Botostroj

Jeden ze zdejších komentářů praví, že technická kvalita je zvládnutá velmi dobře. Budiž, mě přišla běžná a nezáživná. To ale pořád není důvod k mému hodnocení. Tím důvodem je další zločin na filmovém průmyslu - komunistická propaganda neuvěřitelně demagogickým způsobem pomlouvající Baťu a vyobrazující ho jako nedemokraticky smýšlejícího člověka kolaborujícího s nacismem. Hrůza. Překvapivě to je ještě slabá káva, závěrečná letecká havárie stejné osoby je neuvěřitelně nechutná a nebojím se říci, že porušuje jakýsi kodex slušnosti. O hodnocení jsem tedy měl jasno stejně brzo jako zlínští diváci při premiéře v místním biografu. Co se týče filmu jako takového, už jsem zmínil, že je natočen nezáživným způsobem a jakási romantická zápletka je tady úplně mimo mísu. Tudíž mě nezbývalo nic jiného než přejít na rychloposuv, celé bych to nemusel vydržet. Ještěže existuje český dabing, aspoň můžeme díky němu na režiséra tohoto snímku, kterým byl K.M.Walló, dnes vzpomínat v dobrém. P.S. Neodpustím si zajímavý postřeh - některé scény či výjevy, které jsem byl schopen spatřit, připomínaly Metropolis. (03.04.2009)

Tak má vypadat správná propaganda! Zlý, chlípný, imperialistické psy a Adofla Hitlera obdivující Šéf (za rajtky a naleštěné holínky jeho synka zaokrouhluji hodnocení na plný počet), kolem něj sdružení patolízalů, ministr třesoucí se před kapitálem, stateční komunisté se srpem a kladivem v srdcích, čistá dělnická láska mladých bolševiků versus ohavná nevěra s nepřítelem lidu a nakonec dojemná promluva o tom, jak je v Sovětském svazu všem krásně a o žebráka tu člověk nezakopne, jak je širokorozchodná dlouhá. Botostroj jde na čestné místo vedle děl z knihovničky ROH a já jen doufám, že filmů bude lidu časem patřit víc a víc. (27.08.2009)

Karel Michael Walló byl další zaprodanec poúnorové filmové ideologie, ne však tak obecně známý a dostupný, jeho jméno utkvělo v povědomí výhradně „díky „ filmu „Botostroj“ z roku 1954. Všichni dnes již víme, jak se komunisté stavěli k hodnotám vybudovaných za první republiky, ne jinak tomu bylo i v případě světoznámého šikovného (a taky velmi lidského) podnikatele Tomáše Bati. Ten dostal v tomto snímku na frak maximálním způsobem a došlo k téměř stoprocentnímu překroucení jeho postavy, vlastností a fungování podniku. Na místo moudrého a laskavého člověka z něj film dělá stvůru, která mírou své lidskosti nedosahuje ani té nové továrny, jakožto neživého hmotného statku. Celé toto filmové zobrazení lže, až se mu od huby práší, a mně z něj bylo poměrně nevolno. (23.11.2012)

Až na ty plamenné výjevy soudruha Josky, které byly typické pro budovatelsklé filmy 50. let a jimž se dnes už usmíváme, musím konstatovat, že jde o dost věrné zobrazení toho, čemu se říkalo batismus. Hesla jako "Život je boj", "Silný zvítězí" nebo "Každý dělník milionářem" dnes někteří omílají stejně jako před pětaosmdesáti lety. A mnohde jsou i metody řízení firem taky stejné. Vše pro maximalizaci zisku, pálení neprodejného zboží, podpora válečného průmyslu. Americký způsob života - náš vzor. Vše pro peníze. Změnilo se něco? (17.01.2018)

Zlín versus Gottwaldov. Adaptace jednoho z nejhorších literárních škvárů, jakých tato země dokázala během několika málo let vyprodukovat na stovky, se odráží nejen v atmosféře filmu, ale především v jeho skutečných dopadech, které jak známo nebyly v souladu s vládnoucí garniturou. Komunistický podržtaška Vítězslav Vejražka, tehdy již uznávaný a hojně obsazovaný člen činohry pražského Národního divadla, sehrál svého zlínského diktátora se vší vehemencí a neobvyklou razancí, že není možné nebýt okouzlen touto šílenou hereckou kreací. Zbytek se utápí ve schematických dogmatech, vynucených dobou a lidmi. Pamatujte si, co řekl soudruh Gottwald! Jednou zatočíme my s vámi tak, jako ruští bolševici zatočili s carem, Kerenským a buržoazií! (27.02.2009)