Otevřený kruh

Karel Purkyně (Luděk Munzar) mne v tomhle filmu neskutečně dopaloval, pane nemakačenko, co s despektem mluví o vydělávání peněz a sám si nevydělá ani na slanou vodu. Jeho velkolepé plány a malby, které živí tatínek ze své kapsy a on neustále chodí a lituje se a věří si v nesmyslných cílech. Tohle proplouvání životem s filosofickou pusou otřepaných frází o úspěchu a přitom si obraz nekoupí nikdo ani jeden. Chudák Marie (Maciuchová). (14.06.2024)

Obětoval skutečnost monumentalitě. A svůj život zásadám, z nichž neslevil ani o píď. Syn slavného otce, bouřlivák a malíř, kterého nikdo neuznával a každý přehlížel, je další z Munzarových výjimečných hereckých kreací před televizní kamerou. Ovšem inscenace, ve které se sejdou herci formátu Karla Högera, Josefa Vinkláře, Hany Maciuchové, Daniely Kolářové nebo Karoliny Slunéčkové prostě nemůže být špatná. Naopak, je skvělá. Nádherná. Delikatesní. Ani se nechce věřit, že ji má na svědomí Marie Poledňáková. (09.12.2016)

Luděk Munzar si po většinu stopáže nedokázal proklestit cestu změtí replik šustících učebnicovým papírem. Inscenace ovšem stojí za vidění zejména díky Karlu Högerovi, Haně Maciuchové a Daniele Kolářové, kterým byl dopřán luxus životně napsaných replik, a Janě Hlaváčové, které stačí k charakterizaci postavy pár pohledů a pár výmluvných úsměvů. Silné téma důvěry ve schopnosti nepochopeného umělce je utopeno přesně v těch klasických nešvarech žánru historického filmu, které paroduje Jára Cimrman ležící, spící. (17.04.2022)

V první řadě mě zaujalo, že za tímhle skvostem stojí Marie Poledňáková. Pak mě pobavilo, že Luděk Munzar tady obcuje s děvčaty, která později v seriálu o Jakubu sklářovi byly jeho dcerami a snachami. Musel jsem se i podívat, jestli svatba Karla Purkyně opravdu proběhla v době vzniku Prodané nevěsty. Neproběhla, ale to mi právě přijde úžasné. Ať si mě tvůrci tahají za fusekli, když to člověka nutí k zamyšlení, když je to nenápadně vzdělávací, dobře zahrané a s výbornými dialogy. Objektivně to vidím na tři hvězdičky, ale za sebe dávám čtyři. Jenom proto, že takovýhle věci se v televizi netočí už dobrejch dvacet let. (06.02.2013)

Kazdy nejako zacina - pani Chytilova v Cisaruv Pekar a pekaruv Cisar, Satinsky s Lasicom v akomsi filme z roku 1962, Smeral neprilis vabnym filmom z roku 1937 , Elo Romancik akymsi muzikalom z 1953 roku, no a reziserka Polednakova touto Kravinou. Film sam nevie, ci chce byt historickym filmom, dramou alebo normalizacnou agitkou. Pribeh je nudny, divaka nezaujme a samotna Polednakova az neskor pochopila, ze prerazi v byvalej federacii az s normalizacnymi komediami, ktore ovsem pojdu sudruhom pekne po chuti. 30 % (07.05.2015)