Dvanáct

Jeden z mála mojich omylov....čakal som síce niečo veľmi podpriemerné...ale nie až tak. Nemám ani čas to dopozerať, pretože už dopredu viem čo sa stane. Originál je majstrovské dielo oproti tejto farebnej patlanine. Ten režisér čo to točil...jak sa vlastne volá?...Nikita Michalkov...tak to potom som režisér aj ja, lebo skopírovať niečo, čo už niekto pred tým vytvoril nieje predsa režisérske umenie. To je plagiátorstvo....a navyše herci tiež niesú nejakí extra excelentní. Možno som videl tých horších dvadsať minút a ku koncu to bol taký filmový zážitok aký som ešte nezažil...inak si neviem vysvetliť tých 84%...každopádne ma ani pekelná nuda nedonúti tento film dopozerať. (27.02.2009)

Výborný film s úžasnou atmosférou a perfektnými hercami. (05.08.2009)

slusny remake s originalnimi povidkami, ale origos je origos :) (22.09.2009)

Současný nejvýznamnější ruský režisér a možná i nejvýznamnější herec Nikita Michalkov se pustil do nemalého úkolu. Pokusil se o remake a ten bych řekla, že se mu vydařil. Téměř dodržel Aristotelovu zásadu tří jednot. No dobrá, ne zcela, ale rozhodně nezacházel do nějakých komplikovaných scén ani nijak zvlášť nepochopitelných. Zasazení 12 mužů do tělocvičny, kteří mají rozhřešit zda-li chlapec je vinen či ne, je naprosto neobvyklé, avšak velmi věcné. Celým filmem nás v podstatě provází osudy mužů, ktěří zkrze své příběhy se snaží v sobě probudit pravdu a dojít k co nejlepšímu názoru. Jetsli chlapce obviní či ne. Dohází tam ke konfrontaci, ze začátku 12 zcela odlišných mužů s jinou minulostí, přítomností a kdo ví, nejspíš i budoucností. Přes velké rozdílné názory, neshody a dohady, nakonec zjistí pravdu a shodnou se na jednom. Tento příběh by se zdál ideálním i na dramatické zpracování, na divadle by se , dle mého názoru, tento příběh vyjímal. Akorát délka byla poněkud neadekvátní. 159 minut se nemusí jevit tolik, ale v případě, kdy dochází k tomu, že muž po muži si začnou líčit svůj životní příběh, člověku se dostaví absence nepozornosti. Když bych to měla shrnout - EXPOZICE člověka naprosto strhne, je plný očekávání, jakmile nastane KOLIZE, člověk se dozvídá více a stále pozorně sleduje , co se odehraje v následujících minutách, KRIZE se stane opravdu krizí, protože vrchol problému, čili určit zda-li chlapec je vinen či ne, začíná nabírat monotonní oprátky a chvílema se stává nudným, dochází-li k PERIPETIE, člověk tuší, že se začíná zase něco dít a v KATASTROFĚ je naprosto uspokojen koncem, který vlastně vůbec nečekal. (01.12.2009)

Začátek jednadvacátého století. Rusko stále dýchá čečensko-ruským konfliktem. Dvanáct mužů s různou minulostí soudí čečenského chlapce, který údajně zabil svého nevlastního ruského otce. Vzhledem k tomu, že se takřka celý film odehrává v soudní místnosti – tělocvičně, dovedu si lehce představit, že by se tento námět dal lehce převést na prkna divadla, ale zpět k filmu. Téměř dvě a půl hodiny je divák svědkem soudního procesu, který je plný nečekaných zvratů a příběhů soudců a díky těmto příběhům je ovlivňován osud čečenského chlapce. Michalkov ve filmu viditelně nastínil vztah Rusů k Čečencům, lidskou slepotu, bezohlednost, to, jaký vliv může mít na člověka dětství a to, jak válka ovlivňuje myšlení lidí. Jak už bylo řečeno, film se asi z devadesáti procent odehrává v tělocvičně, kde probíhá soudní jednání, ovšem toto jednání je občas přerušováno průhledy do chlapcova dětství, do vězení, kde se chlapec právě nachází nebo do samotné války v Čečensku, kde se chlapec potkává s vojáky. Velmi častá „průhledová“ scéna je s běžícím psem, který drží cosi v tlamě. Až na konci filmu se dozvídáme co to „cosi“ je. Celý film provází současná hudba, ale jakmile je střih do scén např. do chlapcova dětství, zní filmem folklórní čečenská hudba, což tvoří nádherný kontrast ve vztahu se současnou hudbou. Film Dvanáct není námětem nějak speciální, lehko se dalo předpokládat, že každý z mužů bude odkrývat svou historii, proto může mít divák tendenci, že je film někdy zdlouhavý. Co ale musíme hodnotit pozitivně je, že se jedná o ruský film, který má kvality „západního“ filmu. Přesto se Michalkov nenechal unést nějakým „západním“ námětem, ale čerpal z problematiky své země, která, jak ukazuje film, je stále uvnitř lidí. Film Dvanáct byl natočen v roce 2007 a byl nominován na Oscara jako Nejlepší neanglicky mluvící film roku. (05.12.2009)

