Rozhovory s mým zahradníkem

Rozhovor s mým zahradníkem plynul by zajisté o něco přirozeněji, nebyla-li by příliš okatě přítomna snaha ukázat, jak moudrý umí být ten nevzdělaný, přírodní a zemitý muž a jak zoufale nenaplněný život vedl neustále kamsi a čímsi hnaný malíř. Přesto se tento film-portrét o dvou stárnoucích mužích pohybuje povětšinou v mezích věrohodného - jde však o ledabylou šedou chůzi šmajdající k slzám, jež nemají doopravdy bolet. (07.09.2009)

Reziser Jean Becker /Sympaticky dareba/ natocil sympaticku spolocensku konzervacku, v ktorej vladne Daniel Auteuil /Jean od Floretty, Manon od Pramene, Valka Policajtu/ a Jean-Pierre Darroussin /Prilis dlouhe Zasnuby, Umira se jen dvakrat/. Je to jeden z tych filmov, kde chyba dejova linia, ale dialogy su namakane, vidiecke realie centralneho Francuzska su fascinujuce a napriek minutazi 110 minut film dobre a rychlo uplynie. Prosim viac takychto oddychoviek : 88 % (27.02.2016)

Daniel Auteuil a Jean-Pierre Darroussin se takhle setkali nad zpustošenou zahradou a jelikož byli dřívější kamarádi a desítky let se neviděli, měli si toho poměrně dost co říct. No a to povídání bylo naprosto úžasné. Takové, jako když se setkají dva přátelé, jejichž cesty se náhle rozdělili, aby se následně zase náhle spojili. Život každého si ale na tomto světě čas nevybírá a stejně tak i scénáristé diváka nešetřili a tak tu kromě příjemných rozhovorů, které, když se do nich poctivě zaposloucháte, jsou sem tam i hodně vtipné, tu narazíte i na nějaké to drámo, což už není tak příjemné, ale kopíruje to život jako takový. U tohoto filmu mi bylo krásně, ale zároveň i naprosto příšerně. Dostal jsem se díky němu do duší dvou lidí snažící se o nějakou tu pěknou zahradu uprostřed francouzského venkova, ale pak jsem s nimi prožíval úplně všechno. (10.01.2016)

Stárnoucí umělec, známý malíř, utíká z Paříže na venkov do starého rodinného sídla. V rozvodovém řízení a bez inspirace má pocit, jako by jeho život ztratil smysl a vášeň. Z úcty ke své mrtvé matce a díky nostalgii se rozhodne najmout zahradníka a obnovit zahradu kolem domu. Když se na inzerát přihlásí bývalý železničář v penzi, pozná v něm svého někdejšího spolužáka. Tím se rázem otevře zcela nová kapitola jeho života a celkový pohled na něj. Hořko sladké drama francouzského venkova, vyplněné jednoduchými, ale silnými dialogy, mi připomínalo temné a hluboké etudy Rudolfa Hrušínského podivně skloubené s legračně vážnou komedií Na samotě u lesa. Jako když si krásného letního dne lehnete do trávy, pozorujete líně se převalující mraky na blankytném nebi a čas začne ubíhat zcela jinou rychlostí, jako by ani neplynul. Tep se zpomalí a oči najednou vidí detaily, kterých si v dnešní době člověk nevšímá a jsou mu skryty. Tak nějak se tento snímek vkrade do vaší duše. Pomalu a plíživě, ale není to nepříjemné. Právě naopak. Vřele doporučuji romantikům. 90% (10.07.2016)

Pomaly ale isto sa stavam obrovskym fanusikom rezisera Beckera. Toto je stvrty film, ktory som od neho videl a az na trochu slabsi ale stale prijemny film Effroyables jardins, to boli same kvalitne filmy s neskutocne prijemnou atmosferou. Tentokrat 90% filmu tvoria rozhovory ustrednej dvojky. Castokrat to su uplne banalne reci, ale napriek tomu su neskutocne zaujimave a prial som si, aby trvali co najdlhsie. V scenach v ktorych ustredna dvojica nie je spolu zabavnost klesa do priemeru a dufal som, ze sa co najskor zase stretnu. Dalsim mensim minusom je az prilis gýčovy zaver v galerii, ktory si mohli odpustit. Alebo ho natocit nejak lepsie. Ale az na tychto par drobnosti som z filmu nadseny a tesim sa na dalsi film rezisera Beckera. 8/10. (27.12.2014)