Jäniksen vuosi
The Year of the Hare
Režie:
Risto JarvaKamera:
Antti PeippoHudba:
Markku KopistoHrají:
Antti Litja, Kauko Helovirta, Markku Huhtamo, Paavo Hukkinen, Juha Kandolin, Kosti Klemelä, Anna-Maija Kokkinen, Martti Kuningas, Ahti Kuoppala (více)Obsahy(1)
Natočeno podle knihy Arto Paasilinny: Zajícův rok (1975, česky v překladu Jana Petra Velkoborského 2004). Novinář středního věku Vatanen při návratu z rutinní služební cesty málem přejede v lese zajíce. Veden náhlým hnutím mysli, rozhodne se opustit svůj dosavadní nudný a neužitečný život. Ujme se zraněného zajíce, odchází s ním do severního Finska a Laponska a tam prožívá různé příběhy a dobrodružství. Přímo se vyžívá v možnosti ničím neomezeného pobytu v divoké finské přírodě, která je na jednu stranu drsná a nikomu nic nedaruje, na druhou stranu dokáže být i přívětivá a vstřícná. Vatanen potkává spoustu zajímavých postaviček finského venkova, prožívá mnohdy neuvěřitelná dobrodružství, přijímá příležitostnou práci a pomáhá při lesním požáru... [www.severskelisty.cz] (oficiální text distributora)
(více)Recenze (20)
Reklamní agent Vatanen je otrávený prací, manželkou, spolupracovníky i obecně životem. Na služební cestě s kolegou autem zraní malého zajíčka. Vatanen se za ním vydá do lesa a kolega mu zatím ujede. Zajíček nedostane jméno, protože je stále zajícem divokým a patří přírodě. Pomocí veterináře mu Vatanen vyléčí zlámanou nohu a naučí se ho krmit. Tráví spolu dny i týdny v lesích, v osamělých chatkách a nic jim nechybí. Do doby, kdy ho začne sama společnost vyhledávat a obtěžovat. Film je i o tom, jak těžké je vymanit a osvobodit se od úřadů a systému všeobecně. Je to takřka nemožné. ()
Snad az prilis dlouhy film. Cetl jsem vynikajici knizni predlohu od Arta Paasiliny, ale film mi bohuzel nedokazal vyvolat stejne dobry pocit jako knizka. Film je na muj vkus asi trochu prilis stary a herci obcas docela prehravaji - podivne se ksichti nebo kamera vypada az prilis amatersky. Rozciluje me, jak si hlavni hrdina stezuje na lidi, jejich chovani a pak tam asi 3x vyhodi neco do prirody - radio, deodorant a jeste neco. Mimochodem Antti Litja, hlavni hrdina filmu, je ten hrozny Mrzout - to me pobavilo! ()
Film Zajícův rok je poetickým výrazem rozpolcenosti konzumního života kapitalistického řádu, a rarohova charakteristika o Tiché dohodě s Procesem dohromady po finsku je dozajista výstižnou anotací. Umělecky ctižádostivý filmový režisér Risto Jarva vzal předlohu Arto Paasilinna a stvořil filmovou ódu finského svérázu života. Divočina a přírodní hojnost se v časech národního uvědomování staly jedním ze základních aspektů národa, a s ní byl prostý Fin vždy daleko těsněji spjatý, proto je národ pevnější a opravdovější, má vždy blíže k bohu a k věčnosti. Příroda je finskou národní pokladnicí. Arto Paasilinna vypráví příběh odcizení městskému prostředí i lidem, se kterými se srůstá, ale též s přírodou, kterou se pokoušíme znovu objevit. Risto Jarva vystrojil na jedné straně rozpolcenosti života konvence, očekávání a úspěch, a naproti zase schopnost prožívat a radovat se krásou života, které spotřební potřeby společenského uspořádání sami potlačují. Snaha o vymanění se z pout je spořádanou tváří civilizace kriminalizována, neboť odmítání tradičních spotřebních hodnot leká společnost pro závažně nebezpečné rysy anarchistické rebelie. Zajícův rok si též zarejdí do finské národní podstaty, přežitých stereotypů, ale i procesu sebepoznávání v rozkolu hodnot a konvencí. Hrdinou poetického výrazu rozpolcenosti konzumního života je Kaarlo Oskari Vatanen (zajímavý Antti Litja, jako malý chlapec ve vzpomínkách Pekka Litja), reklamní agent v životní krizi, kdy se již nedokáže přenášet přes závažný rozpor mezi ideálem a realitou, jež s ubíjející, neměnnou monotónností vlahou nevinnost ideálů dávno zlomila. Niterné osvobození od