Faubourg 36
Paris, Paris - Monsieur Pigoil auf dem Weg zum Glück
Paríž 36
Paris 36
Režie:
Christophe BarratierScénář:
Christophe BarratierKamera:
Tom SternHudba:
Reinhardt WagnerHrají:
Gérard Jugnot, Clovis Cornillac, Kad Merad, Nora Arnezeder, François Morel, Pierre Richard, Bernard-Pierre Donnadieu, Maxence Perrin, Marc Citti (více)VOD (2)
Obsahy(1)
Jaro 1936. Městská čtvrť pracovní třídy na severu Paříže, která kdysi mívala své vlastní jméno, ale kterou nyní každý jednoduše nazývá Faubourg. Malé náměstí, pár obchodů, naklánějící se budovy, dlážděné ulice a olupující se fasáda kabaretu Chansonia. V této dělnické čtvrti všichni oslavují triumfální vítězství Lidové fronty ve volbách s nadšením a nadějemi na světlejší zítřek. Mezi sliby nové vlády je i slavný zákon o placené dovolené, která umožní řadě lidí spatřit poprvé moře.
Tři obyvatelé Faubourgu, zaměstnanci showbusinessu a blízcí přátelé, však nesdílí divoké naděje ostatních lidí. Chansonia, kabaret, který je před tím zaměstnával, ukončil svůj provoz o čtyři měsíce dříve a oni tak zůstali bez práce. Pigoil, kulisák, 30 let u Chansonia. Bez práce může přijít o svého 12letého syna JoJo a musí se vzdát plánů na to ho vzít k moři. Milou, horkokrevný osvětlovač a záletník. Symbol „pracující aristokracie“, obratný řečník, který je odhodlán „změnit svět“. Jacky, bývalý nosič reklamy v Chansonia. Poté, co nosil řadu let jména hvězd na vývěsní desce, začal Jacky snít o tom, že jednoho dne bude sám králem kabaretu.
Podporováni místními se tito tři přátelé rozhodnou vzít osud do vlastních rukou: zaberou Chansonii a produkují hitový muzikál, který jim umožní ono místo koupit. Každý z nich má odlišný motiv, ale všichni sdílí stejný cíl: najít novou rovnováhu ve svém životě. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (40)
Specifická atmosféra předválečné Paříže, romantika kabaretu, neokoukané tváře (vyjma G. Jugnota a P. Richarda), pěkná stylizace a moc hezká hudba. To všechno uznávám, přesto mi určitá plytkost vyprávění nedovolí dostat se přes dvě hvězdy. Film tady považuji za lehce nadhodnocený a upřímně říkám, že závěrečné titulky jsem kvitovala s nehraným nadšením. ()
Dumasovské Cherchez la femme je opět potvrzeno. 1) Na začátku filmu se hlavní postava, kabaretiér Pigoil, na policii přiznává k vraždě. Celé dvě následující hodiny si pak lámete hlavu, kdo bude oběť. 2) Typická atmosféra pařížského předměstí (natáčeného v Praze) spolu s příjemnou výtvarnou stránkou filmu je asi to nejlepší, co diváka čeká. Faubourgs (fors le bourg, fors = před, bourg = hradba) byla původně samostatná města (jako pražský Smíchov či Karlín). V argotu se tak říkalo dámským zadnicím. 3) Velmi příjemně působí i pohled na francouzské fašisty i na levičácké poblouzněnce doby, kteří jsou všichni vylíčeni s porozuměním a francouzskou lehkostí. 4) Zaujal mě i 74letý Pierre Richard (hudební skladatel Monsieur TSF - Telediffusion sans fil) v malé, přesto však výrazné roli. 5) Vztah zpěvačky Douce s vlastníkem divadla Galapiatem byl inspirován příběhem Edith Piaf a Louise Lepleea. ()
Krásnej film! Perfektní provázání obrazu a hudby. Skvělé obsazení, do Nory Arnezeder se nejde na ty dve hodiny nezamilovat, má v sobě úžasný kouzlo:) Gerard Jugnot hraje výborně, stejně jako Pierre Richard, kdyz vstane ve druhé tretině filmu ze židle:) Jen škodo toho konce, byl zbytečně dramatickej a tak trochu i lacinej. Dalo se myslím vymyslet hodně lepší zakončení, ale v každém případě to určitě nebyly dvě promarněné hodiny. Zdá se mi to, nebo někteří uživatelé čsfd, ubírají automaticky hvězdičku každýmu novýmu filmu, kterej neni namluvenej anglicky a neni od renomovanejch tvůrců, už mám ten pocit delší dobu...:( ()
Idilický, téměř pohádkový příběh s dramatickým vyústěním, doprovázený krásnou hudbou. Tempo francouzského filmu je svižné, rychlé, postavy jsou dokonale vykresleny. Paříž 36 ani na chvíli nenudí. Celým filmem se line dobrá nálada a již zmíněná melodická hudba, takže si máte chuť podupávat do rytmu, a to i díky četným kabaretním výstupům. Že příběh není příliš reálný? Vůbec nevadí. Pro změnu to může být alespoň příjemná podívaná. ()
Velice příjemný hudební film, u nějž nelze nezavzpomínat na Édith Piaf. Některé šansony znějí možná až příliš moderně, ale Jugnotova a Richardova interpretace jim dodává mimořádné kouzlo. Zde je Richard přesným opakem Charles de Boilesve, který ve známé scéně z filmu Snít můžeme vždycky s kamennou tváří zpívá Aznavourovu La bohème. ()
Galerie (45)
Zajímavosti (2)
Související novinky
OSCAR 2010 - výsledky
Většina filmových fanoušků bude nejspíš z “prohry” Avatara zklamaná. Není ovšem na škodu, že dala Akademie přednost filmu, který nejenže nebyl ani v nejmenším zamýšlený jako \"oscarový\", ale jeho… (více)
Reklama