Rembrandtova Noční hlídka

Na tohle nejsem dostatečný intosh: nejdříve tam pobíhal a deklamoval nahý exemplář muže, hobit jakýsi nehezký, který svým odulým pupkem a plochým zadkem podpořil mou frigiditu... Po 10-ti minutách jsem si upřímně přiznala, že mě to artové blábolení děsně sere, tudíž jsem si další sebetrýznění odpustila. Nehodnotím, ale napíšu si sem pro sebe do budoucna poznámku: sledovat jedině v případě nečekaného navýšení mozkové kapacity a současného pravidelného užívání psychotropních látek. V současné psychické kondici vyložená ztráta času, popsatelná jedině expresivními výrazy, souvisejícími s pohlavními orgány či vyměšovacími procesy. (10.12.2012)

I don't really know what the whole thing was about, but it was original:) Kromě toho, že se v tomto snímku od začátku až do konce kecá, kecá a zase jenom kecá, v podstatě o ničem, objevuje se zde obsáhlé množství postav, že zkrátka nemůžete mít absolutně přehled o jejich původu, významu a činech, má Rembrandtova Noční hlídka jeden výrazný klenot, na jehož zářivosti celý film stojí. Martin Freeman. V roli slavného malíře naprosto exceluje a jen kvůli němu jsem ten více než dvouhodinový příval dialogů vydržela:) Kromě toho jsem byla, již v úvodu, potěšena pohledem na jeho obnažené tělo a zvláště v závěru byly jeho milostné scény se ženou velmi vzrušující. Zrovna on je herec, jehož jsem v takových "pózách" ještě neviděla a celkově mi to vzhledem k jeho hereckému rejstříku obsahujícímu převážně role komického charakteru a jeho vzezření malého, temperamentního a svérázného chlapíka s osobitým hereckým stylem, přišlo ještě více erotičtější:) (19.12.2012)

Jeden kamarád řekl, že se tam pořád souloží. A opravdu, je to taková soulož dvou forem. Filmem nakreslené obrazy jak vystřižené z plátna a z těch obrazů potom posládaný intelektuálně hravý film. Film o lásce, fikci, lásce k fikci, iluzi a opravdovosti, metaforách, mnohoznačných výkladech a tedy i o interpretaci (tohle je možná ta moje slabina, vždy mám radši než filmy, které člověk musí interpretovat, filmy, které čloěk musí interpretovat a zároveň jsou sami o interpretaci). "Vaše obrazy jsou plné hreců, pózujících a kráčejících..." X "Ale vy jste předstíral, že lidi na vašem plátně nikdo nesleduje, to je definice herce..." (Nightwatching). Greenewayovo Jméno růže, kde jsou místo mnichů malíři. varování: mé okolí během filmu usínalo, v půlce se velmi podivilo, že děj vyvrcholil a film vesele pokračuje dál. (08.08.2011)

Dvě a čtvrt hodiny dlouhé ateliérové divadlo ve stylu oživlých maleb mě nebralo. Nápad na experimentálně pojatý historický film o malíři a slavném obrazu, se silným důrazem na výtvarný požitek ze záběrů to určitě není špatný, ale zároveň jsem se ve většině scén nemohl zbavit dojmu, že celé provedení na mě působí až příliš uměle a chladně... a film jako celek i neúměrně zdlouhavě. Technicky tomu filmu, stejně jako hereckým výkonům v něm, nelze nic vytknout, ale jakékoliv hlubší zaujetí, fascinaci či emoce nevyvolal ve mně žádné. Možná bych se zmiloval směrem ke druhé hvězdičce, kdybych tolik nevnímal, jak Peter Greenaway neobratně vykrádá ústředním formálním nápadem, někdy snad až přímou stylizací vybraných scén, svůj starší film Kuchař, zloděj, jeho žena a její milenec (1989). Zatímco v něm se mi dostalo strhující porci výtvarna, hudby a propracovaného bizarního děje, tady z onoho stylu zbyly takové duplikativní, odosobněné až málo zajímavé stopy po čemsi, co režisérovi kdysi fungovalo, ale tady už se podobně originální a překvapivý zážitek zdaleka nekoná. Mám pocit, že novější Greenawayova tvorba zřejmě půjde hodně mimo mě. [30%] (02.07.2023)

Tak se mi zdá, že mě Greenaway nějak přestává bavit. Film si sice udržuje vysokou výtvarnou kvalitu, ale filmově trochu kulhá. Věčné žvanění je rušivé a po čase překáží, neustálý pohyb v širokých scénách tak nějak rozptyluje, pro samé kundy a prdele ani není vidět děj. Prostě mě to moc nedostalo, škoda. P.S. Druhé kouknutí už bylo lepší, ale pořád je to jen průměrný Greenaway. (17.03.2010)