Film s názvem ,,12‘‘, který režíroval v Moskvě narozený Nikita Michalkov byl dosti dlouhý a občas i jaksi únavný. Nejraději bych zkrátila počet vystupujících pánů, kteří skoro všichni, jeden po druhém povyprávěli nejfatálnější zážitek, který prožili ve svém životě, alespoň o polovinu. Ovšem na druhou stranu je film velmi zajímavý a poutavý, takže globálně vzato se vyplatí se na něj podívat. Velmi se mi líbilo zpracování toho jak je lidské rozhodnutí a názor na danou věc velmi ovlivnitelné přijatelným a řádným vysvětlení, které se lidem dostane a nakonec to může mít fatální následky, což je v tomto ruském filmu hlavním tématem. Obsazení herců musím hodnotit pozitivně, povedlo se vytvořit značnou různorodost postav vystupující ve filmu. Hudební vložky jsou vhodné a dokážou upoutat divákovo pozornost. Scény, které jsou doprovázeny zvuky výstřelů dokážou zastavit váš dech a někomu i dokonce nahnat strach. Za velice zajímavé pokládám fakt, že celý film se více méně odehrává pouze v jedné místnosti, což ovšem vůbec neubírá na poutavosti filmu. Diváka také dokáže fascinovat nečekaný obrat na konci příběhu, který se zdá být na začátku filmu úplně jasný. Příběh je jasný a snadno pochopitelný kromě úplně poslední scény s běžícím psem, který v tlamě drží lidskou ruku. (01.01.2010)

Dvanáct rozhněvaných mužů. (05.05.2010)

Hluboký ponor do lidských duší a jejich útrap po ruském způsobu. Údajný remake si bere z amerického originálu jen hlavní dějovou strukturu - jinak je to ve všech směrech originální dílo. Nikita Michalkov umí své filmy natáhnout na pořádnou délku - to je i tento případ, ale tentokrát mi to vůbec nevadilo. Geniálně spletené konverzační drama, které stojí hlavně na scénáři a na výkonech 12 herců - soudců, utváří kaleidoskopický obraz současného Ruska i jeho problémů, stejně tak i obraz lidské duše, jejích vzletů, pádů i nadějí. Nezapomenutelný zážitek. (07.07.2010)

Napriek dĺžke, ktorá nenudí, lepšie ako originál. (11.08.2010)

A vida, su aj dobre remake... len ich nesmu robit Americania sa zda :) Obzvlast posobive su sceny s nozom. (12.01.2011)

Určite veľmi kvalitný film, ale keby ho chcem porovnávať s originálom, musel by som byť dosť kritický. Neprináša takmer nič nové a kvôli dlhšej minutáži sa divák začne tešiť na koniec. 12 rozhnevaných mužov je vynikajúca dráma a robiť remake kvôli ignorantom, ktorí nie sú ochotní si pozrieť film len preto, že je starší ako oni samy, je zbytočné. (13.09.2011)

Filosofické drama konverzačního charakteru, odehrávající se v uzavřeném prostoru a času, kde je kruh dvanácti zúčastněných mužů pevně daný a neměnný. Dvanáct navzájem rozdílných porotců-lidí různých profesí, sociálních pozic, názorů, náboženského vyznání a zásad dospějí až k překvapivému rozuzlení! Každý z nich na své cestě k pravdě skrze vzájemné konflikty, odvíjející se v tomto malém týmu, začínají nakonec lépe chápat své vlastní životní dilemata. Myšlenka filmu se dotýká bolístky současného Ruska-národní nenávisti, bezohlednosti, násilí a antisemitismu ve vztahu k výkonu spravedlnosti. Brilantní dialogy, monology, mimika i gesta Michalkovi dvanáctky a dramatický výsledek konfrontace soucitu a práva jsou hlavním důvodem, proč si nenechat film ujít. I přes to, že jsem pociťoval absenci hudebního doprovodu pro obzvláště emocionální scény a nelíbila se mi přílišná délka, hodnotím 80% ze 100. (03.08.2013)

