Mučedníci

Bolestivý to zážitok, na ktorý sa nespomína s radosťou. Filmársky veľmi dobre zvládnuté, s nepredvídateľným scenárom. Pokus o myšlienkovú hĺbku v závere sa síce míňa účinku a ani náhodou z filmu nerobí seriózne dielko, ale na rozdiel od Eliho Rotha sa tu o ňu niekto aspoň pokúsil. Bez tohto pokusu o myšlienkový presah by bola obdobná miera utrpenia hlavnej postavy divácky neakceptovateľná a načisto odpudivá. (03.01.2010)

Nebol som si istý, čo od tohoto filmu čakať kvôli všadeprítomnej mystifikácii. Tak veľké haló v mojom bezprostrednom okolí okolo jedného konkrétneho filmu nebolo už dávno, takže keď sa naskytla možnosť nákupu v stánku za smiešnu cenu, ďalší vývoj bol predvídateľnejší ako nová séria Paneláku. Ale teraz už k samotnému filmu. Martyrs sú vo svojej podstate filmom triviálne jednoduchým, ale v určitých veciach nadmieru zvláštnym a konktrastným, obzvlášť voči diváckemu očakávaniu. Chcel som drsný horor, a aj som ho dostal - lenže Martyrs mi ponúkli ešte omnoho viac. Celá prvá polovica je mixom niekoľkých odlišných, dômyselne rozostavených motívov, postáv a motivácie, s ktorými je divák pomaly a obozretne konfrontovaný a zoznámený. To, čo sa v úvode javí jasné, je neskôr (i keď trochu vratko a podivne) prekvapivo obrátené naruby. Prvou položkou na zozname tvorcov je atmosféra nejednoznačnosti a vo vzduchu visiacich otázok, hneď za ňou ale nasleduje faktor náchylnosti ku krvavému násiliu. Úprimne, nešokovalo ma to, videl som aj omnoho horšie veci, i keď uznávam, že nenavyknutým divákom by to trochu pohnúť mohlo. V miere explicitnosti boli páni tvorcovia zdržanlivejší, než sa sprvu zdalo. Omnoho zaujímavejší a pôsobivejší mi prišiel netvor zrodený zo spomienok a vnútorných démonov hlavnej hrdinky (ktorá vlastne hlavnou hrdinkou technicky nie je), ktorý vedel miestami nahnať strach, ale opäť musím povedať, že žiadna revolúcia sa nekoná. Na značne krvavú zábavu to však slušne postačuje. Keď však chcem, aby mi zvieralo žalúdok, radšej si zájdem k Wheatleymu, oproti nemu (alebo seriálovému Hannibalovi) je toto len neškodná zábavka. Takže najkontroverznejší a najdrsnejší zážitok roka si odkladám na neskôr. Väčšiu dôležitosť prikladám práci s postavami - síce nemajú ohromnú psychologickú hĺbku, ale sú zaujímavé a dokázal som s nimi súcitiť rovnako, ako sa v pár (zdôrazňujem pár) momentoch báť. A Morjana Alaoui je sexy. V druhej polovici sa film dostáva z polohy výborného hororového teroru do teoretickej roviny hrania sa s presahom, mysticizmom a transcendentálnosťou, čo som síce Laugierovi nezožral, ale aj v tejto polohe je celkom pôsobivý a zvláda ju dobre, tak som sa aspoň jeho hre prispôsobil. Remeselne je to odvedené skvele, dokonca mi nevadila paleta farieb a chladný účelný dizajn podzemných priestorov, s ktorým mám často kvôli prílišnému odosobneniu problém. Navyše v druhej polovici filmu je aj emocionálny moment so skvele zvolenou hudou, ktorý zážitok umocňuje. Opäť však platí, že zostávam viac menej chladný, ale to neznamená, že nie som spokojný. Vlastne je to výborný film, ktorý si len mohol odpustiť tie čachre-machre, nastupujúce po prvej hodinke. Inak mi Martyrs perfektne sadli, ale čakal som niečo surovejšie, hnusnejšie, diskutabilnejšie a kontroverznejšie. Celkovo však veľká spokojnosť. 80% (28.05.2014)

