Klauni a vlastenci

Kabaret jako účinná ideologická zbraň na obou stranách opony, v Praze prodyšnější než kdekoli jinde, a zdaleka ještě ne železné. I kinematografie ji řádně reflektuje. Osvobozené divadlo v nesvobodné době. Stíny Voskovce a Wericha jsou odvážnější než by bývali byli oni sami. Odvaha kaberetního komika přináší obvykle úspěch, v podmínkách K.H. Franka nic než zkázu. (22.12.2019)

Když jsem film sledoval, měl jsem pocit, že koukám na nějaké divadelní představení. Hynek Bočan to tak i pojal a ve výsledku to působí opravdu jevištním dojmem. Vůbec to není na škodu, naopak příběh točící se kolem kabaretních umělců je takhle ještě věrohodnější. Navíc ožehavé téma kolaborace v období Protektorátu a jak se k tomu kdo postaví, zejména Přemek, kterému je spolupráce s fašisty nabídnuta. Zachránit si charakter nebo život? Toť těžká otázka v oné tehdejší ožehavé době. Myslím, že tato inscenace je mimořádná v naší kinematografii a neprávem je zapadlá. Díky České televizi byla znovu oživena. Kabaretní hlavní dvojici zahráli Olda Vízner a Zdeněk Žák, fašouna Radek Brzobohatý. (08.09.2018)

Momentálne si neviem spomenúť, ktorý český televízny film by sa mohol rovnať Klaunom a vlastencom. Asi by sa niečo po dlhšom uvažovaní aj našlo. Áno, vizuál je síce televízny, ale popravde tématiku okupácie uchopuje scenáristicky a herecky lepšie ako väčšina porevolučnej českej kinoprodukcie, ktorá pôsobí v porovnaní s Klaunami dosť prvoplánovo. Téma filmu, "lepší je adaptovaný problematický Čech ako zabitý či uväznený problematický Čech", je podaná dokonale nielen cez scenár, ale aj majstrovstvo pánov Víznera a Brzobohatého. Áno, aj nacista mohol vyzerať ako sympaťák, o vzhľade to predsa nebolo, ale o skutkoch. (09.09.2018)

Poutavý příběh jednoho statečného/nestatečného člověka v éře Protektorátu. Ze scénáristického hlediska se musí ocenit monology a dialogy na jevišti, které přináší spoustu dobových politických narážek, z nichž některé by se daly označit za celkem vtipné. Poctivá filmařina plná zajímavých exteriérů i interiérů. Naštěstí se to stihlo před McDonaldizací Prahy. (07.05.2013)

Tato hra vznikla podle rozhlasového scénáře J. Justa z roku 1982. Rozhlasová inscenace s Václavem Postráneckým a Jiřím Klemem v rolích Přemka Horáčka a Jéni Čecha vznikla v dramaturgii Ivana Škápy. Inscenace „zavinila“ jeho propuštění, protože v Justově hře vedení rozhlasu rozpoznalo „reakční podstatu“. Škapa dal celou záležitost ohledně svého propuštění k soudu, který musel rozhodnout v jeho prospěch. Československý rozhlas jej opět přijal, Škapa však místo po roce opustil. Inscenace samotná měla premiéru až v roce 1989. (09.05.2013)