Zdá se mi, že jsem asi viděl jiný film, než zdejší hodnotící garnitura, protože tento snímek je podle mého názoru nevkusný kýč s tragikomickými hereckými výkony a absurdní zápletkou, střihem, režií - vlastně je na něm absurdní naprosto všechno. Už jsem zažil, aby efektu a pozlátku ustupovala forma, ale ještě snad nikdy v takové míře, jako právě zde. Tady efektu a pozlátku ustupuje dokonce i logika, chování postav a bohužel je mi po přečtení zdejších několika komentářů jasné, že i rozum diváka. 12 porotců rozhoduje o osudu obžalovaného na základě historek vytážených vy víte odkud, které s případem souvisí asi jako Miley Cyrus s teorií superstrun. Herci nechutně přehrávají a všechno působí prvoplánově a neuvěřitelně. Jediné emoce, které u mě film vyvolal je znechucení, opovržení. Za mě odpad! a vrchol nevkusnosti. (16.10.2016)

Brutálna ruská konverzačná dráma, na ktorú je však potrebné mať vhodnú náladu. Dej sa odohráva v jedinej miestnosti, kde 12 porotcov z ľudu rozhoduje o osude čečenského chlapca. Celý príbeh je založený na silných monológoch, kontrastujúcich s typickými ruskými životnými vsuvkami. (02.01.2020)

7/10 (07.04.2020)

Je umění udělat zábavné skoro tříhodinové sezení 12 chlapů, ale Nikitovi Michalkovi se to povedlo obzvlášť dobře... (10.09.2008)

Veľmi silný ľudský film z väzbou aj na súčasnú situáciu v strednej Európe...tož tie problémy s ranným kapitalizmom a diktatúrou developerov s ich praktikami máme asi všetci rovnaké od Ašu po Vladikavkaz. (29.12.2008)

Jeden jasný případ a dvanáctičlenná porota z lidu uzavřená v jedné místnosti která se má jednomyslně rozhodnout o vině či nevině obžalovaného. Nečekal jsem, že se dá z tak mála udělat tak hodně. Po shlédnutí tohoto filmu musí člověk chtě nechtě zapřemýšlet nad výrazem slova NIKDY a možná se i zamyslet nad rozsudkem smrti. Věci totiž nemusí být vždy tak jasné, jak se na první pohled zdají. I když jsem toto kombinování v podstatě od začátku očekával, způsob, jakým se jednotlivé charaktery porotců odhalovaly a jejich životní příběhy mne naprosto dostali. Na závěr filmu malé zamyšlení nad tím, jestli i přes to, že známe pravdu, nebude lépe obžalovaného přesto „schovat“ do vězení, to už byla jenom třešnička na dortu. (12.04.2009)

Výborná a až skoro umělecká adaptace 12 rozhněvaných mužů, zasazené do Ruského prostředí a jejich problémů. Michalkov nám předvádí režisérský um a výborné herce, kde každý něco skrývá a postupem času a s emocemi nám každý odvýpráví ten svůj "neuvěřitelný" příběh, který vyplývá z debaty porodců, zda odsoudit čečenského mladíka či nikoliv. Michalkov nám tu předvádí komorní show (prostříhaná s chlapeckými vzpomínkami), která se skoro neliší od originálu a ač příběh známe, stále nás neustále překvapuje a čekáme, co se stane. Když k tomu započítáme skvělou kameru, zvuk, střih a výbrné herecké obsazení se skoro bezchybným scénářem, nemůžu jinak než 90%. (13.06.2009)

90% Nečekal jsem, po tom, jak se film vyvíjel, že skončí zrovna takto. Myslel jsem, že bezvýchodnost situace bude dotažena do absolutního konce a chlapec zemře sám někde v temné uličce Moskvy. Naplno by tak vyzněl paradox osvobozujícího rozhodnutí. Na druhou stranu není nutně úkolem filmu, aby bral lidem veškeré iluze, uvrhoval je do propasti beznaděje a za každou cenu relativizoval. I proto jsem ochoten přijmout takový konec filmu (pokud lze vůbec mluvit o konci) jaký mi nabídl Michalkov. Místy mohl film působit také pateticky, ale tomu se lze jen těžko vyhnout, když chcete do 160 minut nakupit takové množství smutných lidských příběhů. Beru to tak, že Michalkov nám tady v nahuštěné podobě ukazuje paradoxy lidského života, které se prostě dějí, jen obvykle ne v takové časové a prostorové koncentraci..i když i o tom lze úspěšně pochybovat. (01.07.2009)