Pevné pouto

Jako fantasy příliš okázalé, jako detektivka víceméně bez pointy, jako thriller bez stupňovaného napětí, jako rodinné drama stejně dysfunkční jako sama rodina. Výsledek je příliš artově rozpačitý bez jakékoli retro nálady, film je někde na pomezí všech žánrů a žádného se nedotýká natolik, aby zaujmul. The Lovely Bones je někde mezi jako samotná hlavní hrdinka nehledě na to, že Jackson je úplně mimo. (06.02.2010)

Celkem dost drsné drama. Ještě než půjdu spát, tak si pustím něco veselého a od zítřka si budu našeho souseda měřit hodně nepřátelským pohledem! Není mi dobře a příště se takovým filmům vynasnažím vyhnout. Jsou na můj vkus až příliš reálné a já si tohle nebezpečí uvědomuji víc než je mi milé. Doufám, že mé dítě žádného pana Harveyho nikdy v životě nepotká! Jinak pěkně udělané, akorát místy roztahané na zbytečně dlouho. (08.08.2016)

Svět, ve kterém Susie pobývá, je fantastický, snový a hravý. Kameramanem filmu je Andrew Lesnie, který svůj talent prokázal perfektním nesnímáním trilogie Pán prstenů. Scény hrají všemi barvami. Dívka prochází krajinou, nikam se ovšem nedostává, cestou potkává i další postavy tohoto zvláštního světa. My si tak můžeme do sytosti vychutnat perfektní vizuální efekty. Příběh si tak nenápadně plyne, nikam se neřítí. V jednu chvíli lovím čelist, když vidím na plátně úžasné ledové útvary, vzápětí jsou však pryč. Většina scén je prchavá, bez hloubky. Po pár dnech jsem si nevybavila téměř nic. Škoda toho trapně moralizujícího konce a bláznivé babičky (Susan Sarandon), která se do pochmurně snové atmosféry filmu vůbec nehodí. Pevnému poutu chybí jakékoliv napětí, gradace. Jedna z těch dobrých scén, kdy se sestra Susie rozhodne, že se vydá do sousedova domu, mě akorát rozzuřila naprosto nelogickým průběhem (Lindsey se snaží zahladit stopy, místo aby raději ihned utekla, když slyší, že se soused blíží)./// Jackson to tentokrát příliš nezvládl. Film působí nevyrovnaně. Jako kdyby režisér nevěděl, jestli chce thriller s fantazijními prvky, líbivou pohádku nebo drama o rodinném zármutku. Další Návrat (novozélandského) krále se nekonal, ale to jsem ani nečekala, protože něco takového překonat snad ani nelze. Těšíme se na Hobita, Petere, byť tentokrát nebudeš sedět na režisérské židli, ale na té producentské a scenáristické. 65%. (06.01.2010)

