Drak přichází

Brát v potaz časový rozdíl v akčních filmech a celou tu legendu kolem Bruce Leeho je při hodnocení filmu nutnost a limitující podmínka zároveň. Film diváka neobohatí o žádnou myšlenku, či oduševnělý příběh. Klasická story o padouchovi a hrdinovi, co bez střelné zbraně vymlátí, co může a ještě zmlátí (zabije) padoucha - v závěru filmu samozřejmě. Odpusťte, ale je to klasika. 90 % (22.09.2011)

Partička drsných bijců se přepraví na jakýsi ostrov, kde se každý z nich zúčastní jedné či více bitek, aby se ten nejlepší (samozřejmě Bruce) promlátil přes homologickou řadu padouchů k padouchovi největšímu, kterému je povoleno způsobit našemu statečnému rekovi dokonce i nějaký ten škrábanec. Téměř totožným námětem disponuje o dvaadvacet let mladší Mortal Kombat, u kterého jsem se bavil o více nežli dvaadvacet procent více. Drak je neskutečně nenápaditě zrežírován, chybí mu tempo, chybí mu gradace, vleče se jako ten nejpomalejší film od Bergmana a přitom jde pořád, považte, o akční snímek. Příběh je stupidní až hanba a ani ty souboje, základní ingredience každého poctivého kung-fu, za moc nestojí. Pořádnou ránu nikdo neschytá, jde spíše jenom o takové „oťukávání“, pouze hodně vzdáleně připomínající dojem z reálného úderu do solaru. 40% Zajímavé komentáře: Amarcord_1, Jindros (12.01.2008)

O kvalitě tohohle.. filmu mi mluví fakt. že jsem ho teď viděl asi potřetí (asi) a to aniž bych si to pamatoval. Teď, při třetím zkouknutí, si totiž vzpomínám, že jsem to viděl poměrně nedávno a už tehdy jsem si říkal, že jsem to už viděl. A přesto jsem si to vůbec nepamatoval. Hopsá se tam, lacině imitují údery, příběh typicky akčně-hongkongsky pitomoučký. Ve spojení s hudbou to spíše vyznívá na prostoduchý pokus o kopírování tehdejších Bondovek. Tvrďácké xichty a hustokrutěpřísné afro. Tentokrát si to hodnocení snad už zapamatuji. ~~~ 1,5* (24.06.2012)

Závěrečný souboj v zrcadlovém bludišti s hlavním padouchem je parádní, stejně tak vyřízení pár chlapíků Bolo Yeungem. Choreografie je úžasná, Bruce Lee byl prostě jenom jeden, to jeho kňučení nemá chybu a je velká škoda, že zemřel tak brzo. O vynikající hudební doprovod se postaral Lalo Schifrin, který má na svědomí např. The Amityville horor z roku 1979. (27.03.2011)

Jeden z mých oblíbených filmů s Leem. Předvádí komplexnost své osobnosti a neuvěřitelnou sílu a rychlost vzhledem ke své váze. Absolutně neskutečné je téměř dekapitační nahulení roundhousovým kickem s charakteristickým zvukovým projevem. Všechny ty grimasy, křik, postoje, držení rukou, poskoky, to prostě Leemu nikdo neodpáře, patří to k němu stejně jako mamutí kozy k Bolo Yeungovi... (11.02.2012)