Kunsten at græde i kor
The Art of Crying
Umenie plakať
Režie:
Peter Schønau FogScénář:
Bo Hr. HansenKamera:
Harald Gunnar PaalgardHudba:
Karsten FundalHrají:
Jannik Lorenzen, Jesper Asholt, Julie Kolbeck, Hanne Hedelund, Gitte Siem Christensen, Rita Angela, Bjarne Henriksen, Laura Kamis Wrang (více)Obsahy(1)
Hrdinom príbehu o rodinných tabu, citovom vydieraní a pokrivenej láske rodičov a detí, je jedenásťročný Allan. Jeho otec, citovo labilný mliekár, po večeroch prepadá záchvatom plaču a sebaľútosti. Vtedy sa na gauči v obývačke vyhráža samovraždou. Mama tento scenár dobre pozná a chráni sa poriadnymi dávkami tabletiek na spanie. Allan sa však kvôli plaču milovaného otca trápi a má oňho obavy. Vie, že jediný, kto ho dokáže upokojiť, je staršia sestra Sanne, a tak ju zakaždým posiela stráviť noc „utešovaním“ otca. Keď mu Sanne jedného dňa odmietne poskytnúť pravidelnú dávku dcérskej „útechy“, musí Allan nájsť iný spôsob, ako zastaviť plač. Vie, že otec nachádza naplnenie v precítených rečiach, ktoré prednáša na miestnych pohreboch. Rozhodne sa mu zabezpečiť čo najviac smútočných príležitostí, avšak plán sa chlapcovi vymkne z rúk a udalosti naberú rýchly spád. Žiarlivý otec obviní priateľa Sanne zo sexuálneho obťažovania, dcéra sa pomstí podpálením babičkinho domu a skončí v psychiatrickej liečebni. Až keď sa Allan odhodlá zaujať jej miesto na gauči, pochopí, v čom spočíva „utešovanie“ otca a jeho detský pohľad na svet sa zrazu zmení. Film nakrútený podľa autobiografického románu Erlinga Jespena sa nepateticky a bez zľahčovania vyrovnáva s bolestným problémom zneužívania detí. Vďaka originálnemu rozprávačskému štýlu naivného i vynaliezavého chlapca, ktorý nechápe význam udalostí a preto o nich dokáže referovať s dojímavo jemným humorom, je film pôsobivou výpoveďou o citovej manipulácii a odvahe pozrieť sa pravde do očí. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (125)
"Dá se kouřit ve svěrací kazajce, když vám dávají šoky?" Dáni opäť bodujú. Tak ako obvykle. ()
Umenie plakať je hlavne umením dopozerať do konca. Dánsko je veľmi bohatá krajina s vysokou životnou úrovňou. Asi aj preto si môžu dovoliť nakrúcať filmy o takých kreatúrach, akou je účelovo plačúci "otec" rodiny. Vysoké hodnotenie pripisujem "objavnosti" doteraz ešte nesfilmovanej perverznosti. ()
Kontrast mezi odporným příběhem a lehkou formou jeho vyprávění pro mne znamenal, že jsem se po celou dobu sledování osudů jedné navenek normální rodiny cítil velmi nepříjemně . Ono usmívat se u filmu,který řeší zneužívání dětí není zrovna košer, jenže právě tenhle hořce černý humor,kterým je Umění plakat doslova prodchnuto je pomyslným vrtákem, který se Vám po celou dobu zavrtává hlouběji a hlouběji do srdce a já se díky tomu cítil čím dál nasranější na celý svět, kterému jsou osudy jednotlivců úplně fuk. Film,který vyvolá bouří emocí, byť negativních, se nedá hodnotit jinak než pěti hvězdami, ale je mi z toho smutno.. ()
Je hezké, že se všechny internetové databáze radši rozhodly to vydávat za drama. On totiž občas skandinávský smysl pro černý humor překračuje všechny meze. Bohužel, často pak bývá i problém se u takového filmu smát. Tady to sice párkrát šlo, ale jinak hrůza – magoři jak z hororu. Nepopírám, že je to výborně natočené a klobouk dolů před hereckými výkony, jen mám problém se u něčeho takového bavit. ()
