Muž, který miloval Yngveho
Mannen som elsket Yngve
The Man Who Loved Yngve
The Man Who Loved Yngve
Režie:
Stian KristiansenScénář:
Tore RenbergKamera:
Trond HøinesHudba:
John Erik KaadaHrají:
Rolf Kristian Larsen, Ole Christoffer Ertvaag, Ida Elise Broch, Arthur Berning, Kristoffer Joner, Jørgen Langhelle, Vegar Hoel, Andreas Cappelen (více)VOD (1)
Obsahy(1)
Norský Stavanger je sice příjemné, ale poněkud monotónní místo k životu, do něhož revoluční konec osmdesátých let proniká jen skrze televizní obrazovky. Jediný únik z okolní šedivé nudy nachází sedmnáctiletý Jarle v hudbě kapel nové vlny, pod jejichž vlivem založí s přáteli „nejtvrdší punkovou kapelu ve Stavangeru“ (především proto, aby jako nezletilý gymnazista konečně pronikl do jediného rockového klubu ve městě). Když však do školy nastoupí nový student Yngve, obrátí se Jarleho doposud dětský svět vzhůru nohama: aniž by tušil, jak k tomu došlo, zjišťuje, že volí mezi dívkou, kterou mu všichni závidí, a chlapcem, jehož ani pořádně nezná. S tak silným emočním zlomem, který se podařilo debutujícímu Stianu Kristiansenovi do snímku vložit, se lze setkat jen málokdy – jeho zábavná komedie o dospívání se takřka nepozorovaně zlomí do hořce melancholického vyprávění o nemožné lásce. (MFF Karlovy Vary)
(více)Recenze (84)
Výborný film, skvělá hudba a hodně zajímavý děj, který se rozhodně nedal předvídat. Tohle fakt seveřani umí dokonale. Doporučuju se na to podívat v originálním znění. V češtině by to určitě nemělo takový kouzlo. 100%. ()
Název naprosto vystihuje celý film. Nic jiného v něm nenajdete. ()
Výborné, začínam mať rada Škandinávsku tvorbu o mladých ľuďoch :-) juj, a Joy Division na konci, mňam! ()
Príjemný filmík, príjemná hudbička a neskutočný názov kapely... ()
Perfektní obsazení, ještě lepší soundtrack a pár zajímavých dějových linek. Parádní zachycení uvolnění mravů a kultury a touhy po větší svobodě a snaha o přiblížení se hudebním vzorům, která ale, jak film výborně zachycuje, je možná jen s absolutní "sebestředností". Jakékoliv braní ohledů na okolí či sebe nebo projevování citu pak staví velkou tlustou zeď přes cestu za novým Ianem Curtisem. Jedinou, bohužel však podstatnou věc, kterou můžu vyčíst je pak jakási tématická roztříštěnost. Jakoby tvůrci sami nevěděli na co se víc zaměřit a tak jsou jednotlivé úseky servírovány poměrně nerovnoměrně. I tak ale... PÍČA SATAN ANARCHY KOMANDO! 80 % P.S.: Komu se Mladí rebelové líbí, tomu nezbývá nic jiného než sáhnout po velice spřízněném kanadském Daru od boha. ()
Jedna z nelepších teen komedií, které jsem kdy viděl. Umí jak pobavit, tak i náležitě přitvrdit a není vůbec umělá. Kromě skvělých herců a chytrého scénáře musím vyzdvihnout i výborný soundrtack od několika různých skupin. Pod prohlášení, že za Katrin by byla jedna z postav ochotna obětovat svou ruku, bych se klidně podepsal. Velice mě potěšilo i to, že jsem hlavního herce potkal hned den po premiéře, ale k hodnocení filmu se to nijak nevztahuje :-) ()
Zachytiť atmosféru Nórska 80. rokov a vstup mladých do dospelosti sa tvorcom podarilo, pričom gay téma nepôsobí vôbec rušivo. Ovšem, otázne je či by bol film pozerateľný trebárs v produkcii Nemecka alebo Hollywoodu. Ale Škandinávia je skrátka Škandinávia, tá sklamať nemôže. 75% ()
Snad nejpůsobivější vyznání lásky, které jsem ve filmu (i v životě) zažil. 1) Klíčovým slovem tohoto filmu (určitě ne komedie) je nejistota - politická (kolaps berlínské zdi symbolizuje konec doposud přehledně uspořádaného světa), ekonomická (ztráta zaměstnání jako zpochybnění víry v kapitalismus - vítěze studené války), hudební (punk rock amatérské, mezi námi dosti mizerné, úrovně versus synthpop), sociální (chybí pevná rodinná vazba na otce i dostatečná sociální adaptabilita na přátele), sexuální (překvapené zkoumání homosexuálních pocitů) a konečně i společenská (bouřlivá reakce jasně svědčí o nepřijatelnosti stejnopohlavního vztahu v ne tak malém norském městě na konci 80. let - Stavanger je o něco větší, než Liberec). 