Hranice ovládání

"Nemluvíte španělsky, že?" Škoda že jsem nespočítal kolikrát tato věta ve filmu zazněla. Místy dost nudná uspávačka, Jarmusch v určitých chvílích připomíná Davida Lynche. Film má velice pomalé tempo děje, stále dokola se točí lidé co nosí hlavnímu hrdinovi zápalky se vzkazy, nezbytná jsou dvě kapučína a samozřejmě následná otázka zda nemluví španělsky. Po hodině si člověk už přece jen přeje nějakou změnu, které se nedočká. Tento film svůj závěr, k mému údivu, nakonec našel. 40%. PS: Film možná měl něco do sebe, ale znovu bych si jej opravdu nepustil. (27.01.2010)

Je jedině dobře, že Jim Jarmusch přestal hrát na jistotu a zase jednou natočil nezávislý film. Jiné je tu všechno. Od nepochopitelného hrdiny, který zřejmě nejí, nespí a divák až do konce netuší, kam ho vlastně toto španělské road movie vede. I vizuál Christophera Doyla diváka stejnou měrou vede jako zavádí. Hudba v podání experimentálních Japonců Boris (a pár stylově spřízněných kapel typu Sunn O)))) je nečekaná. A přitom v části různých monologů se nalézá klíč ke spoustě věcí (možná ne ke všem, a ne ve všech jsem nějaký smysl našel). Rozhodně film, který podněcuje k přemýšlení. U mě palec nahoru a slušných 70%. (25.02.2012)

Jarmusch stále napreduje - čo sa týka vytvárania situácií a príbehovosti. Každý jeho ďalší film, je úplne o niečom inom ale pritom stále zostáva verný typickému, pomalému, minimalistickému štýlu. Takému výraznému, že stačia dve minútky a viete, že je to film od Jarmuscha. Na hranice ovládania som sa nesmierne tešil a som rád, že film je presne taký ako som si ho predstavoval. Film o tichu a hľadaní, pričom to ticho - je hmatateľné v každej jednej scéne - a kráľ toho ticha je Isaach De Bankolé, ktorého strnulý výraz, alebo v prípade odhalených pŕs jednej z herečiek - mierne pousmiatie - vytvára neskutočné psychadelický zážitok podfarbený BORIS - ovou hudbou, ktorá sa tam nesmierne hodí. Film rozhodne nie je pre každého a divák musí byť naozaj sústredený, keď chce objaviť perly, ktoré tam Jarmusch skryl. Sám si nie som istý, či som objavil všetky. Vedľajšie postavy, ktoré pomáhajú hlavnému hrdinovi nájsť cestu z, alebo do, reality - sú neskutočné hravé a hlavne si ich zaručene zapamätáte vďaka ich nevšednosti. Toto je to čo, na Jarmuschovi milujem - rovnako ako trebárs taký Burton vytvára rôznorodé svety - ktoré sú ale až príliš pomalé aby ich dokázal každý spracovať. Ale keď sa vám to podarí, tak je to bohovský pocit - lebo film sa vám za to odvďačí. (20.09.2009)

Jim Jarmusch má naprostou tvůrčí a finanční svobodu, která je z tohoto snímku cítit, a tak znovu experimentuje - dialogy, které zdánlivě nic neříkají, přesto se pozvolna mění a divák v nich začíná cítit určitý rytmus a možná objevovat i sloky a refrény, myšlenky, které se vrací, režisér moduluje modely komunikace a pracuje s obsahy vědomí jednotlivých postav, Jarmusch však míří spíše za hranici slov a hlavně obrazů, mění a posouvá rastr, jakým je navyklý běžný divák sledovat pohyblivé filmové obrazy, záměrně porušuje zažité modely a schémata vnímání a tak je divákům plánovitě prezentován klasický (gangsterský) příběh vytržený ze svého žánru a kontextu, mozaika logických detailů je divákovi předkládaná neúplná a některé informace jsou od začátku úmyslně zatajovány, vnímání je opakovaně prezentováno jako subjektivizovaný proces, stavěný do relace s reflexí uměleckého díla, jak výtvarného, architektonického, hudebního, tak i filmového (vynikající je pasáž s metafilmem, kdy hrdinka mající ráda film uvažuje o zajímavých scénách tohoto fenoménu). Jim Jarmusch se volně nechává inspirovat starým dobrým Davidem Lynchem, stále však zůstává mnohé z Mrtvého muže a hlavně Ghost-Doga... ,,Kdo si myslí, že moc znamená, ať zajde na hřbitov." (24.09.2009)

Po dopozerani som mal velmi silne nutkanie vypytat si nejaky navod k tomuto filmu. Instrukcie, ktore by mi vysvetlili, ze vo co go...Caro filmu na mna zaposobilo az na dalsi den...tento film je presne ako si ho Jarmush ustami Tildy Swinton definoval sam...,,dobry film je taky, ked nevies, ci sa ti jednotlive sceny snivali, alebo boli skutocne vo filme" (11.12.2009)