Sůl nad zlato

Jedna z lepších slovenských pohádek. Nesedí mi ta vážnost a tmavost v pohádkách našich sousedů. Bohužel ani přes dojemné zpracování, navíc s princeznou Libuškou, to není zdaleka nějaký superflák. Byl jednou jeden král je v tomto ohledu zcela jiná třída. Ale pořád je to pěkné pokoukání s krásnou hudbou. (28.04.2013)

Československo-německé koprodukce vždycky svými výsledky vyvolávaly krajně protichůdné pocity. Nemnohým zdarům odpovídaly podstatně častější rozporuplné výsledky. Sloučení nároků českého a německého diváka-konzumenta nikdy nebylo lehkým oříškem. Do zapomenutí upadly historické kořeny těchto až nepřekonatelných rozdílů. V biedermaieru se zrodila velká kultura pro malé potřeby a založila celou řadu estetických norem, které v různě tvarovaných a ozvěnově se šířících modifikacích a vyzníváních přetrvaly dodneška. Jejich rozporuplnost je přitom nejkonfliktnější tam, kde sobě i jiným předstírají modernost nebo dokonce avantgardnost. Je jasné, že to, co jsem se pokusil stručně popsat, je jen jedním z několika zdrojů jevu, který nemůže potěšit ani českou, ani německou stranu. Určitá topornost a chlad, které často provázely i provázejí slovenskou původní tvorbu, se tím jen dále zesílily. Výsledek takto vynaloženého úsilí je patrný. Budeme-li tuto koprodukci srovnávat s werichovským pohledem BYL JEDNIU JEDEN KRÁL, je zřejmé, že převaha na straně koprodukčního výtvoru určitě nebude. Film nás nemusí vždycky jen rozjásat a povzbudit; mnohdy stačí, když nás neurazí. I destilovaná voda má své přednosti a své místo v našem životě. Právě tak jako tento koprodukční film nadaný špičkovým hereckým obsazením, jež jen podtrhuje vysokou profesionalitu a univerzálnost talentu slovenských ztělesňovatelů Múzy Thálie. (06.05.2008)

Pokud chcete pochopit, proč se na nás Slováci občas dívají skrz prsty, tak informace že Sůl nad zlato je původně slovenská pohádka kterou Češi prohlásili za svou, je další dílek do skládačky. Oba národy si natočily vlastní verzi, a i když je ta česká nepřekonatelná klasika, ta slovenská mnohem víc ctí ducha předlohy a její překvapivě hlubokou mytologii. Vydáme se tedy nejen do království které postihla strašlivá kletba, ale i do podzemní říše a na strastiplnou výpravu za zázračným lékem. Atmosféra je o dva řády temnější, takže místo rozverné taškařice jde o téměř syrové drama. Pochopitelně vše dobře dopadne, jak to v moderních pohádkách bývá. (30.11.2023)

Ano, je to taková studeně, melancholicky a tragicky všelijaká pohádka. Pohádka? Musí být? Když jí trochu povolím rozepnout se do jiných žánrů (a nebudu se na ni dívat na Štědrý den) je podivuhodně kouzelná... Ani příliš neútočí známým tématem ani nepřetéká sladkými výlevy, je dojemná i něžná, pěkně pochmurná i napínavá, to mám ráda... Má oblíbená... (14.12.2007)

Existuje několik verzí dabingu. Česká, kde jsou nadabovaní slovenští herci. Slovenská, kde jsou nadabovaní čeští. Pravděpodobně i německá, pochopitelně. A pak existuje bizarní česká, která zřejmě vznikla novým předabováním slovenské a to kompletně všech postav. A dopadlo to skutečně podivně. Šafránková tam nadabovala sama sebe, přičemž se ale netrefuje do synchronů. Chudíka, který v původním českém dabingu mluvil česky, předabovali také. Šaškova píseň o královi, co stojí za bačkoru, má dokonce jiný text! Když jsem byl malý, byla to jeden čas moje nejoblíbenější pohádka. Teď už není, ten novodabing k tomu přispěl trochu taky, ale hlavně vidím tu roztahanost a německé neherectví. A taky ty prapodivné plastové kostýmy, zřejmě dílo Theodora Pištěka, které by se hodily spíš do Návštevníků. (26.12.2022)