2) Šestatřicetiletý režisér Stian Kristiansen pojal svůj celovečerní debut se záviděníhodnou lehkostí a samozřejmostí. Stejně starý autor knihy heterosexuál (sic!) Tore Renberg ze Stavangeru napsal i scénář, režisér si pak rovněž ze Stavangeru vybral hlavní herce, z nichž 25letý Rolf Kristian Larsen (zrzek s příšerným dobovým sestřihem Jarle) hraje obdivuhodně přesvědčivě. 3) Použití nenápadných tělesných dotyků v kombinaci s chladnou seveřanskou odtažitostí a skvělou mimikou působí až elektrizujícím dojmem. 4) Absence didaktického všeuzavírajícího konce je v souladu s ústředním motivem nejistoty a současně umožňuje, aby si divák do viděného promítl vlastní názory, postoje a životní zkušenosti a tím si film subjektivizoval. Snímek totiž není jen o homosexualitě, jde o hledání svého místa ve světě, hledání, kterým si prošel každý z nás, i když ne u všech to muselo mít podobný průběh. ()
Finální scéna se střihovou retrospektivou, kdy Jarle sedí v autobusu, který mu na úplném počátku příběhu ujel, a jeho poslední pohled do divákových očí za zvuku Love Will Tear Us Apart od Joy Division je dokonalým zakončením v jádru křehkého filmu o neklidném dospívání v chladném Norsku. Hudba zahrnuje mnoho žánrů - od originálních punkových nahrávek MRB až po již zmíněné Joy Division a synthpopové Japan v čele s Davidem Sylvianem - přičemž dohromady tvoří nečekaně harmonický soundtrack. Nenápadná kamera, prostá složitých vizuálních excesů, už jen dokresluje kvalitu téhle seversky chladné podívané. ()
Ach ta bolest dospívání, ach ta bolest lásky, ach ta bolest hledání - pěkný hudební doprovod. ()
Velmi dobrý film z festivalu Mezipatra. Velmi podařený soundtrack, nálada, příjemní herci. Výborně napsané, skvěle zahrané, příjemně natočené, plné nikam nespěchajících scén a přitom občas i syrově chladné. Rozhodně doporučuji! ()
Bombice! ()
Komedie ? Maličko úsměvný a bezstarostný příběh se zvrtne v bolestné drama o hledání, se kterým jsou spojené nevratné ztráty ... i nálezy. Musím ocenit zvláštní, typicky severskou upřímnost a otevřenost. ()
milovaný film z milovaného norska o tom, jak se jeden bál a jeden se nebál. a k tomu, co se bál, by měl co říct pan freud... ne, dobře, o konfliktu id a superega by se daly psát romány, lepší je to ale zažít - mívá to dost zábavné konce... / kundera kdesi zmiňoval, že dobrý román se pozná tak, že se v něm člověk vidí - v tom případě je tohle jeden z nejlepších románů vůbec. aspoň pro mě. ()
Žijí v době, které nerozumí, používají slova, kterým nerozumí, a prožívající emoce, kterým nechtějí rozumět. Výpustným ventilem z té doby, slov a emocí je hudba (i když té zjevně taky moc nerozumí). Docela zajímavý snímek, dost dobře natočený, ale na můj vkus moc málo vtipný a místy obsahově nic neříkající, až jsem mu z toho zase pro změnu nerozuměla já. Každopádně už vim, co to znamená norsky "kug". ()
Pro me atraktivni doba, ve ktere se film odehrava. Nejvice ocenuji soundtrack, prijemne retro. Jen me teda uplne nezajimalo hledani sexualni orientace mladeho hrdiny. ()
Znáte ten pocit, když si myslíte, že Vás něco nemůže překvapit a ono to nakonec překvapí nadmíru? Po delší odmlce jsem sáhl po nějakém kousku ze severské produkce a znovu jsem byl utvrzen o její výjimečnosti. Uvěřitelné, to je to slovo, které charakterizuje postavy a dějový vývoj. Příběh o období vlastního poznání v životě Jarleho, který najednou stojí před nelehkým dilematem, je nevtíravý, místy vtipný, místy smutný, ale hlavně se nesnaží být prvoplánový. Happy end v pravém slova smyslu se nekonal, snad o to víc mne dokázal symbolicko- dramatický závěr filmu naprosto odzbrojit. ()
Jediné, čo sa dá vytknúť je nič neriešiaci záver....inak slušne urobený film o nachádzaní vlastnej identity. ()
Teenagerovské, 80. léta, kapelové, hudební, zamilované, dramatické. Skvělé prostředí, hudba, styl. Téma poslední dobou lehce stejné, avšak v tomto závěru není tak úplně jasné, kdo v srdci hlavního hrdiny zvítězil. Hlavní postavy sympatické. ..Kunda Satan A Jeho Anarcho Komando.. ()
Priemerný film na jedno pozretie. ()