Umenie plakať? Tým pádom bol otec riadny umelec. Aké som ja len nervy mala. A tá matka? Tá všetko prespala, ešte si aj rodinu nechala rozpadnúť. Rozprávať s detskou naivitou a nevedomosťou tento smutný príbeh bol od tvorcov výborný ťah. Ešte viac vám potom ten hnus klal oči. Skvelé Dánsko! ()
Neuvěřitelné! Co všechno si ten lítostivý tatínek dokázal vyplakat na svých dětech... ()
Není třeba si k diváckému zaujetí zvát na pomoc kouzla kamery, krásu přírody, naléhavost hudby, ba ani nadpřirozené úkazy - zdejší postavy jsou samy o sobě dobrými přízraky a žijí dostatečně výmluvným životem... Ano, patrně se jedná o umění, plakat až do sebeobětování vlastních dětí, protože na to ony slyší, především nejmladší Allan - ve snaze zalíbit se otci a zachovat zdání rodinného štěstí, po kterém podvědomě touží, je schopen přistupovat znovu a znovu na odpornou otcovu hru... a dost možná, že i díky tomu bude právě on hlavní postavou v novém dramatu o litujících se sobcích na zoufalých rodinných sešlostech a řetězec plačících tyranů tak zůstane nepřerušen. Docela děsivá možnost, že i tímto způsobem lze zabírat místo na planetě. Viděno během Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií ()
Umenie plakať je ozaj umením. Nielen v pravom slova zmysle ale i filmovom. V tom pravom slova zmysle je to určite jednoduchšie, plačeme pri rodinných nešťastiach, trápeniach ale i inscenovaných sebaľútostných problémoch... Vo filmovom slova zmysle je Umenie plakať výnimočný film, ktorý si zaslúži divákovú pozornosť. Nielen felliniovským spracovaním, ale i severskou dávkou citového chladu, humoru a človečenstva. ()
Chvílemi absurdní, chvílemi ironické dánské drama. Neboli přesně to, co od této kinematografie můžete čekat. Téma je však natolik závažné, že mi první polovinu snímku vrtalo hlavou, jestli není přeci jen lepší jít přímočařejší a syrovější cestou Honu. S odstupem jsem rád, že Umění plakat zvolilo trochu jiný směr a divák tak může na podobnou problematiku nahlížet z vícero filmových úhlů. Film nabízí vyjma drsného tématu také zajímavé kamerové snímání a skvělé herectví, bez kterého by šlo asi jen velmi těžko zobrazit něco tak zvráceného s podobnou intenzitou. 8/10 ()
Už jsem toho viděl moc na to, aby mě podobný věci znechucovaly. Při prvním proslovu na pohřbu mě sice otec málem rozplakal, ale jinak mě ale Umění plakat nechávalo chladným. Začátek je stavěnej na konfrontaci s karikaturami lidí, čímž se má docílit co nejvyhrocenějších situací. A pak, když se příběh věnuje samotný rodině, už jsem se nějak nechytal a nedařilo se mi vcítit do postav, soucítit s nimi nebo jimi opovrhovat. Navíc mě zaráží, jak režisér odstraňuje postavy. Stačí jedno lživý anonymní udání a s postavou už se neuvidíme. Hlavně že to někoho raní a může následovat další vypjatá scéna. Celkově na mě ale snímek působil se svojí atmosférou, hereckými výkony a vizuálním zpracováním víceméně sympaticky. ()
Tak tu to proste nebolo o umení, tu som proste bol nasratý. Nie, takéto filmy a takéto osudy nemusím.. ()
