Mučedníci

Nebol som si istý, čo od tohoto filmu čakať kvôli všadeprítomnej mystifikácii. Tak veľké haló v mojom bezprostrednom okolí okolo jedného konkrétneho filmu nebolo už dávno, takže keď sa naskytla možnosť nákupu v stánku za smiešnu cenu, ďalší vývoj bol predvídateľnejší ako nová séria Paneláku. Ale teraz už k samotnému filmu. Martyrs sú vo svojej podstate filmom triviálne jednoduchým, ale v určitých veciach nadmieru zvláštnym a konktrastným, obzvlášť voči diváckemu očakávaniu. Chcel som drsný horor, a aj som ho dostal - lenže Martyrs mi ponúkli ešte omnoho viac. Celá prvá polovica je mixom niekoľkých odlišných, dômyselne rozostavených motívov, postáv a motivácie, s ktorými je divák pomaly a obozretne konfrontovaný a zoznámený. To, čo sa v úvode javí jasné, je neskôr (i keď trochu vratko a podivne) prekvapivo obrátené naruby. Prvou položkou na zozname tvorcov je atmosféra nejednoznačnosti a vo vzduchu visiacich otázok, hneď za ňou ale nasleduje faktor náchylnosti ku krvavému násiliu. Úprimne, nešokovalo ma to, videl som aj omnoho horšie veci, i keď uznávam, že nenavyknutým divákom by to trochu pohnúť mohlo. V miere explicitnosti boli páni tvorcovia zdržanlivejší, než sa sprvu zdalo. Omnoho zaujímavejší a pôsobivejší mi prišiel netvor zrodený zo spomienok a vnútorných démonov hlavnej hrdinky (ktorá vlastne hlavnou hrdinkou technicky nie je), ktorý vedel miestami nahnať strach, ale opäť musím povedať, že žiadna revolúcia sa nekoná. Na značne krvavú zábavu to však slušne postačuje. Keď však chcem, aby mi zvieralo žalúdok, radšej si zájdem k Wheatleymu, oproti nemu (alebo seriálovému Hannibalovi) je toto len neškodná zábavka. Takže najkontroverznejší a najdrsnejší zážitok roka si odkladám na neskôr. Väčšiu dôležitosť prikladám práci s postavami - síce nemajú ohromnú psychologickú hĺbku, ale sú zaujímavé a dokázal som s nimi súcitiť rovnako, ako sa v pár (zdôrazňujem pár) momentoch báť. A Morjana Alaoui je sexy. V druhej polovici sa film dostáva z polohy výborného hororového teroru do teoretickej roviny hrania sa s presahom, mysticizmom a transcendentálnosťou, čo som síce Laugierovi nezožral, ale aj v tejto polohe je celkom pôsobivý a zvláda ju dobre, tak som sa aspoň jeho hre prispôsobil. Remeselne je to odvedené skvele, dokonca mi nevadila paleta farieb a chladný účelný dizajn podzemných priestorov, s ktorým mám často kvôli prílišnému odosobneniu problém. Navyše v druhej polovici filmu je aj emocionálny moment so skvele zvolenou hudou, ktorý zážitok umocňuje. Opäť však platí, že zostávam viac menej chladný, ale to neznamená, že nie som spokojný. Vlastne je to výborný film, ktorý si len mohol odpustiť tie čachre-machre, nastupujúce po prvej hodinke. Inak mi Martyrs perfektne sadli, ale čakal som niečo surovejšie, hnusnejšie, diskutabilnejšie a kontroverznejšie. Celkovo však veľká spokojnosť. 80% (28.05.2014)

Vrcholně nepříjemný zážitek. Musel jsem dělat pauzy a rozdýchávat to. Takový nápor však musím náležitě ocenit, navíc se mi líbila snaha o morálně-kulturní podtext, i když si nejsem tak uplně jistý, zda se záměr zdařil. Pochvalu zasouží krásné hlavní hrdinky... HUDBA: Alex Cortés, Willie Cortés - chvílema to znělo jako slušný post-rock. Líbilo. (09.04.2009)

Horor, jehož síla je nejen v atmosféře, ale i v nevědomí, co přijde v dalším okamžiku. Nejdříve přichází drsný příchod na scénu působící naléhavě. Pak divák jen čeká, co má jako přijít dál, protože netuší, jak by tohle šlo natáhnout na 97 minut, ale vzápětí je překvapen a možná i ohromen (pro někoho laciností, pro druhé jednoduchostí) zlomu nastavujícího další směr filmu. Už z plakátu to vypadá na trochu krvavý hororový masakr s dvěma spoře oblečenými dívkami, což hodně klame. Výsledek je totiž úplně jiný a jak je vidět i z hodnocení, nepadne každému. Především druhá půlka, v které se prakticky nehneme z jedné místnosti může být pro někoho hororová pro druhé nudná a zbytečná. Já však hodnotím film jednoduše z faktu, že je skvěle natočený a mě silně zaujal na celých 97 minut. Krom toho hledat ve všem logiku a "svou" pointu je špatný postup v natolik nelogickém světě jako je ten náš:). (04.04.2009)

Maskovat absolutně dementní scénář pod litry krve a náboženskými kecy takovýmhle způsobem, to se jen tak nevidí. Hlavní hrdinky = blbky na entou. Režie = šeď a nuda. Příběh = o hovnu. Pozitiva? Hudba. Celkově = Brutální verze toho, jak kočička a pejsek vařily, vařily a vařili, až uvařili navoněnou sračku. (19.11.2009)