Chicagský tribunál

Podle mě nejvyzrálejší Sorkinův počin. Nejsilnější paradoxně v momentech, kdy se nemluví, vypiplaná skvostná práce je opřená o brilantní výkony excelentních herců, kdy to, co předvedl Baron, dlouho nedostanu z hlavy. Pecka. Já ty některé překecané sorkinovky příliš nemusím, ovšem tady to zajelo do příběhu natolik košatého, že divák jaksi intuitivně hltá každou slabiku a nepřipadá v úvahu si některou nechat ujít. Skvělé! Vynikající film. ...a ano, souhlasím s názorem, že pokud můžu tvůrcům něco vyčíst, tak snad jen intenzivní obavu, že film přišel v blbé době. Akorát by mohl přilít do ohně a reálně hrozí, že si z některých pasáží vezmou mustr sráči, kteří zrovna nutně potřebují dělat bordel jak ve žluté vestě nebo kdekoli jinde na obranu afroameričanů nebo čehokoli je, pro demolici systému, zrovna z plezíru napadne. Nebo pakliže zůstaneme na place od Šumavy k Tatrám, rozhodnou se třeba jedno sobotní odpoledne pohazovat dlažebními kostkami po jiných lidech a nechají třeba na kamery a objektivy fotoaparátů vulgárně vřískat do megafonů sedmileté děti, že je premiér kkt, zatímco jejich ctění rodičové pořvávají hlášky nacistické, protože aniž by šlo o roušky nebo cokoli, co by je některé tuponě točit nemělo, ale mohlo, stačí vyřknout 4,4 a rázem část (bohužel) voličské obce světu demonstruje, kterak neumí napočítat do šesti. Topík se takto před veřejností odkopat. Fajn, že je složky nechaly 3 hodiny dělat bordel. Aspoň vidíme, co za pakáž nácky volí. Moc pěkné! Takové moderní a pokrokové, že? Na úrovni kultivovaného člověka, že? Inu holá, vymaštěná kanada na krku, plná akorát destilovaného jalovce není nejlepší startovací sada. Řekla bych, že tahle mizerně zmenežované akcička jejich fírerovi nepomůže ani trochu. Naopak. Po tomhle chytí na Nejvyšším ještě větší latu a v báni ho bude etnikum píchat do hnědého podstatně déle, ne- li než zčerná! ..pan učitel... No a co se týče nedělního odpoledního čajíku staroměstského, k tomu jen dodám, že celá ČR může být na sebe pyšná, protože narozdíl od Slováka si duchaprosté, vylepané fandy Baníku nebo Sparty v kanadách nedosadila až do parlamentu. Slovo závěrem: jediné, co mě malinko uklidňuje je naděje, že tahle pakáž snad na Sorkinovo inteligentní počiny nekouká a tak je, jen pro jejich omezenost, případná inspirace mine. Pevné zdraví, dobrou náladu a rozum vám všem. Čaute. (21.10.2020)

Netuším, ako presne sa to všetko odohralo naozaj (nejakí wikipédioví výskumníci budú určite mudrovať o všetkých odchýlkach od skutočnosti, akoby v umení bolo prípustné iba dokonale dokumentárne stvárnenie histórie), ale je mi to dosť jedno. Toto je vynikajúci film, taká tá veľká, za srdce chytajúca, ale pritom nesentimentálna oscarovka a zatiaľ jednoznačne film roka (bez ohľadu na tohtoročné suchoty - keď si spomeniem dozadu pár rokov na držiteľov Oscara za naj film, tak toto je jednoznačne lepšie). Hlavnou hviezdou je, ako inak, Sorkinov brilantný scenár, ale Áron tentoraz drví aj ako režisér, dávno som nevidel niečo tak bravúrne štrukturované a vystavané - z úvodného odľahčeného nadhľadu, ktorý prekvapivo hýri vtipom, sa postupne vyvinie nervydrásajúca dráma. Postavy ani trochu čiernobiele, herci všetci zaradom skvelí. Netflix môže za rok nahádzať tony béčkového hnoja, ale týmto to všetko totálne prebil. (17.10.2020)

Jsou tu tři až čtyři velké zásadní scény, kdy sorkinovská kanonáda slov utichá a sílu sdělení přebírá plně obraz. A nemůžu se zbavit pocitu, že kdyby to natočil (jak původně před více jak dekádou měl) Spielberg, tak jsou to přesně ty scény, které by to pozvedly na ultimátní zážitek, zatímco takto jsou takové nemastné neslané a bez zamýšleného emocionálního dopadu. Jinak není co vyčítat, je to další trademarkově kvalitní sorkinovka se vším dobrým i zlým co to sebou nese. Snad jen je to na Sorkina (krom úvodu) nezvykle málo v pohybu, což je do značné míry dáno zasazením. Herecké výkony strhující, charakterizace poněkud karikaturní, tempo vražedné, dialogy lahůdkové, skutečnost uhlazená, přesahy očividné a přesto nedeklamované a... No, prostě sorkinovka. (17.10.2020)

Nevím ani proč, ale místy mi to připomínalo tři roky staré drama Kathryn Bigelow Detroit. Stejně jako Chicagský tribunál tak nějak odráží současnou atmosféru ve Spojených státech. Zatímco ona se pohybovala v Detroitu léta páně 1967, ve kterém vypukly rasové nepokoje, při nichž se umíralo, uznávaný vypravěč Aaron Sorkin v událostech roku 1968 v Chicagu, kdy se původně zamýšlený pokojný protest během demokratického sjezdu u příležitosti prezidentských voleb a díky několika událostem změnil v násilnou záležitost. O rok později soudní prokuratura rozjela proces s The Chicago Seven, tedy sedmičkou obžalovaných z podněcování ke vzpouře a dalších obvinění souvisejících s protivietnamskou válkou a protikulturními protesty. Proces trval řadu měsíců a jen podtrhnul období celospolečenských zaoceánských změn, kterým v šedesátých letech dominovalo zavraždění vůdce afroamerického hnutí za občanská práva Martina Luthera Kinga (1968) či amerického prezidenta Johna Fitzgeralda Kennedyho (1963). Flashbacky jsou tu za pouhé vysvětlivky, ze soudní síně tudíž moc nevycházíme, na což je občas náročné přistoupit. Každopádně obdivuju, že se projekt prokousal hollywoodským kolečkem a předložil události tak, jak zřejmě od začátku chtěl. A že to trvalo. Na látce se totiž v průběhu let vystřídalo několik různých režisérů. Nevím, zda je Sorkin ten nejlepší učitel dějepisu, ale dialogové scény mnohdy ztrácejí dynamiku, uvítal bych energičtější pojetí, emoční zásah u mě neproběhl a myslím, že režisérovi jiné látky sedly víc. A teď asi mnohé naštvu, ale myslím, že podruhé si to pustí málokdo. PS: Mark Rylance vynikající. (26.10.2020)

Chápu tu aktuální žízeň po nějaké hodnotnější kinematografii, ale s těmi extatickými výkřiky o filmové události bych trochu brzdil. Sorkin bezesporu umí břitké „table tennis“ dialogy umocněné při realizaci timingem jejich přednesu a po stránce obsazení je to parádní jízda, ve které nejvíc zaujmou Keaton jako exministr sbírající kuráž, Rylance pohrdající 24x soudem a lehce dementní judge Langella, co je schopen během chvíle naklepat stejný počet řízků, jenže nemám rád, když takhle vedená rekonstrukce soudního procesu finišuje způsobem, jako by ji točil Ron Howard. A co nemám rád ještě víc, je to, když mě film někam tlačí, místo toho, aby mě pustil.. (30.11.2020)