Mamka & taťka

Mum & Dad ve všech ohledech připomíná řadové exploatační filmy ze zlaté éry žánru, tedy 70. let minulého století. Tyto snímky se vyznačovaly lákavou premisou, která sama o sobě do kina nalákala diváky, a lehkým komentářem k dobově aktuálním sociálním či politickým fenoménům (zde polští gastarbeiteři v Anglii). Nicméně samotné zpracování filmů tyto dva potencionálně nosné prvky důkladně nerozvádělo, laciné pojetí speciálních efektů na místo působivosti občas dosazovalo pobavení a okaté pokusy o symbolismus zase snímky často podkopávaly kvůli nepatřičnému a strojenému zumělečťování. Za použití stejných prostředků sice vznikla fenomenální a dodnes výmluvná díla, ale právě i ohromné množství průměrných (tedy nikoli špatných) snímků, které z anotace, reflexe či analýzy znějí mnohem šťavnatější a nosnější, než opravdu jsou. To je bohužel i případ Mum & Dad. (01.04.2009)

Byl by to docela obyčejnej horor, ale ta atmosféra v čele s taťkou a mamkou dala filmu něxco, co nesplňuje každej snímek podobného zaměření. Nejsou tu lekačky, ale spíš tu čeká smrt na každém rohu. Pardon, v každém pokoji. Skvělý nápad byla občas prolétavající letadla. Nechápu Lenu, že vzala od tý pipky telefon. A ještě zmíním pro mě vrcholnou scénu (samozřejmě kromě vánoční výzdoby), a tou byla scéna se zuby. (22.02.2012)

Sadisti a zvrhlíci byli, jsou a budou... A očividně je to asi i nakažlivé, obzvlášť pokud někdo v takovém prostředí vyrůstá. Přestože pro mě představují horor i večerní zprávy a celkově se hororům vyhýbám obloukem, tak tenhle film na mě silně zapůsobil. Rozhodně to není samoúčelně natočená úchylárna, ale herecky i filmařsky skvěle zvládnuté psychologické drama o jedné silně zvrácené rodince (19.10.2009)

Čekal jsem mnohem víc, než mi bylo předloženo. Navenek se to tváří jako děsivě šokující, přitom je to ale plochý a nevýrazný až hrůza. Herecký výkon hlavní hrdinky k uzoufání nudný, děs a strach veskrze žádný. Potenciál vyobrazení opravdového zotročení pod hrozbou fyzického a psychického utrpení tu je pohřben a nejnechutnějším okamžikem filmu tak je líbání hnusnýho palce u nohy. Vysvětlení nějakých prapůvodních motivací a pohnutek aktérů chybí, stejně jako sebemenší nahlédnutí do psychiky kohokoli z nich. Závěrečných 10 minut, kdy nastává prakticky klasický happyend, mě utvrdilo v tom, že o nadprůměr se rozhodně (bohužel) nejedná. (25.02.2009)

No páni. Skvělá ukázka toho, že když je to dobře promyšlené a udělané, tak jeblá rodinka může být parádní i bez mnohých gore festů, přemíry násilí a litrů krve. Krve a násilí je tu opravdu málo, ale tenhle film má tak skvěle scénáristicky vykreslené a herecky odehrané postavy, že to ani nevadí a staví to do popředí ony postavy samotné, tedy jakési jejich nitro a pohnutky a ne jejich krvavé skutky a činy. Mamka s taťkou jsou fakt super, brácha ze ségrou taky, ale to, co předvádí Olga Fedori s hlavní roli, jak dokáže skvěle hrát tělem, pohyby a hlavně tváří, to je až radost pohledět. Jedna z nejlépe odehraných a nejpříjemněji působících postav poslední doby, co jsem viděl. Zvláštní film, na první pohled neoriginální obyčejný tuctový průměr, který ale postavy a herectví vyzdvihuje hodně vysoko. Obzvláště proto, že právě tohohle se poslední dobou ve filmech (a horrorech obzvláště) moc nedostává. (24.01.2012)