá. Když pak do animačního studia přišli rodiče Marjane Satrapi, měli animátoři pocit, jakoby je navštívil reálný Mickey Mouse a Minnie Mouse. (mr.filo)

Reklama

Reklama