Mighty Boosh

V prvních dílech je poznat, že nejsou hoši ještě úplně jistí v kramflecích, avšak s o to větším zápalem se pouští do díla v druhé a třetí sérii. A jsem moc rád, že nerezignovali ani na formu (jak to často bývá zvykem u komediálních seriálů). Když si odmyslíme skvěle namixovaný humor (kombinace konverzační a situační komedie s příměsí značné dávky absurdna), Mighty Boosh nabízí i svérázný vizuální spektákl (často se surrealistickými prvky) a v neposlední řadě i skvělé (a žánrově velmi rozmanité) hudební vsuvky (složené jedním z hlavních protagonistů a autorů - Julianem Barrattem). (19.03.2017)

Hm, tak nevim, je to docela trapny. Snaži se to být ujetě a ulítle šileny, ale chyba je ta, že to neni vtipny. Myslim, že tohle by dokázal vymyslet i puberťáckej spratek s trochou fantazie. Ale tohle není ani humor, tohle je prostě jenom směska trapnejch scének. A Vincent Noir, respektive ten herec, co ho hraje, mi jde strašně na nervy (ať už hraje jakoukoliv zamaskovanou roli). Prostě tohle asi vymyslel někdo na houbičkách a myslel si, že to bylo tak skvěly, že nám to musi zprostředkovat skrz tenhle seriál. Ale že to ve skutečnosti je o ničem, to mu uniklo. Fakt jsem se snažil, abych našel něco, čemu bych se zasmál, ale je toho pomálu... Možná tak ty hudební zpívající a taneční vložky, ale ani to neni podle myho gusta... No, v první sérii jsem se zasmál asi tak 2x... Ani druhá série na tom není líp. Herci furt hrajou asi padesát různejch rolí, ale ať se snaží sebevíc, vždy jdou poznat a neni to vtipny a nic. K tomu ten trapnej měsíc, děsíc... Na druhou stranu musim uznat, že nějaky zlepšeni pozoruju a dokonce sem se i několikrát zasmál. A hlavně po hudební stránce to je fakt kvalitní a takovej "We love the chosen one" mi zůstává furt v uších. Ok, ukecali jste mě, dám tomu dvě hvězdy... Třetí sérka opět nic moc. Akorát jsem si všiml zajimavyho úkazu - Julian Barratt se ani nemusi snažit a je vtipnej, naproti tomu Noel Fielding se snaží jak může, ale vtipnej není. A to platí asi ke všem postavám, ktery ztvárnili. Mužu s klidnym svědomím říct, že i všichni ostatní herci jsou lepší než Noel Fielding. Třeba takovej Rich Fulcher je fakt masochista, a Naboo (Michael Fielding) je vtipnej už svým vzhledem, chch. Každopádně po hudební stránce to furt perlí a v hlavě mi z tohohle ujetyho seriálu určitě něco zůstane. (09.06.2014)

Noel Fielding má charisma jako prase, právě díky němu hodlám sledovat dál, ač jsem po prvních třech dílech došla k závěru, že koukám na seriál s úžasným akcentem, dobrýma hláškama a pekleně nevyrovnaným humorem. Dvacet minut na epizodu by možná bylo více. Muzikálová čísla bych poslala do prkýnek úplně (a to si na muzikálech ulítávám). Zatím 50% EDIT 14.1.2013 - Po šesti dílech seriál vzdávám, žádná epizoda si mě nedokáže udržet po celou svou délku, jediné, co opravdu oceňuji je duo v hlavních rolích, ti kluci jsou fakt borci. Na to abych vydržela dalších čtrnáct epizod mi však nestačí ani jejich charisma. (11.01.2013)

Všichni se shodnem na tom, že tenhle seriál je vážně na hranici mezi geniálností a trapností. Je to celý tak kýčovitý až je to krásný. Vždyť Fielding a Baratt jsou momentálně asi největší surrealisti v komediální branži, a tak je jasný že každej díl vypadá jako kdyby ho vymejšleli na poušti, obklopený levnýma hračkama a komiksama, nadopovaný hodně silným koncentrátem LSD. Je to jako když se díváš na šílenej kreslenej seriál, kterej ale neni kreslenej. A navíc ty výborný písničky! No, z něčeho tak šílenýho se prostě musel stát kult. (26.12.2011)

Tak nějak si myslím, že vše k tomuto kousku už tady bylo řečeno. Pro mě osobně je to čistá pětihvězdičkovka, protože přesně v tomhle břitkém britskoabsurdnotrapném způsobu humoru si lebedím, jako notorik v lihovaru. Některé z komentujících podezírám z toho, že kompletní série neviděli (někteří to i přiznávají), nebo že jim jedno zhlédnutí nestačilo ke správnému pochopení. Ale každý máme jiné gusto, nic proti. Ovšem ty, kteří jsou schopni zamíchat do hodnocení srovnání s Monty Pythony, naprosto nechápu. Syžet mocné buše se naprosto liší od konceptu Pythonovských hříček a jediné tři věci, které by je teoreticky mohly spojovat, jsou země původu, absurdita a trapnost, a potom způsob hodnocení diváky ode zdi ke zdi, od nadšenců po naprosté odpůrce, s malou množinou těch, kteří se nudili. Ty ovšem zase podezírám z toho, že by je nudil i atomový výbuch. (08.05.2014)