Botostroj

Schématický béčkový film precpaný demagógiou až k prasknutiu sa môže smelo zaradiť medzi najhoršie filmy, ktoré sa kedy v Československu natočili. Hlavnou úlohou filmárov bolo očierniť Tomáša Baťu. Polmetrové úsmey komunistov, ktorí tu zosobňujú akože poctivých ľudí zatiaľ čo každý, kto je názorovo niekde inde, je tu automaticky záporák. A ešte k tomu tie otrasné dialógy, až sa chytáte za hlavu jak sú stupídne. Vsadím boty že na tomto braku sa naplno podielal profesionálny vymývač mozgov, minister informácií Václav Kopecký. Len on dokázal takto obludne pretvárať pravdu a demagogicky očierňovať. Navyše autori tohto braku sa tu dosť kopli pretože Baťa zomrel v roku 1932 kedy sa aj tento brak odohráva a Hitler prebral moc až v roku 1933 čiže mu Baťa logicky nemohol ísť gratulovať k prevzatiu moci ako je to ukázané tu. Cielom útoku tu však nie je len Baťa ale aj treba veriaci či hospodári. Dosť veľkým klamstvom, ktoré človeka znalého dejín vytočí do nepríčetnosti, je aj preslov jednej z postáv, ktorá tvrdí že v SSSR nestretnete žobráka ani hladovejúceho. Tu už som si myslel že asi hodím tyčku: film sa totiž odohráva v roku 1932 a zrovna vtedy zúril na Ukrajine Stalinom vyvolaný hladomor pri ktorom zomrelo 9 miliónov ľudí. Zaráža ma že sa tu komunisti snažili spraviť z Baťu beštiu prvej kategórie. Dotyčný je tu totiž kráčajúca postava tých najnegatívnejších vlastností: má sympatie k nemeckému nacizmu a dokonca posiela do Berlína Hitlerovej NSDAP tučné šeky, vyhadzuje zamestnancov len tak z ničoho nič, má opĺzlé chúťky, v kancli má vystavený obraz Musolliniho, a žije len pre svoje prachy. Našťastie sa pravda ukázala a robotníci z Baťových závodov si na svojho bývalého chlebodarcu kydať nenechali a začali počas projekcie demolovať kino. To je dôkazom akým nechutným pamfletom tento film je. (03.04.2012)

Tak má vypadat správná propaganda! Zlý, chlípný, imperialistické psy a Adofla Hitlera obdivující Šéf (za rajtky a naleštěné holínky jeho synka zaokrouhluji hodnocení na plný počet), kolem něj sdružení patolízalů, ministr třesoucí se před kapitálem, stateční komunisté se srpem a kladivem v srdcích, čistá dělnická láska mladých bolševiků versus ohavná nevěra s nepřítelem lidu a nakonec dojemná promluva o tom, jak je v Sovětském svazu všem krásně a o žebráka tu člověk nezakopne, jak je širokorozchodná dlouhá. Botostroj jde na čestné místo vedle děl z knihovničky ROH a já jen doufám, že filmů bude lidu časem patřit víc a víc. (27.08.2009)

