Občan Havel

Když jsem původně měl u komentáře k časosběrnému dokumentu OBČAN HAVEL napsáno "téměř nesnesitelné", je nutné dodat, že jsem hodnotil film jako takový, nikoliv moje sympatie/antipatie k Václavu Havlovi._____ OBČAN HAVEL už svým arogantním názvem upomíná na legendárního OBČANA KANEA, protože oba filmy mají vypovídat o muži v soukolí médií, ale jeden z nich vypovídá maximálně tak o muži, který býval komunista a teď je demokrat, který si stále stojí za banalitami jako "láska a pravda zvítězí." A může být rozum a chtíč v opozici natrvalo?, chtělo by se dodat, s přídavkem A co na to Jan Tleskač?. V ničem, i přes název, originální či skutečně průlomové, ale problém vidím někde jinde._____ Jednak se to tváří jako infotainment, který ale informace neposkytuje, protože všechno, co jste si mysleli o Havlovi před vstupem do kinosálu/obýváku, vám film jen umocní, a informační funkci neplní skoro vůbec na úkor té zábavné. Pokud je v oblibě tvrdit, že Švejnar je "anti-Klaus" a volil se "anti-Klaus", pak OBČAN HAVEL je dalším příspěvkem v "anti-Klausovské" debatě, v čemž s ním souhlasím, ALE svou výstavbou je ryze manipulativní a otravnou manýrou, která se tváří sofistikovaněji, než ve skutečnosti je._____ Podívaná - kterou, až uvidí Václav Klaus, Miloš Zeman, Josef Lux a psi Dagmar Havlové, kteří nesměli vstoupit do poblitého prezidentského letadla, tak budou pěkně naštvaní - navíc nevypovídá NIC o politikovi, umělci a ani člověku, který si uvědomuje přítomnost kamer, a tak není plně autentický. STRUČNĚ PROSÍM a osoba občana (občana?) Havla si tuhle okázalou adoraci nezasloužilo. (Havel, sledujíce dokument o sobě, řekne Dáši, aby odešla z místnosti, zahledí se na svou ruku a zeptá se: "Dala by sis porcičku?") Poznámka pro ty, kteří mi vytýkají dle nich dvě "faktické" chyby:" Zkuste si, prosím, přečíst znovu poznámku o Havlovi - komunistovi, který se pak stal demokratem, a následně poznámku o Luxovi, obsahující i poblité letadlo a psy Dagmar Havlové/Veškrnové. Copak myslíte, že tohle jsem psal s vážností?_____ A přestože jsem se tomu chtěl vyhnout a hodnotím výhradně film, tak myslím, že Havel byl lepši prezident, přestože udělal víc chyb než Klaus a s jeho občanskou politikou souhlasím. Jenže i když s něčím souhlasíte, neznamená to, že se vám líbí, jakým způsobem je ten názor prezentován... (22.02.2008)

Vpravdě unikátní dokument mapující mediální (ne)soukromí ikony českého občanství - Václava Havla. 120 hodin materiálu pořízeného v letech 1992 až 2006 skýtalo zajisté mnoho zajímavého a dalo se z něj sestřihat jistě i několik zajímavých celovečerních filmů. Dokumentarista Pavel Koutecký byl jedním z těch šťastných umělců (podobně jako třeba fotograf Bohdan Holomíček), jehož si Václav Havel pustil k tělu a dovolil mu sbírat podklady pro zamýšlené dílo, v tomto případě časosběrný dokument na ploše více než desetiletí (u nás má takový projekt jen jedinou obdobu - Manželské etudy paní Třeštíkové...svým charakterem ještě vzdáleně upomíná k unikátnímu černobílému dokumentu Karla Vachka Spřízneni volbou z roku 1968...). Tenhle formát má několik výhod - lze v něm zachytit proměnu ústřední postavy v průběhu času, možnost cíleně ostřit na požadované umělecké aspekty, rekapitulační a sumarizační efekt... Pavel Koutecký a posléze Miroslav Janek akcentovali především rovinu civilnosti a z natočeného materiálu se pokusili sestavit portrét obyčejného člověka. Nahlédnout do soukromí jedné z nejvýznamnějších postav naší historie (žijící postavy z učebnice dějepisu) je neopakovatelná příležitost a pro diváka i jistě velmi atraktivní možnost, rys civilnosti mnohé ale možná překvapí. Václav Havel je tak viděn v momentech nervozity, trémy, vzteku, trapasů, v momentech pohnutých životních chvil, překvapující je jeho silný smysl pro humor, sebeshazování, nerozhodnost, pochyby, jeho neustále se prohlubující rozčarování z české politiky... Mnohdy mi ho bylo až líto... Velmi zajímaví jsou i lidé kolem prezidenta Havla - energický kancléř Medek, kultivovaný mluvčí Špaček, obě Havlovy ženy, množství disidentů i političtí protivníci (hlavně dlouholetý premiér Václav Klaus, jehož čecháčkovství a provinčnost tenhle dokument jen podtrhuje...možná je i interpretace Ivana Medka zaznívající v jedné z diskuzí...). Jistě je sporné, jak dalece je chování Havla a ostatních stylizované a korigované přítomností kamery, zřejmý je i tvůrčí záměr modulující vyznění jednotlivých postav (už jen pouhým výběrem finálních záběrů), ale i přesto je z filmu patrná výjimečnost osoby našeho prvního svobodně zvoleného prezidenta (nadčasové myšlenky ohledně českého maloměšťáctví v kauze Chemapol-Junek, prognostické vize úskalí demokracie...) - morálně ohromující postavy, kolem níž se netvořily dějiny, neboť ona sama byla jejich tvůrcem a hybatelem... Škoda, že takových lidí je tak málo... (10.03.2008)

