Kdopak by se vlka bál

Skvělé. Když jsem se dozvěděl, že tenhle film má nálepku "film o lásce, na který se můžete dívat s dětmi" tak jsem z toho nebyl moc nadšený. V dnešní době jsou totiž komedie s dětmi docela o ničem, abych pravdu řekl. A speciálně ty české. Ale to jsem neznal paní Procházkovou. Protože její režie a hlavně scénář jsou naprosto skvělé. A v čem? Hlavní představitelce (mimochodem, zcela přirozený výkon) dává do pusy naprosto uvěřitelné věty. Dětský svět je zde vykreslen tak, jako by paní Procházková byla sama ještě duší dítě, což není na škodu. Další velké plus patří (k mému obrovskému překvapení) Čvančarové. Protože tady jsem měl i pocit, že hraje! :-) Opravdu, tohle je příjemný dětský film, který se vás nesnaží pobavit debilními vtipy, nebo nepřirozenými situacemi. Překvapení nad překvapení a mně není zatěžko dát tomuto kouzelnému snímku plný počet. Na příští film paní Procházkové se už teď těším! (02.01.2010)

No, nakenec to vůbec nebylo zase tak hrozný. „Je to film pro dospělé, který mohou vidět s dětmi". Nebo spíše obráceně?...Až na ten vyloženě utahaný a "vycucaný" závěr v podání "Patrika", který opravdu je dost přitažený za uši, to byla docela originální a nápaditá "koláž." I dětské role nepokazily výsledný dojem. Po dalším zhlédnutí možná jednu hvězdu přidám. (02.01.2010)

Když vám někdo vymění maminku za mimozemšťana, který se chce vrátit zpátky na Venuši, v noci vás straší vlk a ještě možná nejste jejich, není to žádná sranda. Malá Terezka se s pomocí kamaráda Šimona snaží přijít na kloub celé téhle strašlivé rodinné krizi, ovšem rodiče vůbec nespolupracují. Divák se ale s příběhem zaručeně spolupracovat bude, ať už dítě při Terezčině dobrodružství, nebo dospělý s originálně a s fantazií zpracovanou životní situací. Propojením světa dětí s tím mimozemsky dospělým se dostáváme víc a víc pod povrch všem komplikacím, ale naštěstí má Terezka strašně hodného tatínka a naštěstí pohádky vždycky dobře dopadnou. I když mimozemšťané jsou nesmrtelní. A Japonci možná taky. (11.02.2012)

70% Obrovské překvapení, které hodně získává především z dětského pohledu na svět. Přestože je v některých scénách zvláště uprostřed poměrně rozvláčný, některé scény opravdu překvapily (přiznám se, že pád skleničky mě vyděsil jako už dlouho nic, přičemž horory mě obvykle dost nudí, protože pro mně nejsou příliš děsivé). Velmi příjemný film a pokud mohu posoudit, nejlepší dětský film za hóódně dlouhou dobu. (17.12.2008)

Problémy a sváry „světa dospěláků“ nahlížené očima malé holčičky. Maria Procházková podědila dobré scenáristické a umělecké geny a třebaže její příběh není nijak objevný a byl už zde dříve v mnoha variacích, obtiskla do svého filmu jedinečné výtvarné cítění, díky němuž se film vyniká, pokud by šlo o srovnávání. Vyniká se i díky tomu lehce naivnímu a hravému podtónu, přesně takovému, jakým je vnitřní život malého dítěte s bujnou imaginací. Škoda, že ten film v kinech tak propadnul. (12.02.2012)