Femme Fatale

toto je veľmi zvláštny film . . . sledovať som ho šiel po preštudovaní komentárov na csfd, takže som mal isté predispozície k sledovaniu filmu a rôznych významových i vizuálnych vychytávok, ktoré ma príjemne potešili. osobne sa prikláňam (tesne a s privretím očí) k tej časti, ktorej sa film páčil. Neviem presne čo, ale niečo na tom filme je . . . príťažlivé? Ale neviem čo. Presne ako samotná femme fatale. Čosi tam je. Je jasné, že tesne pred koncom to Palma pri písaní scenára utiahol do takej banálnej moralitky o rozhodovaní medzi životom a smrťou a tak podobne, ale aj tak to bol pozoruhodný film. Treba zhodnotiť, že De Palma je lepší režisér ako scenárista, dokázal to aj tu (aj keď treba to chápať na trochu vyššom levely: režisér je vynikajúci, scenárista obstojný), Rebecca Romijn-Stamos nepatrí k najkrajším ženám, aké som videl, ale všetko, čo má k dispozícii, dokáže trojnásobne predať a tým pádom na ňu človek zíza ako omámený a Banderas . . . tak tento človek je asi z toho skákania zo striech z časov Desperada (kedy som ho mal najradšej) unavený, pretože po roku 2000 buď hrá v totálnej hovadine, alebo hrá v lepšom filme, ale hrá to tak nejak . . . ako tu. V globále zvláštna, režisérsky a vizuálne precízne natočená mierne noirová záležitosť, film, ktorý si treba pozrieť, aby ste si urobili názor: či je De Palma altruista a vyžíva sa v pekných ženách a prekombinovaných tézach alebo je to chlapík, ktorý rozmýšľa viacvrstvovo a treba sa nad tým zamyslieť. Ja som niekde na hranici. (24.12.2006)

Nečekaně skvělý film. Po bezchybném dvacetiminutovém úvodu, který tvoří jedna z nejlépe natočených zlodějských akcí, jaké jsem kdy viděl (podkreslená senzační skladbou Bolerish inspirovanou Ravelem), přijde na řadu alespoň pro mě naprosto nepředvídatelný příběh, jemuž nechybí nic. Zvolna se rozlévá jako voda z přetékající vany (případně akvária), diváka udržuje v permanentní pozornosti, v závěru ho překvapí, znejistí a hned zase uklidní. A k tomu všemu se dočkáme všeho, co na panu De Palmovi milujeme. Tedy kromě přestřelky na schodech. Líbilo se mi to velice. (23.10.2012)

Tento film není s největší pravděpodobností pro každého. Je třeba být velmi pozorný, i když zase není třeba zapínat mozek až tolik, jako třeba u některých Lynchových filmů. V podastatě je to jednoduchý příběh o tom, že druhou šanci dostane člověk jen málokdy. A pokud ji dostane, měl by ji za každou cenu drapnout za pačesy. Brian De Palma si s tím filmem krásně vyhrál a mně se na něj už poněkolikáté moc hezky koukalo. (23.12.2004)

Zaujimavy film. Skoda, ze ho Palma nenatocil podobnym spôsobom ako Sliding Doors, takze by sme dve hlavne linie, kde je v jednej hlavna hrdinka mrcha a v druhej sa polepsi, sledovali sucasne a zaroven by mali rovnaky priestor. Bolo by to ovela zabavnejsie a aj divacky stravitelnejsie. Takze to je vo vysledku tuctovy noirovy film s par pôsobivymi scenami po vizualnej stranke a zo zaverom, ktory väcsinu divakov naserie. Sice to nie je priemerny film, ale ja som sa pri nom bavil priemerne. A hudba v uvode mi strasne pripominala Barbara Conana. Divne. 5/10 (16.06.2016)

Příběh začíná na Mezinárodním filmovém festivalu v Cannes v roce 2001. Režisér Brian De Palma záměrně sáhl po klasické femme fatale tak časté ve filmech z let čtyřicátých a padesátých, a přizpůsobil ji současnému příběhu. Scénář : Brian De Palma. Kamera : Thierry Arbogast. Hudba : Ryuichi Sakamoto. Zajímavý závěr. (12.05.2011)