přebytečné tíže toho úspěšného bytí je instinktem, sebeobranným pudem s možností destrukce i osobní devastace. Hlavní ženskou postavou filmu je Leila Heikkinen (zajímavá Anna-Maija Kokkinen), mladá právnička a velice nadšená Vatanenova snoubenka. Konvenční neposlušnost musí být právně zkrocena do přijatelného tvaru, jemuž se říká společenská zodpovědnost. K výrazněji osobitějším postavám patří bývalý venkovský policejní velitel Hannikainen (příjemný Martti Kuningas) se zvýšenou bdělostí nad Kekkonenem (byl dlouholetý ekvilibrista, vyjednávající s bratrským sovětským dozorem míru), potřebám ohebný průvodce cizinců po finské poustevnické divočině Toropainen (Heikki Nousiainen), a osamělý strážce prastarých mravů přírodních Finů Kaartinen (Ahti Kuoppala). Z dalších rolí: Vatanenova odcizená a mdlejší manželka (Rita Polster), nespokojený vedoucí reklamy Huhtinen (Hannu Lauri), dosud mladický dychtivý reklamní fotograf Miettinen (Juha Kandolin), soucitný policejní náčelník z jižního Sava Kärkkäinen (Kosti Klemelä), ctihodný soudce bláznivého odmítání společenských norem (Elis Sella), nešťastný palírník Salosensaari (Jukka Sipilä), sebejistá turistka z Itálie (Eija Pokkinen), či průvodce počítačovým centrem (Rostislav Holthoer). Film Zajícův rok je poetickým výjevem rozpolcenosti samotné podstaty života spotřebního ritu. Neopomíjí ani finské národní svérázy a určení. Nejintimnější konflikt člověka dostal plastický vizuální tvar básně. Pozoruhodný filmový prožitek! () (méně) (více)
"Obviňujete ma z toho, že s vami nechcem žiť?..." V prvom rade ďakujem užívateľovi Venkovanovi za tip. Fínsky tvorcovia prišli s niečím podobným ako Sean Penn so svojím filmom Útek do divočiny, ibaže oni to urobili o dobrých 30 rokov skôr. Hlavný hrdina, ktorý sa v zlomku sekundy rozhodne zo všetkým jebnúť a bezstarostne si žiť bez šekov, úradov, susedov spoločnosti, proste kohokoľvek, si určite získa minimálne rešpekt a dúfam, že i pozornosť. Spoločnosť mu robí iba zajac, ktorému nechtiac poranili nohu autom. Väčšinu času strávime naozaj iba s hlavným hrdinom a zajacom, no neskôr mu začne moderná spoločnosť dýchať na krk. Asi najviac ma zaujala jeho obhajovacia reč na súde a pobavila scéna, kde stlačením jedného tlačidlo vymaže všetky osobné údaje z dosahu úradov. Veľmi často sa mi stáva , že sa zamyslím presne ako hlavný hrdina Vatanen , ale na tak zásadný krok nemám odvahu, resp. ako rodič mám zodpovednosť minimálne za deti. Vatanen ich nemal, aspoň ich nevidíme, alebo sú samostatné a navyše jeho manželka je kus bosorky. V tomto to mal Vatanen jednoduché. Zajac alebo bosorka? Bosorka alebo zajac? Ja beriem zajaca. 80%. ()
Jako malá holka jsem jezdila k tetě na prázdniny a jeden z mých úkolů bylo hlídat králíky vypuštěné na louce za domem. Jak já tyhle chvilky milovala. Lehla jsem si do trávy mezi kopretiny a dívala jsem se na nebe s obláčky a přemýšlela, co by asi jaký obláček mohl tak představovat. Pak jsem pochytala králíky a šup s nimi zase do kotců. To byly mimo jiné, nejkrásnější chvilky mého dětství. Dnes jezdí kolony aut z měst po narvaných silnicích a dálnicích každý víkend někam na tu svojí chaloupku nebo někam jinam, zkrátka ven do přírody. V těch genech to tam někde má každý z nás a tak není vůbec těžké pochopit Vatanena s jeho zajícem. Ať se ani nám nikdy nestane, že zapomeneme žít ! ()
Galerie (5)
Zajímavosti (5)
- Natáčelo se ve městech Helsinky, Lammi a Mikkeli ve Finsku. (Cheeker)
- Jussi Kylätasku udělal menší úpravy dialogů, ale není uveden v titulcích. (Cheeker)
- Režisér Risto Jarva a producent Kullervo Kukkasjärvi chtěli původně zfilmovat knihu Arta Paasilinna s názvem "Onnellinen mies". Když se ale doslechli, že Reima Kekäläinen už dlouho plánuje natočit film podle stejné knihy, rozhodli se, že zfilmují jinou knihu Paasilinna, a to "Jäniksen vuosi". (Cheeker)
Reklama