Chvilka poezie

Zasloužilí soudruzi umělci a soudružky umělkyně zde s nádherným patosem oslavují tu hrdinné vojáky Rudé armády, tu kolektivizmus, tu proletáře. Odpad, ale tedy kultovní. Jako výstraha před tím, co jsou komouši (stále) zač, také použitelné. Využitelné i jako recese pro pobavení a připomenutí, jaké hrůzy se vysílaly za minulého režimu. Stanislav Kostka Neumann Rudé zpěvy-Socialistickým ženám Soudružky, zastavte proudy své výmluvnosti, zadržte řinčivé výhrůžky! Házíte hladovým ohlodané kosti, a revoluce není řečnický výlet: Učte se střílet! Pryč s feminismem! Je žena X a muž je Y, leč srdcí dvé můž zníti jako jeden zvon, když s puškou v ruce jde se za cílem. S manlicherovkou vojandy rudé ve vratech, oknech, na vozech tramwayí – s těmi to pu’de na města šampusů, vesnice keťasů. Ti, co se chechtají pak budou kvílet: Učte se střílet! Nechte si lékařské rady! Je revoluce nejlepší hygiena. Jen obvazů pro kamarády ať máte plné kapsy! Buď každá jak blesk a krvavá fena, a na psy! Kulomet bude šílet: Učte se střílet! Pryč s akademickou prací a dolů s kazatelen! Aut revolučních buďte síla hnací, by z měšťáka stal se jelen. Pryč s moralinem, maloměšťačky! Se sentimentalitou krbu! Na mračna nesete řehtačky, ctnost vidíte ve svém hrbu. Nechte si tirády proti alkoholu! Tím nevyprázdníte sklepů. Až přijde den, tak rozbijeme spolu všecko, co ničí energii molů v kožiše panstva. Zahoďte dětské trumpetky! Zbytečně piští a kvičí. Odhoďte sobectví, přijměte důsledky! Vítězem ten, kdo sebe v díle zničí. Matky a ženy, dcery a milenky, na řetěz citečky sladké i bolné! Spalte své myrty, spalte své pomněnky, soudružky, buďte volné. Jen kázeň revoluce chtějte s námi sdílet, učte se střílet! (14.10.2016)

Předem říkám, že mi v době ukončení pořadu bylo necelých sedm let a mám na něj jen matné vzpomínky. Přišlo mi to jako neobyčejná nuda a vzhledem k tomu, že se můj vztah k poezii od té doby nezměnil, odvažuji se proto dát toto hodnocení. Mám ale takový dojem, že o mnoho let později se natočil ještě jeden díl, který byl vysílán někdy na Nový rok, kde Václav Postránecký říkal šílenou báseň "Ne mrtví, ne živí, něco mezi tím." (22.12.2008)

Legendární znělka a uhrančivé přednesy :-) ČT by měla něco takovýho zase zavést, aby tu naši barbarskou duši aspon trochu zkultivovala - já třeba se k básničkám nedostanu, jak je rok dlouhej :-(. Anebo by měly vytěžit ty obvzláště propečené kousky, vytepané budovatelským úsilím uvědomělých poetů a okořeněné československo-sovětským přátelstvím. A udělat z toho "Chvilku recese". (13.01.2009)

V té době jsem, jako řada jiných, tenhle pořad nesnášel, zvlášť když se v něm recitovaly naprosté kraviny... Ale v dnešní době něco podobného chybí. Nemám zrovna smysl a cit pro poezii, ale když jsem v jiném TV pořadu slyšel recitovat Seifertovy nebo Krchovského verše a k tomu jely záběry krajiny či něco pěkně depresivního v případě Krchovského, říkal jsem si, že poezie má něco do sebe. Jen by se zkrátka neměla dětem ve škole zprotivit a podobnými pořady, jako byla Nedělní chvilka poezie, už vůbec ne. (16.01.2014)

Komunisti jsou u vesla, * neděli máme tady, * před TV padni do křesla, * nevyčnívej moc z řady. * Zaklinká otravná znělka, * ksicht se ti zjeví odpudivý, * soudruh pilný jak včelka * verše cituje jako divý. * Uspává tě jeho hlas, * z dřepění bolí zadnice, * Kurva, zastavil se čas? * Nudná je báseň velice. * Konec se blíží již brzy, * úlevný povzdech zní z hrdel, * otíráš od štěstí slzy, * že můžeš zvednout už prdel. * 20% (26.09.2012)