Film o zneužívaní detí, hlavne ich nevinnosti a dôvery v tých, ktorí ich majú mať pod ochranou. Premýšľala som nad tým, prečo je podaný tak zvláštnym, až nevhodným spôsobom. Myslím ale, že videný očami malého chlapca, by sa mohol odohrať presne takto. Kto však môže tušiť, čo v hlave zneužívaného dieťaťa prebieha. Citové vydieranie a manipulácia z otcovej strany a nezáujem, či rezignácia, zo strany matky, poznamenali detské obete bezpochyby na celý život. Nenechajte sa oklamať zdanlivým odstupom a nadhľadom, s ktorými vám je príbeh servírovaný. Je o utrpení a krivde, ktorá je ešte len v zárodku a naplno sa prejaví až neskôr, možno v rozsahu, aký by citlivejšia povaha nemusela uniesť. ()
Jak by řekl Petr Čtvrtníček: "To je soda..." 8/10 ()
Silný film, který, ač se tak na první pohled netváří, ve vás vyvolá bouřlivé emoce, které se vás ještě dlouho po skončení filmu nepustí. Krásná ukázka dánské, potažmo skandinávské kinematografie a jejich prvotřídního citu pro rodinné drama (jako např. Rodinná oslava od Triera). Jen malý dodatek ke komentáři uživatele 1860 - je normální v kině sledovat závěrečné titulky až do konce, alespoň jako úctu k tvůrci a filmu jako druhu umění. ()
Dobro a zlo jsou konstrukty. Uměle vytvořené kategorie lidské existence. Pro dítě jsou to abstraktní pojmy, které nechápe a jen pozvolna se jim učí. Umění plakat ukazuje, jak pokřiveného obsahu mohou nabít pod zvráceným vedením rodiče, totiž boha malého dítěte. Tím, že se Allan stal vypravěčem tohoto bolestného příběhu, si to můžeme uvědomovat i my, diváci. Severská kinematografie je proslulá prostou upřímností ve vyprávění takovýchto příběhů. Češi, zdá se mi, tohoto umění nikdy nedosáhli. Snad je to proto, že jsme oním "švejkovským" národem, který nade vším potřebuje mít nadhled. Je však skvělé, že nám Dánsko a Švédsko tuto reflexi poskytují. A je smutné, že ji i v 21. století potřebujeme. ()
S Dánskou kinematografiou som až doteraz nemal tú česť. Stretnutie to bolo rozhodne zaujímavé. Art of crying mi schematicky pripomínalo britský štýl filmovania zameraný na všedný život jednej nevšednej rodinky. Otec, hlava rodiny trpí neustálymi depresiami a pokusmi o samovraždu, synček sa pokúsi vyplašiť babičku k smrti, dcérenka zapáli dom a musí robiť pobehlicu labilnému fotríkovi, ktorý synáčikovi vysvetľuje čo je to erekcia :-) Tematika, akokoľvek škandalózna sa môže zdať prekvapivo funguje a dodáva filmu realistický prvok. Spletitá pavučina rodinných peripetii a vzťahov ponúka nevšedný a zaujímavý divácky zážitok a taktiež zamyslenie sa nad tým, aký býva život niekedy krutý. Kvalitne natočená a emotívne pôsobivá dráma akých sa v dnešnej dobe točí čoraz menej čo je rozhodne škoda. ()
Velmi dobře podaný a natočený příběh o hrozném rodiném prokletí, jehož traumatické následky bude zpracovávat ještě několik generací potomků..... ()
Těžko jde popsat, jak mi byl ten člověk (otec) odporný. A vlastně i matka, která si radši brala prášky na spaní, aby nemusela nic řešit. Citové vydírání se táhne celým filmem a Allan se Sanne prožívali skutečně krušné dětství. Zřejmě i jejich starší bratr, u kterého jsou jen náznaky vzpomínek a reakcí. Film je to dobrý zejména pro lidi, kteří něco podobného zažili nebo zažívají. Protože věřím, že podobných citových vyděračů není ve světě málo. ()
tohle bylo fuj fuj... jedna z nejpsychopatičtějších a nejzvrácenějších věcí, co jsem za dlouhou dobu viděl ()
Tomu se dá opravdu říkat drama..spousta překvapujících momentů, napětí a pláče, nechutností a morálních dilemat..jeden z nejlepších dánských snímků, kteréjsem viděl.. ()