Už během čtení knihy mne nejednou napadlo, jak obtížné by bylo její zfilmování. Vševědoucí vypravěčka (v rámci vymezeného prostoru všechno ví a všechno vidí), která přirozeně přechází mezi minulostí a přítomností a nenápadně naznačuje, k čemu dojde, existence přibližně tří různých světů s vlastními pravidly a střídání naturalistických pasáží s polosnovými. ___ Prvního prohřešku se film dopouští, když nám ukazuje počínání pana Harveyho před Susiinou smrtí. Kolik je tedy těch vševědoucích vypravěčů? Kdo nečetl předlohu, mohl by mít pochybnosti, jak moc toho Susie vlastně vidí. Pro knihu tolik důležitý dojem, že zůstává svým blízkým nablízku po celou dobu, nedokázal Jackson navodit. Celá emocionálně-vztahová rovina je poněkud odbytá a lze spekulovat, jestli by režírující žena nebyla zárukou více citů. Jackson nepřekvapivě akcentuje více vztah mezi dcerou a otcem než dcerou a matkou, která je zbrkle odklizena (ne tak v knize) a navíc připravena o milostný románek, jež její počínání v knižní podobě lépe ozřejmuje. Přesto třeba uznat, že scény vyjevující pevnost pouta mezi Susie a jejím otcem patří k těm nejsilnějším a dávají zakusit, jak hluboko do mezilidských vztahů dokázala Seboldová nahlédnout. ___ Jackson ke škodě filmu upřednostňuje bezpečné klouzání po povrchu. Nedokázal odolat těm horám vizuálních laskomin, jimiž posmrtný svět všechny imaginativní filmaře láká. Scény jsou to krásné, třebaže trochu ve stylu reklam na Coca-Colu, ale zoufale prázdné a nepodřizující se absolutně žádným pravidlům. Alenku ti bohužel přebral Tim, Petere. V opozici k tomuhle donebevolajícímu (resp. „znebevolajícímu“) kýčaření stojí sugestivní hororové scény, připomínky Jacksonových blahých začátků. Pro děti film kvůli nim v žádném případě není, proč tedy oproti knize výrazně ubylo sexu a násilí (nejenže nevidíme znásilnění, ona o něm ani nepadne zmínka)? ___ Ze dvou autorů, jež měli na drsně-krásný styl Seboldové nepochybně vliv (Truman Capote a Harper Leeová) je přítomen pouze jeden, nadto symbolicky („Holly Golightlyová“). Odchylek od knihy by se našla ještě celá řada: některé situace, vzdálené od sebe v knize desítky stran, se zde nevěrohodně protínají v jednom bodě, funkce pár vedlejších postav (zejména karikatury lehkomyslné babičky v podání Susan Sarandon, která je výborná, ale nemá moc co hrát) zůstávají nejasné… k prospěchu věci bylo snad pouze přemístění dvou vět ze samého konce knihy o kus dříve, čímž se „návrat“ stává srozumitelnějším. ___ Jacksonovo Pevné pouto je podivně nekonzistentní film. Střídá příliš mnoho žánrů a obsahuje příliš mnoho vizuální krásy. Proto jej považuji za nepodařený a proto jsem v něm zároveň našel dost scén, které se mi opravdu líbily. Ke čtvrté hvězdičce film s vypětím všech sil dotáhli typově přesně obsazení herci v čele s roztomilou – nikoli oním otravně dětským způsobem – Saoirse Ronan. 75% Zajímavé komentáře: Adrian, imf, Psema, Madison, Niktorius, Desperado, Tayen, swed.83, Antek (24.03.2010)

Tohle byl první film od Petera Jacksona, kterej jsem viděl. Vagínoviny o prstenech a hobitech mě nikdy nezajímaly a jeho ostatní tvorba se ke mně zatim nedostala. A můj dojem? Totální vítězství formy nad obsahem. Část z reality se mi docela zamlouvala. Takovej obyčejnej thriller o jednom obyčejnym sociopatovi (vynikající Stanley Tucci), jehož největší koníček je vraždit 14-letý holčičky. Ještě by to chtělo teda zapracovat na scénáři, protože ty důvody, proč fotr a sestra oběti najednou začali mít na vraha podezření, byly hodně stupidní. Ale tak dejme tomu. Jenže co měly znamenat ty fantasy hovna? To byl teda takovej úlet, že bych to nemoh brát vážně ani pod vlivem LSD. Co se týče herců, tak Stanleyho Tucciho jsem už zmínil, pobavila mě ještě Susan Sarandon v roli babičky, která pořád žere nějaký léky a zapijí to kořalkou, ta Saoněco Onan jakž takž, zbytek nevýraznej. Teda Mark Wahlberg byl výraznej, ale pouze tim, že byl opět výrazně nejhorší ze všech, co se objevili na place a to včetně labradora i toho kudrnatýho cikána. Kdyby Prince Ital Joe nebyl tlustej a mrtvej, tak bych Wahlbergovi doporučil, aby začal opět používat pseudonym Marky Mark, vrátil se k hudbě a zkusil s nim vytvořit nějakej další hit, jakym bylo třeba United. Herectví prostě neni zrovna jeho parketa. (19.06.2011)