Odpor

Filmy z druhé světové války si svojí síň slávy už dávno odbyly, vždyť není už pořádně o čem točit, každá zásadní nebo absolutně bezvýznamná bitva byla natočená, snad každý životní příběh, který se ve válkách udál byl zdokumentován, snad všecko co se týká první a druhé světové války bylo tak moc zaznamenáno, že už to diváka ani nemůže bavit, i když ten pravdivý příběh se vždycky z nějakého toho koutu země vždycky vyloupne a tenhle je zrovna z Běloruska a proč koneckonců ne. Tři bratři kolem kterých se příběh točí se hodně povedli a natáčel to režisér, který natáčet umí, ale který v sobě má ještě hodně Hollywoodského a jeho filmy nekončí jinak, než nadějí, viz třeba takový Poslední samuraj. Přesto ta atmosféra těch běloruských lesů je dokonalá, výborně se na to kouká, a ještě líp se těm židům fandí, protože tohle je přesně to, co ve světě válečné kinematografie nebylo ztvárněno. Partizánský odpor, který se brání zuby nechty, který má ve svém jádru problémy a ty se snaží řešit pokud možno co nejjednodušejc, do toho se promítá válka jako taková, která by Vám vlastně mohla být ukradená, protože ty běloruské lesy jsou okolní válkou absolutně nepoznamenány, tady se řeší jen jeden příběh a ten se snaží vypadat co nejvěrohodněji. Jediné co mi na tom vadilo, tak to byl konec samotný, který si prostě pan režisér nemohl odpustit, a ještě tam chybělo víc emocionálních scén, které by mě dokázaly posadit na zadek, i když to film samotný už dost dokázal, respektive natočil se film, kterého si asi už moc lidí všímat nebude jako tenkrát Spielbergova eposu o Dnu D, ale na druhou stranu ti, kteří chtějí si ho všimnou a rozhodně za něj budou rádi, protože tenhle film si to zaslouží, minimálně ze strany těch, kteří se o to zajímají. Atmosféra je dokonalé, herecké výkony obdivuhodné a příběh je neokoukaný a hlavně v dnešní době originální, a to je co říct na látku, která byla přepracovaná na tisíckrát. To všecko se nakonec promítá do filmu, který čeští distributoři pojmenovali Odpor, debilnějc fakt nemohli, snad to ostatní diváky neodradí, protože to by bylo to nejhorší, co by se tomuto filmu mohlo stát. (11.03.2009)

Typický Zwick. V tomto případě bohužel. Hrdinná story o neskutečném partyzánském dobrodružství s biblickou paralelou v druhém plánu, vystavěná na několik let dávno obnošeném modelu ze sekáče ‚based on true story‘, totiž potřebovala pořádnou dávku syrovosti a nikoliv kýčovité obrázky běloruského lesa. Zwickovi unikají postavy, což za předpokladu, že na nich příběh stojí, je zásadní problém, ze kterého jej nevyhrabou ani špičkoví herci. Chybí tomu jakákoliv osudovost při těžkém rozhodování (a že jich scénář nabízí požehnaně), která je nahrazena skládáním klišovitého puzzle z dílků dávno ohmataných jinde. Že se tak (zřejmě) dělo doopravdy mi bylo jedno, protože je to servírováno formou standardního bijáku na ukojení sentimentálních diváků. První půlku mě to strašně sralo, v té druhé už mi to bylo úplně volné. Věřím ale, že v závěrečném zúčtování na louce museli někteří fandit ve stoje. Já chtěl Zwicka nakopat do koulí. (21.01.2009)

Po V Bruggách další příjemné překvapení. I přesto že se pravděpodobně jedná o ještě větší finanční neúspěch než Krvavý diamant, tak mě ty pohyblivé obrázky z "běloruských" lesů vtáhly dovnitř a já se během sledování cítil jako v sedmém nebi. Tentokrát se nestali herci, ani režie ba ani hudba mou nejoblíbenější složkou, tentokrát to vyhrálo prostředí, ve kterém se celý film odehrává. Hluboké hvozdy, které ještě nestihly zničit výdobytky lidské civilizace, vrzání smrkových větví a šumění stromů, přesně takhle to vypadá v lesích v místě, kde jsem vyrůstal. Ale zpět k filmu, Edward Zwick si opět bere na svá bedra látku, která už jen na papíře chytne za srdce a rozehrává před očima diváka divadlo na city plné sentimentu. U Edwarda mi to narozdíl od jiných režisérů nevadí, i když nám schéma Defiance říká: teď přijde romantická scéna, teď přijde akční scéna, teď na poslední chvíli přiběhne záchrana..., tak i přesto jsem oči z obrazovky nespustil (také zčásti díky výborné kameře). Já byl spokojen jako už dlouho ne, jen více takovýchto filmů. (17.02.2009)

Vec, ktorá mi na filme veľmi prekážala, aj keď som si na ňu asi niekde v polovici filmu začal zvykať, bola angličtina, ktorú sa všetci snažili transformovať do čo najvernejšej podoby ruštiny. Celé to pôsobí veľmi smiešne a filmu uberá na kvalite. Jednoduchý recept na filmy tohto typu (príbeh o skupine ľudí, nehovoriacich angličtinou, ale stvárnených angloamerickými hercami) je buď použitie originálneho jazyka zobrazovanej skupiny ľudí s titulkami alebo jednoduchší variant, pri ktorom by sa v tomto prípade Daniel Craig a spol. nemuseli učiť ruštinu, natočiť film v čistej nedeformovanej angličtine. Ale ako vravím, od polovice filmu si na to človek začína zvykať. (10.12.2012)

Druhá svetová vojna a jej kruté stránky ponúkajú množstvo príbehov, ktoré stoja za kvalitné spracovanie a príbeh bratov Bielskich je bezpodmienečne jeden z nich. Vôbec jeden z prvých filmov, ktorý si berie na mušku zobrazenie partizánskych skupín a odbojov, ktoré sú aj v našich končinách nemenej známe. Edward Zwick potvrdil svoj štýl, znova si vybral film, ktorého príbeh a dej čelí zložitej a komplikovanej historickej, politickej, sociálnej a morálnej situácii, ale znova to zvláda s prehľadom. Netlačí na bezhlavú akciu a ani sa prvoplánovým útokom nesnaží zaútočiť na divákove city. Všetko plynie s úžasným tempom, postupne sa rozvíja skvelý dramatický príbeh, ktorému dopomáha miestami skvelá vojnová akcia a dusná atmosféra komplikovaného partizánskeho života na hranici smrti. Lepších hercov som si ani nemohol priať, Craig a Schreiber si herecky rozumeli ako skutoční bratia a ostatní ich dopĺňali s vysokým štandardom. Lesné lokácie sú prehľadne nasnímané, prehľadný je aj dej, no to už nie je tak celkom kladný faktor. Trošku komplikovanejší príbeh a hlavne menej prehľadný záver by som určite uvítal viac. Nedostalo ma to na lopatky tak, ako tvorcovia dúfali. 85%. (27.04.2009)