Hačikó - příběh psa

Inu, Akita Inu, aneb Lasse se vrací.. Mé cynické Já napadalo, jak tenká je hranice mezi věrností a nechápavostí, či že pátrání po zaběhnutém Hačim se od jistého dějového zlomu zúží asi na metr čtvereční prohledávané plochy. To druhé, samojedí Já, přemýšlelo o dojemné oddanosti až za hrob a němých pohledech, co vydají za tisíce slov.. Je jasné, že spousta hodnocení se bude odvíjet od vztahu diváka ke psům, tzn., že city přemůžou rozum a na tom není nic špatného. Jinými slovy, kdo bude na konci řvát jako stará bába, stydět se nemusí, neboť v tom rozhodně nejede sám. Mou tvář však slzy nezkrápěly, neboť jsem zavalen úpěl pod tklivým klavírem a hlavně mi Hallström nenabídl výraznější vklad veselosti do jinak zbytečně trudného příběhu. Vždyť život není jen černobílý, ne? (01.07.2013)

Osmička ani zaboha nechcela aportovať a tak profesor Wilson navštívil svojho japonského priateľa Katana Wakizašiho , aby mu o Akite niečo povedal. On mu povedal, že modrá krv neaporuje a kedˇ tak, tak to musí byť veľmi špeciálna udalosť. Jedného dňa sa však profesor nevrátil a Osmička si uvedomil, že prejebal aportík a tak chodil čakať na stanicu dlhých desať rokov každý deň. Takže záver: tu neplatí staré známe " Kto si počká, ten sa dočká. " (20.11.2010)

Film jako takový upřímně nestojí za moc,po herecké stránce je nevýrazný, co se vizuálu týče,zaujmou asi jen stromy měnící se podle období.. Ale ta síla příběhu o přátelství mezi zvířetem a člověkem je opravdu dojemná. Někdo může říct sentimentální, naivní a nejspíš to tak je, ale ve mně to zanechalo neskutečný dojem. (11.08.2012)

Nádherný film o vernosti, láske a o tom, že nie nadarmo sa hovorí pes, najlepší priateľ človeka. Film, v ktorom ma nadchlo hneď niekoľko vecí. Prvá a najkrajšia je tá, že tento príbeh sa naozaj stal. Nie je to americký výmysel a Hachiko skutočne žil. Druhou je krásna klavírna hudba od Kaczmareka, sprevádzajúca celý film. Potom výkon Richarda Gerea, ktorého som nikdy nepovažoval za nejakého výnimočného herca, ale po zhliadnutí Hachika mám pocit, že nikto iný by sa do hlavnej úlohy nehodil tak ako on. A v neposlednom rade je to pes, ktorý stvárnil Hachika. Ja by som mu dal najradšej Oscara za to čo v závere predvádza, lebo taký smútok som v tvári zvieraťa ešte nevidel. Keď toto všetko spojím vznikne úchvatná, emotívne natočená dráma a jeden z najkrajších filmov, aké som videl. (26.01.2012)

Hezký příběh o věrnosti až za hrob podle skutečných událostí z Japonska 20. let minulého století. Lasse Hallström jej ale přenesl do současné Ameriky a vůbec to nebylo na škodu. Richard Gere vypadal v tomhle snímku určitě o dost přirozeněji, než v rolích stárnoucích seladonů, obletovaných mladými slečinkami. Děj je milý i smutný zároveň, ale není smutný "negativně", protože věrnost je určitě krásná vlastnost. A musím říct, že i když psa nemám a asi ani nikdy mít nebudu, tak takového, jako byl Hačikó bych bral.... Roky běží... A Hačikó stále čeká... (02.02.2014)