Přepadení v Pacifiku

asi po třetím nebo čtvrtém shlédnutí jsem byl prostě téhle klasice, kdy měl ještě steven poměrně rychlé pohyby a o půl metráku míň, nucen přidat aspoň tu čtvrtou hvězdu... když k tomu přičtu skvělou vyšinutost tommyho lee jonese a dortový strip-dance miss červenec, kdykoliv bych se na to rád podíval znova. 80% (08.08.2007)

Konečně jsem si doplnil tuto 90kovou klasiku se Stevenem Seagalem. Bohužel je to zřejmě jeho jediný dobrý film. Tak trochu v utajení pracuje jako kuchař na největší americké bitevní lodi. Ta je obsazena soukromou armádou, která se snaží udělat revoluci. Vede ji šílený bývalý agent v podání Tommy Lee Jonese. Stevenovi nezbývá nic jiného, než vzít věci do vlastních rukou a zachránit jak posádku, tak loď. Tito revolucionáři se totiž snaží odpálit jaderné střely na Honolulu. Společnost Stevenovi dělá sympatická Erika Eleniak. "To není jen obyčejný kuchař." (22.11.2019)

Časy kdy Seagal natáčel podobné kousky už jsou nenávratně pryč, ale sluší se zavzpomínat. Pozdějším Seagalovým výtvorům chybí přesně to co je dáno ve filmu Přepadení v Pacifiku. Solidní akce, originální scénář, výborné herecké výkony, dokonce i Seagal hraje slušně, o fantastickém Tommy Lee Jonesovi ani nemluvě. Andrew Davis ukázal co bude za rok následovat. Seagal už stín filmu nepřekročil, ale sluší se zavzpomínat... (22.07.2005)

Jeden z nejlepších filmů Štěpána Seagala, souboje jsou propracované, má to trochu i děj, atmosféra je napínavá a celkově to má dobrý feeling. Tommy Lee Jones je jako záporák naprosto dokonalej stejně jako Gary Busey. Na filmu jde jasně vidět inspirace prvních Die Hard, ale to vůbec nevadí. Seagal je zde v nejlepší formě, bohužel, ne na moc dlouho. (11.05.2015)

„Vytiahni koláče z rúry.“ Meganostalgická záležitosť z dôb, kedy bolo absolútne bežné chodiť na seagalovky do kina (fajnová celosvetová 156-miliónová tržba pri trápnom rozpočte 35). Béčkovosť sa v naftovom ovzduší vznáša, nech akokoľvek žmúrime oči, o to kurióznejšie sú potom dve oscarové nominácie (!), hoc "len" v technických kategóriách (OK, asi nikto nečakal, že sošku dostane Tommy Lee Jones, to sa stalo až o rok neskôr). Prostredníctvom afektovaného „prehrávania“ hercov (transvestita Gary Busey, po šunke túžiaci Jones, Colm Meaney v dobre padnúcom obleku) a akcie. Tá je síce riadne ostrá (v tých dobách Seagal na plátne lámal ruky nohy hlava nehlava), ale zároveň po stránke rozpočtu nie ktovieako monumentálnej. Okrem niekoľkých panoramatických záberov na nádhernú lietadlovú loď sa totiž dej kompletne odohráva v sivých, neveľmi vábnych a najmä lacných priestoroch, kde občas blikne monitor, aby sme vedeli, že sme na lietadlovej lodi. Hŕstka nezabudnuteľných scén (prílet rockovej helikoptéry, legendárny výskok Eriky Eleniak z torty), sympaticky tvrdá akcia (krv miestami doslova strieka, akonáhle v 9O. rokoch režiséri Seragalovi strčili do ruky nože, začali sa diať šialené veci) a prekvapivá charizma vtipného (!) Stevena Seagala, vtedy ešte vybaveného vrkočom (moja mama tvrdila, a niečo na tom zjavne bude, že akonáhle sa ho Seagal zbavil, už to proste nebolo ono a mamy sa nikdy nemýlia). Mám tento film rád odkedy som ho videl v kine ako 11-ročný a vždy si ho v televízii rád zopakujem. Andrew Davis svoj životný film, skvelého UTEČENCA, nakrútil až neskôr (so Seagalom sa však stretol už pred Caseym Rybackom, solídna kriminálka NICO - VIAC NEŽ ZÁKON). Za nostalgiu 4*, za celkové kvality skôr 2*, suma-sumárum 3* (napr. ma sklamalo, že to nie je typické "muž proti presile", ale vinou Eriky Eleniak to plynulo prejde do buddy movie a následne sa k čudnej dvojke pridá celý regiment oslobodených vojakov). Kino Považan NMnV 1992 (25.02.2005)