Všechno nejlepší k mým narozeninám

„No tak, Winstone, polib mamince prdel!“ Vrah kosí zlatou mládež, která si myslí, že je pupkem světa. Jo, na to se vždycky dobře kouká. Ještě když je to dobře natočené a ty mordy jsou docela dobře vymyšlené. Jen je to moc dlouhé a ta závěrečná pointa možná trochu přepláclá a na štíru s logikou. Navíc zprvu zajímavý mix slasheru a psychologického horroru začne někde počátkem druhé půle skřípat a prolne se to právě i do toho závěru. Slušná práce to ale je, to zase nechci říct. (29.11.2012)

Nastolenie záhady v podobe tajomného vraha bolo vynikajúce. Aj pokračovanie dejovej linky mi prišlo ako veľmi vydarené, teda okrem pár slabších pasáží v strede, pričom krvi tiež mohlo byť viac. Navyše mordovačky sa mi zdali až príliš odbité a často mimo záber. Najviac ma však dostalo rozuzlenie, ktoré asi čakal málokto. Celkovo to vidím na mierne nadpriemerný slasher kde hrá prím hlavne výborný scenár. Na hororových prvkoch sa však mohlo viac popracovať. 70/100 (13.09.2015)

Po celkom dobrých recenziách som sa rozhodol, že si film pozriem. No a vlastne keby som ho nevidel, o nič prevratné by som neprišiel. Málo krvavý slasher, alebo skôr kriminálka, ktorej bodovanie zachraňuje všehovšudy celkom podarený záver, ktorý mi svojim štýlom, nie však obsahom, trošku pripomenul NOC ŽIVÝCH MŔTVYCH, ak ste tie filmy nevideli, nemusíte sa báť, nieje to SPOILER. S klasikami ako PIATOK 13 alebo HALLOWEEN si však nezadá. (26.07.2010)

Myslel jsem si, že jsem už viděl všechny možný známý a dobrý slashery, kterým osmdesátky přály. Ale jaktože jsem o tomhle nikdy neslyšel ? Proč jsem na to nikdy nenarazil v tv ? Tenhle nepravem polozapomenutej snímek je naprosto vynikajicí, několik point a překvapení, člověk si myslí, že zná pravidla žánru, ale celý dvě (!) hodiny může jen tušit či hádat, kdo je vrah a jak to vlastně vše je a stejně to nedomyslí... osmdesátková atmosféra jak řemen a pro mě hodně příjemný překvapení, spolu s The Burning příklad toho, že je v 80´s ještě snad pořád co lovit. 7.5/10 (31.01.2014)

Po úspěchu Halloweenu z roku 1978 se na přelomu 70. a 80. let s teenagerskými horory roztrhl pytel. Některé se povedly, jiné ne. Kanadský horor Happy Birthday to Me režiséra Mark Zimmera hledejte v té první skupině. Nejsilnější stránkou hororu je dobře napsaný scénář. Když jste zhruba po čtvrté vraždě přesvědčeni, že už všechno víte, a myslíte, že vás nic nepřekvapí, jste na omylu. Tenhle pocit pak budete mít ještě asi třikrát, ale samotné odhalení je dost překvapivé. Někdo řekne, že to je obyč béčko, ale mě se líbilo... (09.01.2006)