poster

Dárce

  • USA

    The Giver

  • Slovensko

    Darca

  • Nový Zéland

    The Giver

  • Austrálie

    The Giver

Sci-Fi / Drama

USA, 2014, 97 min

Nastala chyba při přehrávání videa.
  • TeeAge
    ***

    || Scenár: Michael Mitnick, Robert B. Weide / Predloha: Lois Lowry (kniha) | Hudba: Marco Beltrami | Distribúcia: The Weinstein Company | Štúdio: Walden Media | Rozpočet: 25 miliónov $ | Tržby: 67 miliónov $ | Ocenenia: Heartland Film - Truly Moving Picture Award, Spolu - 1 výhra, 4 nominácie || The Giver je len ďalším povrchným teen sci-fi zlepencom, ktorý drží po kope vďaka nastoleným myšlienkam a niektorým skvelým hereckým výkonom. Ideológia rovnováhy medzi slobodou a idylickou spoločnosťou dáva v poslednej dobe námet tuctu podobých filmov, pretože to tlačí na pudy i emócie. Divák tak balancuje v myšlienkach, aká je tá ideálna miera slobody a poriadku, a hodnotí to podľa daných pravidiel v príbehu. The Giver má vďaka knižnej predlohe čo ponúknuť, škoda však, že vyzdvihnuté otázky sa neriešia hlbšie a hlavne nie do konca, pretože finále filmu je jedna veľká krčovitá haluz, kôli ktorej som mal chuť dať filmu menej, než stredocestných 50%. Avšak keď vyzdvihnem spracovanie vizuálu vytvoreného sveta, skvelého Bridgisa a totálne zámerne charakterovo odpornú Katie Holmes, musím dať aspoň za 3. 50% | Blu-Ray, THX, HU DTS |(11.2.2015)

  • Shakers
    ****

    Ale hej bavilo ma to. Je to taký iný neakčný Ostrov. Philip Noyce a Marco Beltrami postupne síce zaujímavo odhaľujú divakovi a hlavnej postave svoje karty, no nás divákov, ktorý vieme viac ako hlavný hrdina nás skutočná pravda o svete neprekvapí a ani nijak nezaskočí. Celkový príbeh ani tak nieje moc strhujúci a ani príliš zaujímavý ako skôr zručne natočený a napísaný. Každopádne sa jedna o dosť dobrý film, ktorý drží nad vodou hlavne postupne pridávanie na tempe, Bridges a Beltramiho hudba. Obľúbený soundtrack: Main Titles, End Credits. 80% - 4*(21.4.2015)