Tenhle film neberu jako pomník Václavu Havlovi. Spíš je to cesta časem do dob, kdy českou politiku (i tu takzvanou vrcholnou) šlo brát s humorem a nadhledem, aniž by to musela být zároveň obrana proti ní. A jako takový stroj času funguje Občan Havel na jedničku. Jen ta (černá) komedie mi v žánrech opravdu chybí. Nejemotivnější moment: Olžin pohřeb. Nejzajímavější moment: schůzka s Milošem Zemanem. Nejvtipnější moment: záběr na blaženě se usmívajícího Václava Klause sedícího v Redutě. (24.01.2013)

Tak jsem se na to podíval podruhé a musím říct, že to není zas tak špatné a místy dosti vtipné. Na druhou stranu musím říct, že jsem nepochopil záměr autora. Jestli to zamýšlel jako představení pana Havla, našeho prezidenta, normálního člověka, kterého obnaženě vykresluje prostříhaným materiálem, který za těch x let nashromáždili, pak si nemyslím, že to byl dobrý nápad. Styl polidšťování hlavy státu jsme tu měli již za T. G. Masaryka. Ono je ale jiné, když se na to dívají lidé po téměř století, a když se vás tyto události přímo dotýkají. Samotná postava Havla spíše ztrácí své kouzlo a váhu, pod tíhou tohoto dokumentu. Je to hezké, připomenout si vše, ale nemyslím, že je právě toto šťastný způsob. Otevřené dveře do pracovny prezidenta nám o něm moc neřekne. Pokud už jsem čekal nějakou poctu (víceméně), pak toto je spíše představení samotné role prezidenta, jako zaměstnání, nikoli samotného občana Havla, jednoho z nás. 65% (18.11.2013)

Občan Havel je neskutečně nepolitický film, plný názorů hlavní postava, pana Václava Havla. Jako relativně mlaďas nemůžu řadu z opravdu politických věcí, které se v tomto dokumentu řeší ani postřehnout, jelikož jsem se o politiku začínal, teda o trochu více než předtím, tedy nijak, zajímat relativně nedávno, i tak jsem si tento dokument opravdu s radostí užil. Věděl jsem jak na tom pan Havel byl, jak se se životem popral a i jak prožíval svá léta za prezidentským stolem, to co se stalo mimo oko bulváru, co bylo utajeno, odkrývá tento snímek, ne tedy politicky, ale spíše opravdu, a hodně osobně. Václav Havel, je jedna z mála těch opravdu sympatických postav, které se v naší politice mohli objevit, měl své nepřátele ale i přátele a rozhodně si vždy stál za svými názory, které měl zajímavé a s řadou z nich s radostí souhlasím. Že je tento dokument více osobní už jsem jednou říkal, ale že bude také tak vtipný, to jsem opravdu netušil. Nejhorší je, že to je opravdu všechno myšleno vážně, ale tak nádherně a apoliticky, že se nejde tomu všemu pro jednou nezasmát. Vždyť politika je jen hra, na kočku a myš, tak jak to už ukázali v anglickém seriálu Jistě pane ministře, kde to všechno bylo obdobným gestem řešeno, tak jako se za poslední dobu řešila volba nového prezidenta. Vše je to jen o sympatiích a každá osoba si najde své protivníky. Respektuji také pana Špačka, že s ním za tu celou dobu držel strunu, že mu se vším pomohl, za to jak sympatický, pohledný a příjemný člověk na první pohled je. To vše zabaleno do opravdu groteskního podtextu, kterému korunku na hlavu dává dialog Havla se Zemanem. Rád bych to tady napsal, ale to nejde, ztratilo by to ten moment překvapení. Každopádně na tuhle scénu bych se rád těšil pokaždé, kdy bych měl možnost tento film opět vidět, a fakt je, že bych se na něj s radostí znovu podíval. Jako český počin, má tento u mě úspěch neskutečný, byl jsem na něj v kině, poprvé, ve Světozoru a jsem za to rád. Fakt je, že jsem se dlouho od srdce na českém filmu nezasmál, i když je tohle opravdu spíše dokument. (24.02.2008)