Cvokař

Takéto malé filmy mi chutia zo všetkých najviac. Vybuchujúcich helikoptér je v nich väčšinou pomenej, no je v nich viac entuziazmu z pradenia zapnutej kamery než kde inde. Nemám síce veľmi v obľube vykonštruované príbehy no tento mi neprekážal. Podozrievam scenáristu, že to chcel najprv vydať knižne, má to všetky atribúty beletrie. Dejová línia je spočiatku dosť roztrieštená ale postupne dostáva tvar Svätoplukových prútov a všetko je v poriadku. Happyend bol síce dosť typický, no napriek tomu som z neho mal radosť. Spaceyho mám rád, no má svoj určitý afekt, ktorý jeho fanúšikovia radi prehliadajú. Nestranne môžem povedať, že tu som ho neregistroval, tragické figúrky mu sedia, asi má dobrého hollywoodskeho psychiatra, od ktorého si to mohol odpozerať. (25.12.2009)

Počas filmu som striedala sama v sebe hodnotenie medzi odpad a výborné. Film sme pozerali dvaja a aj napriek tomu, že máme podobný filmový vkus, naše hodnotenia boli úplne odlišné. Predpokladám, že takýto pocit vyvolá film vo väčšine tých, ktorí sa odhodlajú k jeho pozretiu. Takže, čo ma napokon presvedčilo k vysokému hodnoteniu? V prvom rade skvelý Kevin Spacey, ktorý dokáže zahrať širokú škálu charakterov a v tejto polohe mi pripomínal American Beauty (aj keď len tým, ako svoju postavu zahral). Druhý dôvod je, že som ku koncu filmu nadobudla podozrenie, že som pochopila, čo nám chcel režisér ukázať. Že Hollywood je podivuhodné miesto v slnečnej sústave, kde by človek našiel dosť málo „normálnych“ ľudí, za to sa môže hrdiť asi najväčším počtom samovrahov, ktorí vlastne na tento čin ani nemajú dôvod, len sú nešťastní. Hollywod, kde každý potrebuje „cvokára“ (slávni si k nemu chodia liečiť nadrozmerné ego) a najlepšie na celom príbehu je, že aj cvokár potrebuje cvokára. A keďže som celý film aj vďaka tragikomickým situáciám nebrala až tak vážne, odpúšťam mu medzery v scenári a dávam mierne nadhodnotené 4 body. (27.01.2020)

Kevin Spacey v roli psychotického psychiatra, který kouří trávu, má problémy sám se sebou a ještě řeší své hollywoodské pacoše (na což odkazuje v původním názvu dvojsmyslná hříčka). Moderní způsob střípkovitého a mozaikového vyprávění rádoby ozvláštňuje tento snímek, který se tak strašně snaží tvářit jako psychologický nezávislý film, až selhává prakticky ve všem. Sledujeme osudy zhruba pěti lidí a jejich problémů, které se – jak nečekané! – v závěru střetnou. Jenže i přes pomalé tempo vyprávění nejsou postavy psychologicky do hloubky zpracované, jen mají povrchní feeling (zhulený neholený Kevin Spacey na dvorku přece vypadá trošku jako dr. House, ne?), ale o jejich životech se nedozvíme nic. Resp. zjistíme, jaký mají problém, ale v podstatě netušíme, z čeho vyvěrá, jestli měli nějaké problémy v rodině, takže je hrozně těžké s postavami jít. Nebo jim fandit. Osobně mi byly úplně putna. Vůbec jsem se nedozvěděl, jestli ti lidi mají rodiče, sourozence, příbuzné, koníčky a hobby, co je ovlivnilo v mládí - prostě ty základní kameny každého psychologického filmu, pokud chceme proniknout do nitra duše. Tady, je to zvláštní, většina klientů u cvokaře má jenom problémy se sexem, s ničím jiným. Zkrátka nemám tyhle "vyděračské" filmy rád - snaží se mě přesvědčovat celou dobu, jak jsou angažované a reflektují život, přitom jsou jen pozlaceným výkalem. (05.11.2009)

Skvěle napsané drama se spoustou prvotřídních dialogů a vynikajícím Spaceym. Závěr mi ovšem příliš nesedí. Považuji jej za přehnaný a příliš násilně vykonstruovaný. Měl jsem chuť své hodnocení o hvězdičku snížit (ve srovnání se zbytkem celého filmu). Pak jsem si řekl proč ne - proč by nemohl být pro jednou konec skutečně pozitivní, a tak jsem se rozhodl mu to odpustit a přece jen sáhnout ke 4*. (20.04.2013)

Odlehčeným způsobem zpracovaná variace na téma mozaiky prolínajících se lidských osudů. Kevin Spacey je jako věčný zhulenec dokonalý a jako věrný zákazník nikdy neopomene převzít "zásilku" zboží s nápaditými názvy:) Dále mě potěšil Mark Webber, který se mi prvně zalíbil již ve filmu Můj miláček ráže 6,65. I přes nenáročný děj a ne tolik do hloubky prokreslených, avšak zajímavých charakterů, jako kupříkladu v 21 gramech či Magnólii, ze snímku vyzařuje melancholie a smutek. Cvokař může pohladit po duši ty, kteří se sami nepovažují za "normální" či mají dojem, že by potřebovali odborně poradit. Nebo mají pocit, že jejich myšlení, posedlosti či jiné "výchylky" nezapadají do běžného, stereotypního chodu společnosti. Často jsou však naše "úchylky" a skryté odlišnosti nástrojem, který nám pomáhá přežívat v realitě. "Tímhle běžně nejezdím, ale žena mi včera sebrala klíčky od auta. Ani se jí nedivím, jsem pořád zlitej." :) (31.03.2011)