Marley a já

Bývá pravidlem, že ten, kdo se vždycky nejvíc kasá, že u romantických filmů ještě nikdy nebrečel, nakonec vystřídá nejvíce kapesníků. Já toto boží pravidlo fakt potvrzuju, protože kdybyste přišli dneska odpoledne k nám domů, našli byste tam puberťáka s takovým tím úsměvem, který naznačuje, že jsem king, ale od první ukáplý slzy mi zbývá jeden smutný štěněcí pohled do kamery, ale držím se sakra obstojně, takže musím vydržet seč mi síly stačí. Bylo to o fous, aby má reputace utrpěla, ale víte, že i kdyby se tak stalo, že by mi to ani tak nevadilo? Marley a já má obrovskou výhodu v tom, že je skutečný. Životní osudy, radosti, tragédie jsou vaše i moje, nejsou nucený a spolehlivě zaberou na každýho, byť sebevětšího cynika. Jenny v podání Jennifer Aniston (její zatím nejlepší filmová role), je perfektní ukázkou ženy, která se vzdala všeho pro rodinu, ale teď toho de facto lituje. Vyhroucený situace (obvzlášť v polovině filmu), jsou ukázkou toho, že se nic nesmí uspěchat a co se týče pořízení dětí, tak o to víc. Je to úžasný film, který mě popravdě hodně dostal. Teď jen nevím, jestli za to nemohou ty psí oči.... (06.06.2009)

Plakát je jednoznačný podvod na diváka - navzdory slzopudnému závěru je totiž Marley mnohem spíše civilním životopisem jedné rodiny, než infantilní taškařicí se štěňaty. A taky film, který vás možná dostane o to silněji, oč víc se mu budete bránit... Rekapitulace zvířecí životní křivky, která přináší řadu starostí i vzteku, a přesto ve své bezelstnosti nutí páníčky stávat se na ní závislými. V případě mladé rodiny tvoří důležitý překlenovací oblouk; přichází v době přípravy na potomstvo, odchází v časech dávno zajištěných a ve své fixaci na zásadní momenty rodinného života se chtě nechtě stává legendou/upomínkovou záležitostí. Ve své vnitřní upřímnosti a schopnosti ne přiblížit, ale doslova simulovat naše vlastní prožitky se zvířaty, potírá Marley veškerou konkurenci na poli "zvířátkových" rodinných filmů. Život je pes. P.S.: Scéna "osvobození" na pláži je nádherná. (17.04.2009)

Pokud by se hodnotil herecký výkon psa(ů) tak je to rozhodně za *****, ale ani Owen Wilson nezachránil film svojí roztomilostí , Jennifer Aniston jako matka 3 dětí - to je bez komentáře (i když se snaží, ale city vykouzlit neumí) bohužel tu taky chybí jakákoli nosná myšlenka lidského příběhu, což je velká škoda (nebo mi něco podstatného uniklo). (01.04.2009)

Film horlivě rozutíkaný do všech tématických koutů (vztah, děti, práce, úspěšný kamarád proutník, pejsek), že vlastně nevypráví vůbec o ničem, ale pouze vyplňuje čas situačním humorem a životními pravdami (přičemž občas jsou to "životní pravdy"). Závěrečný vodopád slz jsem si výjimečně neužil - proběhl pouze proto, že mi bylo silně fyzicky nepříjemné se mu bránit (závěrečnou psí scénu jsem asi nejen já prošel na vlastní kůži úplně stejným způsobem se vším všudy) a zadržovat ho. Ne vážně, tak odporný tlak na emoce jsem snad nezažil a troufám si tvrdit, že hraničí se sprostým obtěžováním! :-) (15.03.2009)

Čistokrvný Hollywoood. Tak, ako ho milujeme, a zároveň nenávidíme. Uvedomujeme si, že to na nás používa staré otrepané triky... a aj tak nakoniec bezmocne podľahneme. Záver je brutálna žmýkačka na slzy, bránil som sa zo všetkých síl, ale nakoniec sa hrádza pretrhla a hečal som v kuse asi 20 minút. A to ani nie som veľmi "psí typ". No a Owen a Jennifer by mali niekomu bozkávať ruky aj nohy za tieto postavy. Nemá to ani zďaleka oscarové parametre, pretože oni nie sú a nikdy nebudú oscaroví herci, ale tento film maximálne vyťažil všetko, čo v nich je. (06.04.2009)