Je to dosť dobrý horor. Má pomerne originálny príbeh, ktorý je dobre spracovaný a tak by mal zaujať aj náročného diváka. Jeho výhodou je, že často strieda jednotlivé typy hororu, ale našťastie aj dosť dobre, pretože by to mohlo mať aj negatívny účinok. A aj preto si tu prakticky každý fanúšik hororu nájde to svoje. Aj ked´ za začiatku ma prekvapovalo, prečo práve tento film je tak vychvaľovaný, pretože dosť pripomína viaceré podobné filmy, ale po čase sa už od nich začne dosť odlišovať až sa z toho stane veľmi zaujímavé dielo. Prvá polovica je miestami aj celkom napínavá, tak aj to sa cení. Násilných scén tu moc nie je, ale to aj dosť záleží na divákovi. Tým, ktorí majú radi horory a majú napozeranú aj súčasnú európsku hororovú tvorbu tento film určite nemôže pripadať moc brutálny. Ale tu to ani nevadí, pretože aspoň vidno, že tento film nie je len o násilí. Ale aspoň úvodná akcia s brokovnicou poteší. A určite tu musím pochváliť aj masky, pretože napríklad zdeformovaná postava z prvej polovice filmu alebo telo stiahnuté z kože vyzerajú dosť reálne. Herecké obsadenie hrá dôveryhodne a na moje veľké prekvapenie je aj sympatické, čo vo francúzskych filmoch moc zvykom nebýva. Koniec je veľmi vydarený, určite aj neočakávaný a poteší aj, že nie je úplne jednoznačný. Tohto filmu som sa aj mierne obával, pretože aj napriek tomu, že mám rád horory, tak som pomerne často sklamaný práve pri tých najvychvaľovanejších filmoch ako to bolo napríklad naposledy pri filme Inside, ktorý ma sklamal práve kvôli slabému násiliu, ale našťastie to sa v tomto prípade nestalo. Aj ked´ tento film nakoniec vôbec nesplnil to, čo som si o ňom vopred zistil, teda, že má byť veľmi násilný, alebo dokonca, že druhá polovica má byť pre diváka veľký psychologický teror a pritom sa podľa mňa na túto časť díva úplne normálne, ale to som si už aj zvykol na také názory ako, že aj Funny games má byť ťažko pozerateľný a pritom je to skvelá zábava. A tak nakoniec ma tento film zaujal svojou originalitou, prepracovanosťou a nepredvídateľnosťou, takže som aj tak spokojný. Objektívna kvalita filmu- 80%, film sa páči mne na 73%. (13.03.2009)

Komentář obsahuje SPOILERY. ___ Troufám si tvrdit, že zde ani tak nejde o onu pointu, která je předmětem řady rozborů a kritiky, ale o snahu o maximální identifikaci s oběťmi a mučedníky a o zprostředkování jejich pocitů divákovi. Lucii pronásleduje její staré, zjizvené já, díky kterému sama sebe nenávidí a východisko vidí v pomstě (násilí plodí násilí). Když poté zjistí, že to (jediné), co ji v jejím životě hnalo dopředu, není řešením, obrátí se definitivně sama proti sobě. Člověk, který se v dětství stane obětí takového zacházení, se není schopen zařadit do normálního života ani v případě, že se mu podaří uprchnout. ___ Poté sledujeme osud ztýrané oběti, která již tolik "štěstí" jako Lucie neměla a útrapami si prošla až do konce. Nutno dodat, že ani zde se nesetkáváme se samoúčelnou brutalitou; rafinované oslepení oběti má svůj smysl, jelikož bylo třeba vyjádřit, že se jednalo o nepodařenou transformaci v mučedníka, kde je jedním z kýžených efektů právě pohled týraného. ___ Díky Anně si pak projdeme vlastním procesem od začátku, včetně jejího postupného přerodu "pouhé" oběti v mučedníka. Tato finální část je zpracována naprosto fascinujícím způsobem; využíváno je tu opakujících se charakteristických zvukových motivů (sjíždějící žebřík, rytmické pohyby lžící při krmení), které samy o sobě působí mučivě, protože vytvářejí negativní asociaci s tím, co jim následuje. Oběť není schopná podívat se svému trýzniteli do tváře, proto tak neučiní ani kamera. ___ Stejně jako se Anna musela kompletně "vzdát" utrpení a přestat proti němu bojovat, aby dosáhla osvícení, musí i divák zaujmout stejný postoj k filmu, aby jej mohl plně vstřebat. ___ Kam se hrabe Fritzl. (27.09.2009)

V nejlepším slova smyslu velice nepříjemný zážitek, který na divákovi celou dobu vyžaduje aktivní spoluúčast, přehodnocování viděného, přeladění se na jiný subžánr... a nakonec ho za to potrestá, protože pravdy se nikdy nedobere. Nepříjemný nikoliv proto, co všechno se vyobrazuje (nejsem otupělý vůči násilí, jenom jsem z italských gore filmů a exploitationů zvyklý na větší maso), ale proto, že svou výstavbou nás film nutí se neustále ptát, co vedlo k takovému násilí, aniž by po nás primárně chtěl si uvědomit, na jakou konkrétní dobovou situaci reaguje a na co má prezentované násilí poukazovat. Naladit se na jiný mód vnímání téměř každou scénu není nejlehčí, ale žánrové či subžánrové přechody z duchařského napínáku přes monster film k exploitaionu se silnou ženskou hrdinkou až k torture pornu jsou velice důmyslné, opravdu důsledné a udržují pozornost i napětí. Konec je vybídnutí k diskuzi, ať již o směřování exploitationů, evropského horroru či o skutečných případech v domech vězněných dětí svými rodiči, protože se divák buď k pozitivnímu či negativnímu vyznění přidá dle toho, co si do filmu a žánru projektoval. Nesouhlasím s tím, ale způsob, jakým jsou prezentovány dobové proměny (sub)žánru a tomu je nutné uzpůsobit i divácké vnímání, považuji za geniální. Ale nic pro maloměšťáky, kteří se neradi nechají rozrušit a zlobí se, že jim film nedal to, co očekávali. Francouzské FUNNY GAMES, jen vychytralejší. P.S. Ahoj Edo! :-) (07.03.2009)