  • maddy
    ***

    Knižná predloha mohla byť svojho času v 90. rokoch originálna, ale film prichádza dosť oneskorene, keď sa už zadaptovalo niekoľko desiatok podobných látok a tak pôsobí len ako ďalšia Divergencia mixnutá s Village (samozrejme v prípade druhého menovaného záleží od uhľa pohľadu). Na druhej strane Giver nie je tak zúfalo o ničom ako Divergencia, ktorá sa takmer celý dej zaoberala výcvikom hlavnej hrdinky. Je to skôr také civilné sci-fi, ktoré sa pokúša aspoň o ako takú myšlienku, bohužiaľ jej hlbšie neprepracovanie je aj jeho najväčším mínusom. Nápad s utopickým svetom, vo filme na začiatku aj obrazovo znázorneným čiernobielo, aby sa zvýraznila jeho prostota, v ktorom je pred všetkými ľuďmi ukrývaná história ľudstva, každý deň sa povinne očkujú látkou, ktorá im utlmuje emócie a žijú len podľa presne predpísaných pravidiel kde má každý v určitom veku vyššími zvolenú profesiu, ktorú poslušne plní tak, aby celá spoločnosť harmonicky, avšak umelo fungovala je minimálne v prvej pol hodine veľmi pútavý a pokúša o celkom zaujímavé, niektoré až kontroverzné myšlienky. Pravdepodobne vinou scenáristov (knižnú predlohu som nečítal, takže nemôžem úplne posúdiť) však s postupným odhaľovaním sveta a jeho pravidiel dáva čoraz menší zmysel a v určitých momentoch je až zbytočne hlúpy, pritom by stačilo pár viet na dovysvetlenie - napríklad prečo mnohé postavy rozprávajú o pocitoch a veciach, ktoré logicky zažiť nemohli? (vďaka potláčania emócii by nemali poznať hnev, pomstu a pod.); prečo tí najvyšší nesledujú konanie „vyvoleného poskytovateľa/príjemcu spomienok“, keď je v podstate najdôležitejším a zároveň aj najnebezpečnejším človekom v kolónií?! (a tým pádom sa nebojí svoje vedomosti voľne rozprávať na ulici), navyše keď je jasne naznačený už podobný konflikt z minulosti s dcérou Darcu a podobne. Tvorcovia sa jednoducho neobťažovali s námetom viac pohrať a namiesto toho sa vydali tou najobyčajnejšou cestou teenagerskej sci-fi s prvoplánovým morálnym apelom (scéna s lovom slonov) a s pre príbeh absolútne nepodstatným a vo filme aj nefunkčným romantickým trojuholníkom. Ten sa našťastie do popredia nedostáva do takej miery, aby výrazne otravoval. Dopomáha tomu aj sympatické, mladé herecké obsadenie menej známych tvári s podporou osvedčených stávok na istotu ako Meryl Streep alebo Jeff Bridges. Vďaka slušnej réžii Giver rozhodne nenudí. Je síce zbavený takmer akýchkoľvek veľkolepých efektov, ale vďaka zaujímavému svetu a hrátkami s vizuálom (postupné objavovanie farieb, zvukov) plnohodnotne drží divákovu pozornosť. Aj napriek „neakčnosti diania“ má dej spád, rozhovory postáv majú zvyčajne hlavu aj pätu a občas v rámci žánru prekvapivo zafungujú aj emócie. Samotný záver je už síce miernym sklamaním, keďže mu chýba potrebný náboj, aj akékoľvek napätie (umelo vytvorený konflikt s kamarátom v lietadle, ale aj celý ten nápad s akousi neviditeľnou bránou, ktorá uvoľní spomienky všetkým ľudom mi príde naivne jednoduchý, rovnako ako takmer bezproblémové putovanie púšťou a snehom s batoľaťom), našťastie to však vyvažuje nejednoznačný záver, ktorý zbytočne nenabáda na pokračovanie, ale ani doslovne neuzatvára príbeh jednoznačným vysvetlením a tak dovoľuje pracovať divákovej fantázii. Predpokladám, že to mnohým divákom priveľmi nesadne, avšak ja v tomto prípade kvitujem, že sa tvorcovia neuchýlili k omnoho jednoznačnejšiemu zakončeniu známemu z mnohých iných young-adult adaptácii. Giver sa rozhodne nezaradí k súčasným populárnym adaptáciám ako napr. Hunger Gumes, ale zase je o niečo málo lepší ako nedávne pokusy typu Divergence alebo Host. Je to také značne minimalistické sci-fi, ktoré tiahne hlavne solídna réžia, slušný, netradičný vizuál a zaujímavo rozvrhnutý svet. Zaplátať ešte aj logické diery v scenári a mohlo si to dovoliť byť aj o niečom ambicióznejšie. Takto to je len taký prijateľný pokus o odlíšenie sa od ostatných súčasných teen-filmov. CELKOVO: 3* (6/10)(24.10.2014)

  • T2
    ****

    Rozpočet $25miliónovTržby USA $45,090,374Tržby Celosvetovo $66,980,456▐ S prichádzajúcim večerom na filmovom festivale prišlo aj na Slávnostné otvorenie a na očakávaný film Darca (The Giver, 2014), sci-fi film zručného režiséra Phillip-a Noyce, ponúkol zaujímavú víziu sveta ľudí budúcnosti, doslova separovaných ľudí žijúcich v čierno-bielej harmónii. Na prvý pohľad žijúcich, bez zlých vedľajších ľudských faktorov ale ani v tomto svete to nemusí byť všetko v úplnom poriadku. A preto tu máme nadaného darcu Jonasa (Brenton Thwaites), ktorý by mal určiť ten správny smer. Film ponúka zaujímavú víziu, ktorá stojí za zamyslenie, k tomu tu dostatočne pootvára zmysli filmového nadšenca aj úžasné vizuálne pojatie a silné scény. Tento projekt bol na festivale prijatý z veľkým nadšením. /videl v kine: 80%/(filmový festival Cinematik 2014)(14.9.2014)

