poster

Mučedníci

  • Francie

    Martyrs

  • Kanada

    Martyrs

  • Austrálie

    Martyrs

  • USA

    Martyrs

  • Velká Británie

    Martyrs

  • Nový Zéland

    Martyrs

Horor / Drama / Thriller

Francie / Kanada, 2008, 99 min

Režie:

Pascal Laugier

Scénář:

Pascal Laugier

Hudba:

Alex Cortés
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Bluntman
    *****

    V nejlepším slova smyslu velice nepříjemný zážitek, který na divákovi celou dobu vyžaduje aktivní spoluúčast, přehodnocování viděného, přeladění se na jiný subžánr... a nakonec ho za to potrestá, protože pravdy se nikdy nedobere. Nepříjemný nikoliv proto, co všechno se vyobrazuje (nejsem otupělý vůči násilí, jenom jsem z italských gore filmů a exploitationů zvyklý na větší maso), ale proto, že svou výstavbou nás film nutí se neustále ptát, co vedlo k takovému násilí, aniž by po nás primárně chtěl si uvědomit, na jakou konkrétní dobovou situaci reaguje a na co má prezentované násilí poukazovat. Naladit se na jiný mód vnímání téměř každou scénu není nejlehčí, ale žánrové či subžánrové přechody z duchařského napínáku přes monster film k exploitaionu se silnou ženskou hrdinkou až k torture pornu jsou velice důmyslné, opravdu důsledné a udržují pozornost i napětí. Konec je vybídnutí k diskuzi, ať již o směřování exploitationů, evropského horroru či o skutečných případech v domech vězněných dětí svými rodiči, protože se divák buď k pozitivnímu či negativnímu vyznění přidá dle toho, co si do filmu a žánru projektoval. Nesouhlasím s tím, ale způsob, jakým jsou prezentovány dobové proměny (sub)žánru a tomu je nutné uzpůsobit i divácké vnímání, považuji za geniální. Ale nic pro maloměšťáky, kteří se neradi nechají rozrušit a zlobí se, že jim film nedal to, co očekávali. Francouzské FUNNY GAMES, jen vychytralejší. P.S. Ahoj Edo! :-)(7.3.2009)

  • Shit
    ****

    Po perfektním Inside je tady další francouzská super brutalita, na kterou jsem byl už hodně dlouho natěšenej a která je v první polovině absolutně skvělá, hlavně úvodní nástup s brokárnou nemá chybu a řek bych, že je typciky francouzsky realisticky brutální, ale už během první půlky se mi přestávalo líbit, jak si příběh upaluje neskutečnou rychlostí ke konci a jak za chvilku už nebude mít co nabídnout a taky že jo, zhruba v polovině bylo vše hotovo, umláceno, rozstříleno a zabito a najednou nebylo už co řešit a tak nastupujou nový postavy, příběh se stáčí trochu stranou, ustupuje napětí a film začíná, i přes hodně kvalitní a drsný mučící scény (stažení z kůže) a přes neskutečný utrpení hlavní postavy, mírně nudit a je cítit, že už se jaksi nemá pořádně kam pohnout a vrcholem je snaha o dokonalou závěrečnou myšlenku, proč se vše dělo, ale jaksi mě přišlo dost slabá a spíš sem měl zlost, že se film stočil takovým nudným směrem a že pointa je dost debilní a závěr jakbysmet(8.3.2009)

  • Traffic
    *****

    Komentář obsahuje SPOILERY. ___ Troufám si tvrdit, že zde ani tak nejde o onu pointu, která je předmětem řady rozborů a kritiky, ale o snahu o maximální identifikaci s oběťmi a mučedníky a o zprostředkování jejich pocitů divákovi. Lucii pronásleduje její staré, zjizvené já, díky kterému sama sebe nenávidí a východisko vidí v pomstě (násilí plodí násilí). Když poté zjistí, že to (jediné), co ji v jejím životě hnalo dopředu, není řešením, obrátí se definitivně sama proti sobě. Člověk, který se v dětství stane obětí takového zacházení, se není schopen zařadit do normálního života ani v případě, že se mu podaří uprchnout. ___ Poté sledujeme osud ztýrané oběti, která již tolik "štěstí" jako Lucie neměla a útrapami si prošla až do konce. Nutno dodat, že ani zde se nesetkáváme se samoúčelnou brutalitou; rafinované oslepení oběti má svůj smysl, jelikož bylo třeba vyjádřit, že se jednalo o nepodařenou transformaci v mučedníka, kde je jedním z kýžených efektů právě pohled týraného. ___ Díky Anně si pak projdeme vlastním procesem od začátku, včetně jejího postupného přerodu "pouhé" oběti v mučedníka. Tato finální část je zpracována naprosto fascinujícím způsobem; využíváno je tu opakujících se charakteristických zvukových motivů (sjíždějící žebřík, rytmické pohyby lžící při krmení), které samy o sobě působí mučivě, protože vytvářejí negativní asociaci s tím, co jim následuje. Oběť není schopná podívat se svému trýzniteli do tváře, proto tak neučiní ani kamera. ___ Stejně jako se Anna musela kompletně "vzdát" utrpení a přestat proti němu bojovat, aby dosáhla osvícení, musí i divák zaujmout stejný postoj k filmu, aby jej mohl plně vstřebat. ___ Kam se hrabe Fritzl.(27.9.2009)

