Ďáblova lest

1. díl: Není moc co řešit, Strach opět režíruje televizní nadstandard, herci s občasnou výjimkou přehrávajícího Jiřího Dvořáka velmi dobří, scénář typicky vašíčkovský se všemi klišé, naivitami (religionista nezná Codex Gigas etc.) a připitomělými dialogy, které naštěstí dramaturgie výrazně "zcivilnila"... Po trochu toporném počátku se to nakonec slušně rozjelo, byť místa, jako jsou "důchodcovské re-prezentace" satanistické kultury ukazují, že ani Strach se televizní naivitě posledních let nedokáže úplně ubránit. 2. díl: Dobrý dojem z řemeslné stránky ještě umocňují dobře svícené a solidně zahrané "horrorové" části. Objevují se i první vašíčkovské konspirace, nicméně díky výbornému Dykovi nijak nepobuřují svojí dryjáčnickou laciností. Potěší i občasný gag na odlehčení, tak nějak tu chybí televizní vata a šroubovanost, byť je znát, že s tímhle žánrem tu nikdo moc zkušeností nemá. Hudba jen potvrzuje to, co mě napadalo už v první díle: je nepřirozená, upjatá a zbytečně přehnaná. Kritický "prostředek" jen potvrdil, že se dílo daří – jak moc, to zodpoví až finále. 3. díl: Dvě zásadní slabiny finále, obě ve scénáři. Totožnost vraha je čitelná dlouho dopředu a není postava, která by fungovala jako falešný podezřelý. Začátečnická chyba... Závěr v zásadě očekávaný festival vašíčkovské fantasy, vizuální efekty hrozné, ale Strach laťku udržel poměrně vysoko navzdory naivitě. Druhá slabina: opravdu trapný závěrečný vtip. (16.02.2009)

Výborně rozjeté, obstojně pokračující, ale závěrečnou částí a především úplným závěrem trošku pohřbené snažení o českou podobu mysteriozního krimi. Škoda - po první části jsem dával 80 % a že to celé dopadne takhle, jsem netušil ani ve snu.... Ovšem co se formy týká, je Jiří Strach stále na špičce televizní tvorby. (15.02.2009)

Tak jsem se netradičně pozpátku dostal od pravděpodobně nejzdařilejšího Labyrintu, přes Ztracenou bránu až K Jirkově Ďáblově lsti, díky čemuž v té retrospektivě lze skutečně spatřit, jaký tvůrčí posun režisér Strach za poslední léta prodělal, a ačkoliv vlastně všechny jeho televizní projekty - Ačkoliv on sám ten dnes už jen málo významný rozdíl mezi filmovou a televizní tvorbou svým uctivým přístupem ještě více smazává.. - za nejlepší tuzemské žánrové práce, všechny jednoznačně trpí nedokonalostí svých scénářů, které Lotrando Strach tu s větším, tu s menším úspěchem zvládá překlenovat.. Ďáblova lest ukazuje, že záhadolog Arnošt Vašíček dokáže svá lehce diskutabilní témata šikovně zlehčovat, ostatně ten sympatický humor, ať už jízlivý, černý či ironický vlastně je pro režiséra samotného typický, ono totiž lze k podobným látkám bez nadhledu přistupovat jen velmi těžko.. Co mi ovšem z těchto tří minisérií vychází zcela zřejmě ?? Že vlastně každá jednotlivě poměrně zásadně klopýtá co do tempa, ne že by si režisér právě s rytmizací svých kriminálek vyloženě nerozuměl, u prvních dvou totiž divák cítí snahu o akčnější a svižnou naraci, která ovšem v souvislosti s nastříháním do triptychů působí poněkud zmateně a nefunkčně, v případě Labyrintu, jemuž na Kavkách přiřkli poměrně zbytečně velkorysý půdorys o sedmi dílech naopak ty zásadní pasáže fungují nejlépe právě při tom opatrném tempu s dlouhým snímáním beze slov.. Právě tahle fimařina totiž Jiřímu Strachovi sluší, až z toho jednoho mrazí.. (09.12.2015)

Téměř se shoduji s většinovými názory. První část (80%) byla v českých televizních vodách (nebo spíš kalužích) jako zjevení z cizího světa, zkrátka to byla výborná detektivka s chytrými dialogy, skvěle obsazenými herci a pohyblivou (!) kamerou, za kterou by se Strach nemusel stydět za hranicemi. Okamžitě jsem si zamiloval záměrně brakovou satanskou tématiku a postavy (obzvlášť Jiří Dvořák se našel), málem jsem sem nasázel 5*. Druhý díl (60%) trpí neduhem, jaký postihuje mnoho druhých dílů z trilogií, mnoho linek zůstává otevřených a navíc se vynořují nové otázky. A ten Třetí díl (70%) je rozporuplný. Ještě před půlkou rozplete neujasněný děj a servíruje hotovou věc, která jakoby vypadla z nějakého béčkového hororu. Ještěže ani zde neztrácí Strach a herci hlavu, dynamicky řeší neřešitelné, a i když to všechno dost smrdí, bavil jsem se vrchovatě. Ale ten konec... z mé strany se to "dalo", "nedalo" se to jako racionální zakončení slibného projektu. Takže verdikt zaokrouhluji nahoru. (15.02.2009)