  • kingik
    **

    Na začátku toho všeho byla zkáza lidstva. Jaká zkáza a proč k ní vlastně došlo, to už se z filmu nedozvíme. Přisuzuji to tomu, že na nějaké veletoče bortících se budov, trosky měst, nebo něco takového, co je známo z katastrofických filmů, nebyl evidentně rozpočet. Pro film je mnohem důležitější jeho myšlenka, s jakou pracuje, potažmo jeho značný filosofický rozměr. Divák, který koukne před projekcí na obrázky z filmu, si nutně musí říct, co má na filmu být filosofického, když zde bude pobíhat parta teenagerů vedená hochem, který se vyloupl z módního katalogu. A ono je to celé trochu jiné, než by se dalo předpokládat, žádná parta mlaďochů tam až tak tolik nepobíhá, i když výskyt mladých lidí pod šestnáct je patrný, je to poměrně střídmě pojaté, pokud jde o speciální efekty a překvapí to zejména v tom, jak se ta filosofická myšlenka o strádající společnosti, z níž byly vymýceny obyčejné lidské vzpomínky a emoce (pláč, smích, radost, strach,bolest, láska) a s tím související lidské prožitky a podněty, které by je vyvolaly (sex, hudba, ale i negativní záležitosti) během filmu slibně nabaluje, aby v podstatě v závěru nebyla nikam patřičně rozvinuta. V podstatě se jedná o robotickou společnost, v níž je aplikován umělý model rodiny. A celá tahle společnost je řízena přísnou předsedkyní a její Radou, stanovující striktní pravidla, jakýsi novodobý morální kodex, který je nutné bezpodmínečně dodržovat pro udržení pořádku v komunitě. Emoce se tlumí injekcemi, které se vpravují do těla na začátku každého dne. V popředí příběhu stojí mladíček Jonas, který nějakým způsobem splnil kritéria k tomu, aby se stal Příjemcem vzpomínek, na které má jedinečný patent postarší mentor a Dárce s tváří Jeffa Bridgese. Na um mně nešlo, proč se vlastně film lopotí s obnovou dávných vzpomínek, když něco takového předsedkyně Rady, ztvárnila ji Meryl Streep, téměř sadisticky potlačuje. Na co vlastně celý film sledovat schůzky Příjemce s Dárcem, když zřejmě divák od filmu bude očekávat mnohem víc. Nehledě na to, že své několikeré obdobné zástupce filmový svět už dávno má. Posléze totiž film začne být jakýmsi vzdáleným mixem filmů Potomci lidí a Equilibrium, i všech dalších dystopických nemožností, ovšem bez okázalé akční složky, což je překvapivé. Režisér Phillip Noyce sice nikdy moc akci nedal, úplně se jí ale nevyhýbal, ale vzhledem k jeho stáří, to přisuzuji tomu, že začíná senilnět a raději se desetkrát u filmu rozbrečí, než by udělal pořádný akční šrumec. Když už žádná akce, postavy by měly být alespoň minimálně propracované, nic takového jsem u nich nezpozoroval, nosná myšlenka by měla být zdárně dokončena, film je naprosto neukončený a vnímání světa v černobílém formátu, který se s každou příští nabytou emocí mění na barevný, už mělo dost prošlou záruční lhůtu. Představitel hlavní role, Brenton Thwaites vypadal, jak kdyby v životě nemrdal. Považte, v 26 letech si mohl dovolit hrát teenagera. Pěvecká hvězda Taylor Swift dostane jen zanedbatelný prostor, pokud máte rádi import z exotických zemí, je zde broskvička Odeya Rush. Film zdebilněl až postupem času, myšlenku měl docela zajímavou, jenže jakmile se měla dostavit nějaká rozmáchlejší, zdráhám se použít výraz spektakulární scéna, bylo zle. Všechno působilo zoufale laciným, neatraktivním dojmem. Celá výprava se prakticky smrskla do opakujících se leteckých záběrů na budovy. Škoda se rozepisovat, jak film vypadal, až se hlavní hrdina vydal spasit Společnost mimo vymezený sektor, tedy za hranice vzpomínek, nebo co to bylo za obr stupid nápad. Jeff Bridges si jistě napříště rozmyslí produkovat a vrhnout do kin film, kterému by spíš slušelo seriálové a ucelené pojetí. 40%(16.5.2016)

  • - Nelson Mandela zemřel během natáčení a záběry s ním byly použity jako památka na jeho osobu. (Geriel)

  • - Role Rosmary byla údajně nabídnuta Dianně Agron. (jezurka42)

  • - Film měl premiéru přesně dvacet let od vydání jeho knižní předlohy. (jezurka42)