Cena odvahy

Tak soudruzi, pojďme to ohodnotit, soudruzi. Soudruzi!! Já si myslím soudruzi, že soudruh scénárista i soudruh ředitel, pardon, soudruh režisér, „vyrobili“, soudruzi, blbinu, která nemá obdoby… Ale, jo má, viděl jsem podobných blbin více. Nebýt zde občas záběr na nahatou Mariu Probosz, tak se nebylo vůbec na co dívat. V podstatě šlo o líp udělanou inscenaci. Tento film nedoporučuji, raději zajděte na škopek. (18.01.2016)

Taký vláštní slovenský příspěvek k angažované tvorbě v posledních letech vlády rudých volů. Na jedné straně je zábavný-takového robota Filipa bych na socialistickém Slovensku doopravdy nečekal (plechová krabice, monitor místo kebule a na ní majáček z ještěrky), na straně druhý problémy z automatizace výroby jsou uspávající. Ale celé je to natočeno pod vlivem tehdy populární italské komerční tvorby. A jako celek? Rozhodně jsem snesl bez úhony Cenu odvahy, než Temné slunce. (26.10.2010)

,,Soudruhu, robotická linka už pracuje 2,5 hodiny bez poruchy! '' Přiznám se, že Cenu odvahy jsem dal jen s největším úsilím. Koukat se 80 min. na primitivní mechanizovanou výrobu, kde stroje si podávají jakési kovové válce a kde na seminářích o budoucím vývoji mechanizace ve strojírenství jezdí mluvící černobílá televize Tesla se smajlíkem na obrazovce je skutečně vyčerpávající. Film se snaží být i filozofický, hlavně ústřední manželský pár nad něčím neustále přemýšlí a nejvíce nad tématy jako budoucnost a věda, člověk a stroje... no hotové peklo. Naštěstí zlého manažera a milence Hrycovy ženy Dočolomanského klepne pepka v bazénu a hodný frézař Hryc po tvrdém boji dojde uznání nejen od koncernového ředitele, ale i od své ženy. V závěru filmu můžeme vidět jak si v kulturním domě na pódiu hraje Hrycův syn s mluvící jezdící televizí - pinkají si balónky. Ano takhle vypadala normalizační budoucnost v roce 1986. Brrr. Tohle nemohlo zaujmout snad ani tehdy, tedy pokud člověk nepracoval v nějaké té poloautomatizované fabrice a nebyl do všech těch hejblat blázen. Za mne je to jeden kotouč s programem procesu automatizované výroby a to jenom za účast Jeskyňky (Tarábkové). * (21.05.2013)

"Mám robiť za roboty? Šibe ti?" Dřít v práci, tak to jsem za socialismu nezažil a plán se přesto vždycky nějak zázračně splnil. Jen se to moc nesmělo říkat. Tady se však plně automatizuje výroba a to je velké téma. Samozřejmě, že je to jenom standardní budovatelství, které mne v době budování rozvinutého socialismu moc nebavilo, ale s odstupem let mi najednou připadá velmi zábavné. (29.04.2016)

Velmi nepovedený film. Je na něm patrné, že všichni zainteresovaní pouze splnili příkaz natočit tento film. Tématem je prosazování věděckotechnického rozvoje v socialistické společnosti. Do průmyslového podniku se mají zavádět nové stroje. Mnoho zaměstnanců i funkcionářů je skrytě i otevřeně proti. Dělníci jsou zváni na předvádění robotů. Ty působí hodně archaicky a nepřesvědčivě. Na těchto akcích otevřeně vystupuje hlavně mistr, který by přišel o své vedoucí místo. Nahlížíme do psychologie dalších postav a je to opravdu velice špatný slepenec. Polská herečka je zde jen pro svůj exteriér, ale film nezachrání. Ani výborní slovenští herci Hryc a Dočolomanský úroveň filmu nepozvednou. Nejméně věrohodně působí oslavná akce k zavádění robotů. Na pódiu se předvádějí robotické hračky a taneční kreace. Je to velmi trapná akce, kde vypomáhá najatá klaka. Ve filmu je také pokus kritizovat korupci. Jedna z postav všechny uplácí prostřednictvím pozvánek na hony. Když už mu teče do bot a hrozí soud, ptá se, zda je soudce myslivec. Tahle scéna vyzní mimořádně hloupě. Tak to vidí pánové Gek a Čuk (06.04.2010)