Mighty Boosh

Jako z dotací EU precizně vyškolený empatik dokáži naprosto přesně vycítit, čemu bych se měl smát a nečiní mi potíže sepsat diplomovou práci na téma - proč bych se tomu měl smát. Po odborném proměření četnosti a intenzity mého upřímného smíchu při projekci Mighty Boosh jsem si v závazné směrnici EU vyhledal, že výsledek odpovídá přesně třem hvězdičkám a jakékoli jiné hodnocení bych si musel zodpovědět před Evropskou komisí. Na to nemám čas, takže za tři. (23.11.2012)

Má to strašně mellow tempo a spoustu dílů jsem viděl asi natřikrát, protože během nekonečných nonsense dialogů a situací, padám spolehlivě do transu. Nicméně míra hovadskosti, kterou se zde dissuje postava Julana Barratta už hraničí s regulérní šikanou i když se na to jen díváte. No a já toho zamlada moc navyšikanoval, tak dohánim co můžu. (18.03.2024)

Hm, tak nevim, je to docela trapny. Snaži se to být ujetě a ulítle šileny, ale chyba je ta, že to neni vtipny. Myslim, že tohle by dokázal vymyslet i puberťáckej spratek s trochou fantazie. Ale tohle není ani humor, tohle je prostě jenom směska trapnejch scének. A Vincent Noir, respektive ten herec, co ho hraje, mi jde strašně na nervy (ať už hraje jakoukoliv zamaskovanou roli). Prostě tohle asi vymyslel někdo na houbičkách a myslel si, že to bylo tak skvěly, že nám to musi zprostředkovat skrz tenhle seriál. Ale že to ve skutečnosti je o ničem, to mu uniklo. Fakt jsem se snažil, abych našel něco, čemu bych se zasmál, ale je toho pomálu... Možná tak ty hudební zpívající a taneční vložky, ale ani to neni podle myho gusta... No, v první sérii jsem se zasmál asi tak 2x... Ani druhá série na tom není líp. Herci furt hrajou asi padesát různejch rolí, ale ať se snaží sebevíc, vždy jdou poznat a neni to vtipny a nic. K tomu ten trapnej měsíc, děsíc... Na druhou stranu musim uznat, že nějaky zlepšeni pozoruju a dokonce sem se i několikrát zasmál. A hlavně po hudební stránce to je fakt kvalitní a takovej "We love the chosen one" mi zůstává furt v uších. Ok, ukecali jste mě, dám tomu dvě hvězdy... Třetí sérka opět nic moc. Akorát jsem si všiml zajimavyho úkazu - Julian Barratt se ani nemusi snažit a je vtipnej, naproti tomu Noel Fielding se snaží jak může, ale vtipnej není. A to platí asi ke všem postavám, ktery ztvárnili. Mužu s klidnym svědomím říct, že i všichni ostatní herci jsou lepší než Noel Fielding. Třeba takovej Rich Fulcher je fakt masochista, a Naboo (Michael Fielding) je vtipnej už svým vzhledem, chch. Každopádně po hudební stránce to furt perlí a v hlavě mi z tohohle ujetyho seriálu určitě něco zůstane. (09.06.2014)

Zaručeně nejšílenější seriál všech dob. Noel Fielding a Julian Barratt jsou neskuteční pomatenci. Ovšem tohle je jeden z těch seriálů, kde nemá smysl se na něj dívat pokud nemluvíte britsky (trochu v nadsázce - Američan by tomuhle rozuměl asi jako my polštině), protože z titulků (nedej bože z dabingu) prostě tu neskutečnou kadenci vtipů, schovaných vtipů a narážek na všechno možné i nemožné nemáte šanci pochytit. (27.09.2015)

9/10 Musím říct, že ze začátku mi nějakou dobu trvalo, než jsem se srovnal s psychadeličností a značnou ulétlostí mnohých scén, ale potom už jsem byl doma. Všechny ať už slabší či našlápnuté díly spojuje vždy originální, žánrově pestrá a hlavně zábavná hudba. Krom muzikálnosti hlavních aktérů se mi ale seriálek dostal pod kůži ještě jiným fenoménem: Tím pro mě jako nepochopeného vyznavače jazzu je samozřejmě postava Howarda Moona. Rozhodně doporučuji každému, kdo skousne trochu té britské ujetosi, spousta skvělých gagů, hlášek a písniček za to stojí. PS: 3.řada, možná má pár slabších míst, ale rozhodne není výrazně horší. (13.06.2008)