Ať vejde ten pravý

Přílišné očekávání s sebou často přináší zklamání. Nějak nesdílím všeobecné nadšení nad pokusem o chladné existenciální drama. Až příliš mi to připomnělo utahané sovětské filmy, které se nemohou dovléci ke konci. Všechny postavy jsou buď vyšinuté, magoři nebo podivíni. Nu, proč ne, jenže mě tenhle film opravdu nebavil. S radostí si vychutnám Bergmana, Tarkovského i experimenty 60.let, ale tenhle blábol mě opravdu neoslovil. Jistě, mohu se v tom pokusit nalézt celou řadu symbolů a odrazů doby, odlidštění, uzavírání se do sebe a stoupající agresivitu společnosti, ale co je to platné, když nakonec člověk zjistí, že film mu nedal nic. Dvě hvězdy za bazén a úplně poslední scénu... (02.09.2012)

Nemam slov, naprosto geniální dílo, který se zabývá upírským motivem a dělá to ohromujícím způsobem a válcuje všechny mnou doposud viděný upířiny. Ani nevim, co se mi na tom líbilo víc, jestli ta hustá syrová atmosféra zasněženýho Švédska a nebo ta prapodivná dětská romance, která je ale točená hodně citlivě a nesmírně zajímavě, fakt nevim, ale co vim je, že se mi ještě nestalo, aby na mě něco, co by prokazatelně nemělo být reálný a měl bych si říct, že je to naprostá kravina, působilo tak reálným a drsným dojmem jako tohle. Švédsko útočí a to ve velkým (31.01.2009)

Upíří horor, který díky dětským hlavním představitelům získává nový rozměr koukatelnosti a poutavosti. Příběh o dvanáctiletém bělovlasém klukovi, který je obětí školní šikany svých spolužáků a malé stejně staré černovlasé upíří dívce, který se odehrává na pozadí zasněženého švédského sídliště, kde není až zas tak mnoho scén, které by někoho děsily, ale přesto se na film velice pěkně dívá. Přátelství a romantika spolu s velice realistickou krví, bez použití extrémních efektů a fascinujících triků. 80 % (21.05.2010)

Netradiční upírské melodrama a pro mě nejlepší film 43. MFF KV. Možná to není to pravé ořechové pro příznivce tvrdších horrorových podívaných, leč já si u švédského filmu lebedil. Dojemné, melancholické, poetické, mrazivé, dokonce i slušně krvavé (festivalová synopse nekecá), s výbornými náctiletými herci... Láska plane v každém věku a nejen mezi lidmi v tomto výborném komorním horroru, na který jsem během krátkého pobytu ve Varech s chutí zašel i podruhé. 9/10 (04.07.2008)

Už od prvních kladných ohlasů a počátku filmu jsem byl zvědavý, co nám Tomas Alfredson po trochu výstředním Fyra nyanser av brunt přichystal. Filmů s upíří tématikou je sice nepřeberné množství, ne každý je však stylizován v takové formě jako je právě švédský snímek Låt den rätte komma in. Na první pohled zaujme skandinávská vizuální stránka, především brilantní souhra světel a stínů nebo kontrast krve a sněhu. V místě zasněženého sídliště vznikne neobyčejné přátelství mezi osamělým a šikanovaným dvanáctiletým Oskarem s přezdívkou “piggy” a novou sousedkou Eli, která se na scéně objevuje pouze v noci neboť je bytostí živící se krví ostatních lidí. Vše je natočeno s takovou grácií, že je výsledný dojem syrově realistický a ve filmu neuvidíte ani žádné nebušené speciální efekty dnešního předigitalizovaného světa a za to patří snímku mé velké díky. Zajímavá je také implementace nových upírských vlastností, jako je např. svolení pozvat upíra do svého bytu nebo útočící kočky, které jej vycítí. Hlavní zápletka se sice odvíjí kolem vztahu mladých bytostí a film není přímo zaměřen na akční či hororovou stránku věci, ale kombinuje prvky lásky, hororu a komedie zároveň. Postupně však nabývá na intenzitě a tak i na krvavosti a jeho výborné vizuální zpracování je doplněno o neméně kvalitní a ponurý hudební doprovod. Na závěr bych podtrhl skvělé herecké výkony obou mladých představitelů, které zaslouží pochvalu. (8/10) [MFFKV 2008] (12.07.2008)