Čarodějův učeň

Vyčpělý amerikanizovaný klon HARRY POTTERA s klonem Kristen Stewart, rutinním Cagem a Molinou a co se dá zachraňujícím sympaťákem Baruchelem v záplavě trikových kouzel. Místo Bradavic Velké jablko, místo osmileté přípravy na střet se Zlem jen pár dní, místo hravého potterovského hudebního motivu One Republic. Prostě amíci. O chlup zábavnější než PRINC Z PERSIE. (29.08.2010)

Pamatujete si ještě na Nolanovo zasvěcování do čarodějnického řemesla? Tenkrát nám mistrně odhalil podstatu Dokonalého triku, předvedl nám něco nevídaného a my jsme si z toho sedli na zadek…klidně i po několikátém zhlédnutí (osobně ověřeno). Čarodějův učeň by se ve svém celku dal alegoricky přirovnat ke kouzlu, které je sice dobře provedené, v jeho průběhu je využito množství líbezných kulis (producent Bruckheimer na nich rozhodně nešetří) a samotný kouzelník je natolik zručný, že té iluzi není těžké uvěřit, avšak ono samotné kouzlo je ve své podstatě důvěrně známou a tisíckrát ohranou atrakcí, o které hned od úvodu víte, jaké vztyčné body bude obsahovat a kam se bude vyvíjet. Z hlediska narativních postupů a celkové fabule se tedy jedná o předvídatelnou nudu. Scénáristé odhalili svou tvůrčí bezradnost hned v úvodním prologu, kdy jsou veškeré důležité události, z nichž se bude příběh dále odvíjet, shrnuty v uspěchané montáži za doprovodu literární práci usnadňujícího komentáře nedietetického vypravěče. Po takto odfláknutém úvodu (navíc s nešťastně užitými zpomalovačkami) má očekávání okamžitě klesla na bod mrazu. O to více mě pak překvapil druhý „rozjezd“, který vyústil v audiovizuálně (příběhově) kvalitní řetězec akcí, které jsou sice naprosto předvídatelné, ale díky solidní výpravě, počítačovým efektům a svižnému tempu dokážou diváka povrchně uspokojit. Ale nic víc. Režisér John Turteltaub není víc než pouhý rutinér, který bez problémů zvládá ukočírovat většinu scén, jeho osobní přínos do výsledného díla je však takřka nulový, následkem čehož Čarodějovu učni chybí pro moderní blockbustery ona nedosažitelná „mýtická duše“. Můžeme tak mluvit pouze o solidně zvládnutém řemeslu, které pro otřepanost a jednoduchost literárního základu nezvládá uspokojovat jinak než povrchními atrakcemi. ____ Nad hodnoty nuzného průměru tento film vytahují pak samotní herci, kterým překvapivě vévodí zatracovaný Nicolas Cage, kterému se po výtečném Špatném poldovi génia Wernera Herzoga zase jednou podařio být cool. Zdatně mu sekunduje jako vždy výtečný Alfred Molina, který zvládá záporáky s grácií a Jay Baruchel v titulní roli opět tím správným nerdem. Monica Bellucci moc prostoru nedostala a úloha Teresy Palmer jakožto blonďaté dvojnice Kristen Stewart (nejsem zdaleka jediný, kdo si té podoby všiml) patří mezi ty nejotřepanější, její postava je šablonovitá až hanba, takže se zde ani moc předvést nemohla.Obě romantické linky (Cage-Bellucci/Baruchel/Palmer)jsou povrchní a naplňují všemožná mainstreamová klišé, příběh však nijak výrazně nebrzdily. ____ Čarodějův učeň je rozhodně lepší než otravný Percy Jackson a je prakticky na stejné úrovni jako předchozí Bruckheimerův počin – Princ z Persie – tedy lehce nadprůměrná strohá zábava na jedno použití. Škoda že kdysi neomylný producentský velikán značně polevil na svých ambicích. (02.09.2010)

Tak na tomhle filmu se mi líbila akorát Teresa Palmer a ke všemu to nijak s filmem nesouvisí... Ten sám byl děs běs ze kterého by i Teslu šlehlo. Marně hledám v hlavě film kde by Cage od Města andělů alespoň trochu hrál. Má nasazený stále stejný obličej a v té hučce Rumcajse měl tedy ránu... že se tam zjevil Molina a Monica, to už byl pro mne vrchol. Opravdu netuším jakým kouzlem je dostali do téhle hrůzy. Jay Barbucha mi byl maximálně nesympatický a říkám rovnou, proti tomuto je Saxána oscarová záležitost jak po stránce herecké, scénáře i triků. Na tohle se pokusím hodně rychle zapomenout a myslím, že mi to nebude stát ani moc práce natož kouzel... Jednu jiskru, víc nevykřešu * (04.04.2020)

První půlka je bez diskuze boží! Cage má po třinácti letech pořádnou hřívu na hlavě a je cool víc než kdy jindy, Baruchel je nerdí tele jedna radost a Molinův slizký záporák to vše korunuje. Jenže pak se stanoví pravidla, Turteltaub začne všechno opakovat (to fakt neumějí víc, než házet po sobě plazmové koule!?) a vytratí se vtipnost a nadhled. Finále je udýchané a znuděné jako ten buldok. Smutné, když si člověk ještě po necelé hodině člověk říká, že tomuhle ‚bruckheimerovskému popkornu‘ milerád dát i tu čtyřku. (14.11.2010)

Celkem škoda todlencto. Děj filmu je strašně plytký, takže nekonečně se opakující nahánění se a náhodné narážení na sebe dvou kouzelnických xichtů přijde ve finále i otravné, což se snaží být zastřeno místy pěkným vizuálem a musím říct hodně vtipným výkonem Jay Baruchela. Šlak vás z toho netrefí, ale dá se pohledat mnohem lepší zábava. Od Turteltauba jsem čekal lepší sousto. 60% (05.08.2013)