  • Gilmour93
    **

    Dovolte mi citovat závěrečnou pasáž rozhovoru s režisérem Pascalem Laugierem: „…zápletka zůstává záhadou do poslední minuty filmu a divák nemá ani chvilku, aby vydechnul a přitom pořád neví, na čem je. Tak jsem to původně zamýšlel, aby si intelektuálové, jimž už je maloměsto malé, lámali hlavu a meditovali nad filozofickým přesahem mého díla, ovšem nejspíš je všechny zklamu, neboť mi v zásadě šlo o pustou řezničinu zabalenou do žánrového mixu, s cílenou snahou nalákat na kontroverznost. Teď už mohu prozradit, že v inkriminovaném povznášejícím konci představitelka Anny zašeptala své starší herecké kolegyni: „Už jak jsem si četla scénář, tak jsem tušila, že to bude sračka.“, což se mě jako autora dotklo, tak jsem oběma nechal za tu troufalost značně pokrátit honorář. No a té staré lakomé rašpli se to nelíbilo a tak udělala s revolverem to, co udělala. Kamera běžela, kolegům ze štábu se to líbilo, tak jsme to tam nechali. Budiž jí země lehká. Takže prosím, nehledat za vším žádnou velkou sokolovnu pro intelekt, abyste se nakonec z toho hledání odpovědí nezbláznili a byli jste začas schopní se alespoň najíst příborem. Závěrem bych chtěl poděkovat partnerům, bez jejichž podpory by film k velkému smutku divácké obce nejspíš nevznikl. Děkuji Řetězárně Chamonix, výrobně nerezových stolků a nádobí z Montpellier, prasečím jatkám v Brestu za dodání galonu vepřové krve a hlavně mojí mamince, která mi každé ráno oprala povlečení znečištěné polucí, jenž nastala vždy když jsem si ve spánku přehrával mučící a bicí scény. Díky mamko, vůně Tvé aviváže byla pro mne inspirací.“(14.4.2011)

  • Renton

    Scénář: Pascal Laugier .. Fritzlfactory na profesionální úrovni, ale nakonec ne tak velké martyrium. Řemeslně výborně natočené s perfektní dokreslující hudbou. Dramatickou stavbou děje se scénář nijak nepáře, od úvodu se něco děje a příběh postupně rázně mění polohy - sestupně, kdy religiózní motivy dojem patřičně srážejí. Místy jsem tak zaskřípal zuby, ale nijak razantně, byť nad ledasčím tradičně kroutím hlavou. ____ Dále možné spoilery: _ Různá náboženství přináší spousty pohádek o posmrtném životě – dobrých či špatných. Co rozkrývá tahle mučednická pointa? Prostě té vůdčí důchodkyni Anna řekla, že po smrti nic není! Nečeká naši duši nekonečné radování (nuda, ne?) ani nekonečná muka (taky nuda, protože přijde apatie a byl bys i ty trpitel, který si může vysnít ráj:-)). Prostě přijde jen klid (=nic). Tak si ta bába rovnou vystřelila mozek, protože konečně dostala relevantní odpověď a v kontextu nesmyslného mučení zjistila, že její dosavadní život postrádal smysl a nemá ho cenu dále prodlužovat. Že se nepodělí s ostatními je taková hořká pilulka pro pokračovatele (anebo jim tím naznačí, že je to „na druhé straně super“ tzn. oni se také postřílí a nebude žádných pokračovatelů tohoto nesmyslného experimentu). Stejně totiž nic nenajdou a nikam po smrti (kromě tlení ve studené zemi) nedojdou. __ Protože: 1) pokud by byl život po smrti super, dojdou tam nakonec všichni a že si ona zkrátí čekání bez prozrazení „pointy“ ostatním stejně nic neřeší. 2) pokud by byl život po smrti peklo, nechápu, proč by si tam akcelerovala cestu. Ještě že tyhle varianty neexistují ;-)) Tím pádem je konec pesimistický, pohádka se nekoná. Režisér asi bude taky naivně v něco pobožného věřit, proto tomu konci říká optimistický, ale není. ____ Slova jsou na nic, všichni lžou.(9.3.2009)

  • - Spoiler: Počet mrtvých ve filmu je 7. (Nathaniell)

  • - Film byl natáčen v Kanadě v městech Montreal a Quebec. (Rob Roy)

  • - Tvůrce speciálních masek filmu, vysoce ceněný Benoît Lestang, spáchal sebevraždu krátce po prvním uvedení filmu na festivalu v Cannes. (Rob Roy)