Každá doba má témata, proti nimž se vymezuje a která démonizuje, a pak zase jiná témata, jež propaguje a předkládá občanům, aby věděli, jaký mají, ba přímo musí mít názor. Tento film je ukázkou toho, vůči čemu se vymezoval režim, který zde panoval v padesátých letech minulého století. Tříminutový sestřih filmů z oblasti pozitivní propagandy z oné doby lze shlédnout zde: https://www.youtube.com/watch?v=OA0ewf5CS5Y  - - - Zvláště jsem ocenil scénu, která začíná v 0:25:50. Protirežimní aktivista utíká se štosem kopií textu Charty 77 a pronásleduje jej příslušník SNB. Kdyby byl disident dopaden, byl by zadržen, obviněn, souzen a uvězněn nebo by ho přinejmenším vyhodili z práce, tedy pokud někde pracoval. V parku natrefí na muže a ženu a žádá muže, aby u sebe kompromitující materiály schoval. Muž odmítá s tím, že se o politiku nezajímá, ale statečná žena si ochotně strčí papíry pod kabát a pak ještě pošle esenbáka špatným směrem. Možná jsem to trochu popletl, ale nějak takhle to v tom filmu bylo. Občané, kteří smýšlejí jinak, než se od nich vyžaduje, jsou pronásledováni státní mocí bez ohledu na momentálně vládnoucí režim, jenom míra represí se liší. Někdy jsou popravováni, někdy zavíráni do vězení, jindy jen šikanováni, ostrakizováni nebo očerňováni, aby tak či onak zmizeli z veřejného života. Mimochodem by mě zajímalo, kam zmizel protislámský politický aktivista Martin Konvička. Na Wikipedii údaje o jeho osobě končí rokem 2019. Pak se po něm nějak slehla zem. V každém totalitním režimu samozřejmě existuje také cenzura, jejíž snahou je potlačovat názory a informace, které jsou v rozporu s tím, co hlásá oficiální propaganda. Příklad ze současnosti viz zde: https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-nevratne-poskozeni-albatros-nevyda-knihu-zpochybnujici-transgenderovou-identitu-40465793#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=novinky.sznhp.box&source=hp&seq_no=6&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz  - - - Zkrátka mi to všechno přijde v principu furt stejné, stejné, stejné, přestože politické režimy se střídají jak apoštolové na orloji. Ale proč tady tohle všechno vykládám? Inu proto, abych divákům nabídnul pohled na toto filmové dílo v trochu širším kontextu. (11.04.2024)

Na jednu stranu taková socialistická variace na Občana Kanea, na druhou stranu neuvěřitelně zábavný obraz kouzelně naivních komunistických názorů na morální zkázu prvorepublikových buržoustů. Nicméně musím uznat, že, dívat se na to dá, a nehledě na nesmírně naivní dementní dialogy jsou filmové techniky (pár záběrů je ze Sitizna v podstatě nepokrytě vykradeno) celkem zvládnuté, a nenudil jsem se až tak moc. Docela slušné herecké výkony (geniálně démonický Vejražka, přes debilní roli dost sympatický Besser, v menší roli pak jako vždy Hrušínský), pěkná kamera a v rámci možností dobrá vizuální stránka. Hodnocení snižuje agitkovitost a naivní dialogy (přestože si v ničem nezadají s mnoha současnými filmy). (10.03.2009)

V první půlce jde Botostroj ještě docela dobře vnímat jako ohromně vtipnou parodii na propagandistické filmy. Toporná šablonovitost, jasné vymezení rolí, nepřehlédnutelný ideový kontext... a k tomu lahůdkové gagy, jež by se neztratily v leckterém absurdním dramatu (jako např. ten s prezentací prototypu dělnického záchodku, který se panu šéfovi nelíbí pro vysoké pořizovací náklady, a tak ho kladivem poněkud zlevní a poté s nadšením dokonale úlisného kapitalisty příjme zlepšovací návrh paní správcové oddělení pro sociální péči na odstranění zcela zbytečného sedacího prkénka). Ano, můžeme tento film brát jako guilty pleasure a důvodů pro to lze najít dost. Jenže s přibývající stopáží je alespoň pro mě dost obtížné ignorovat fakt, že toto není jen tupý propagandistický film, nad kterým se lze s bezpečným odstupem desítek let a luxusu svobodné společnosti usmívat ("Hlad tam [v Sovětském svazu] rozhodně není!"). Ten film je totiž především dost odporný hejt na Tomáše Baťu, Jana Antonína Baťu a Tomášovu manželku Ludmilu (to má být ta zmiňovaná správcová oddělení pro sociální péči), tj. nepropaguje pouze nějakou ideologii, ale podněcuje nenávist ke konkrétním lidem. Ti se mohli bránit za první republiky (byť mediálně dost sledovaný proces s autorem předlohy Svatoplukem Turkem tehdy trval nějakých pět let), v padesátých letech však zadavatelům nestálo v cestě nic a za pomoci skupinky ochotných (Vávra, Valló aj.) vytvořili neuvěřitelnou dehonestaci plnou krutých lží. A co je na tom všem nejsmutnější, kvůli čemu to od určitého okamžiku nemůžu brát jako jakýkoli pleasure, je poznání, že tato propaganda a tyto děsivé karikatury fungují, a to i dnes, kdy se v určitých bublinách lze v souvislosti s tímto filmem setkat nejen s pochopením pro takto koncipované "sociálně-kritické" dílo, ale i s jeho pozitivním přijetím (včetně zobrazení Baťovy rodiny). A to je děsivé. (27.09.2020)