Sůl nad zlato

Absolútna klasika. Pekná rozprávka, ako má byť. Vyzdvihujem kostýmy. Najmä rytiersky turnaj na úvod ma milo prekvapil kvalitou kostýmov. Príjemné pozeraníčko. Naplní očakávania, ktoré človek od rozprávky má. Či niečo dá aj generácií X(-box), je druhá vec. Jedna z mojich obľúbených vianočných "povinností". (02.01.2014)

Ja osobne som poznal iba staršiu verziu tejto rozprávky a až teraz v neskorom veku som si pozrel túto novú prerábku. A došiel som v detstve teda o dosť veľa ide v podstate o klasickú rozprávku akých sa vtedy v Československu a v Nemecku točilo veľa. Ale každá jedna má svoje čaro a každá jedna je niečím výnimočná. Príbeh o princeznej, ktorá prirovnala svoju ľásku k otcovi k láske k soli je starý ako čas sám. Nové prevedenie so soľným kráľom a princom sa mi zdalo byť celkom pútavé. Najviac sa mi na filme páčil soundtrack, ktorý bol nenormálne chytľavý a pískal som si jeho melódiu ešte dlho po skončení filmu. Čo sa týka hercov nikto mi nebol vyložene nesympatický čo je dobre keďže je film situovaný pre mladšie publikum. Je to jedna z mála rozprávok v ktorých nebojuje dobro so zlom ale ľudský chamtivosť a pýcha s láskou. 79% (29.12.2014)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)

Musím se přiznat, že tuhle pohádku jsem velmi dlouho míjel a ani nyní, když jsem ji konečně viděl, mi nepřirostla k srdci. Asi je to tím, že verze s Janem Werichem je mi tak blízká, navíc je humornější, že jsem si na ni tak zvykl, že tohle skoro až depresivní pojetí se mi tolik nelíbilo. I když díky tomu to do sebe něco má a pohádka je jiná. (25.12.2017)

Klasická československá pohádka v západoněmecké koprodukci, na rozdíl od "werichovské " verze oblečena do temnějšího, ponurejšího kabátu, je pohádkovější - pro malé diváky asi stravitelnější, více se odehrává v exteriérech. Obě verze jsou stejně vrchovatě naplněny laskavými a moudrými slovy o dobru a lásce, které jsou největším bohatstvým v životě člověka - v dnešní době bohužel už jen v pohádkách. Velmi se mi líbila role prostořekého šaška v podání Jozefa Kronera, naopak Libuše Šafránková na mne nepůsobila tak přirozeně jako ve většině z jejích mnoha princeznovských rolí. Film jsem viděl po mnoha letech a byl pro mne velmi příjemným zážitkem. 70%. (07.01.2013)