Mother and Child

Obrovské zklamání. Ať jen nebrblám, tak ze všeho nejdřív musím ocenit to jediné, čím mě snímek zaujal a tím jsou herecké výkony. Naomi Watts předvedla standartně výborný výkon, které zdatně sekundoval Samuel L. Jackson a svůj prostor naplno využila, od dob Americké krásy nepříliš využívaná Annette Bening. Jenže, co naplat, když se bezesporu zajímavý nápad utopí v pateticky-uslzeném a do jisté míry zbytečně překombinovaném scénáři (slepá dívka..wtf?, přílišné využívání fotografií) a to celé dostane do rukou nepříliš schopný „seriálový“ režisér, který to celé jednoduše naprosto nezvládl ukočírovat. Divák je vhozen do životních osudů tří žen, jejichž charakter, který v průběhu následujících dvou hodin, zažívá až příliš násilnou a nepříliš důvěryhodnou proměnu ze zahořklých, cynických a sobeckých mrch se postupem času, za pomoci nejen (slepé dívky či malé dcery pečovatelky…proč má někdo ten pocit, že do již tak smutného příběhu musí zařadit další postavy, které vzbuzují divákův soucit??.. že to nakonec celé působí tak strašně vykonstruovaně, chjo) stávají zcela jinak smýšlející osoby. Ovšem ke vší smůle a režisérské neschopnosti, to zjišťujeme způsobem, který mě dokáže vytočit a to příliš velkými dějovými skoky, nedostaneme kloudně vyřešenou jednu otázku a hned se zjevíme o „devět měsíců později“ a tím, během pár sekund musíme začít vnímat charakter úplně jinak. Tomu všemu nasadí hořkou pachuť dokonale slzopudný závěr, podpořený vlezlou hudbou, která nemá za úkol nic jiného, než rozplakat i skálu. A já se ptám, proč? To si opravdu někteří tvůrci myslí, že divák neumí sám pracovat se svými emocemi a musí nám je násilně nutit a říkat tak a teď plakej..pche!! Ovšem nepochybuju o tom, že především valnou většinu žen tento příběh skutečně dojme a upřímně si popláčou, takže to splní svůj účel. Pro mě však promrhaný potenciál, který v rukou schopného režiséra mohl být pecka, takhle jsem jen posledních několik minut protrpěl s chutí mrsknout po mé TV ovladačem a tím mé citové utrpení ukončit. Škoda. 50% (25.09.2010)

Hodně povedená filmová mozaika, které jako producent pomohl i mistr Alejandro González Iñárritu. Postmoderně roztříštěné drama s příběhy 3 žen: matky, její dospělé dcery a ženy, která si chce adoptovat dítě, zdánlivě spolu nesouvisející příběhy. Jenže splynutí těchto dějových linií, kterého se dočkáme v poslední čtvrtině snímku, je přímo brilantní, a překvapí diváka tím, kolik vrstev, myšlenek a silných emocí nabízí. 80 % (18.06.2017)

V roce 1999 debutoval Rodrigo García autorským snímkem Co vlastně ženy chtějí? a o deset let později si spolu s ním podobnou otázku klademe znovu. Film Mother and Child svého autora nezapře, ani kdyby chtěl. Jde totiž o navlas stejnou sondu do ženské duše, tentokrát jen o pár let dospělejší a jak název napovídá, teď budou středobodem dění děti, matky a jejich proplétající se osudy. Ti kteří viděli Co vlastně ženy chtějí? už jistě vědí, že ani nyní nebudou mít hrdinky na růžích ustláno a že o slzy a hledání způsobů, jak zaplnit prázdné místo v srdci i životě nebude nouze. Herecké obsazení je základní devizou filmu, Annette Bening, Kerry Washington i Naomi Watts v rolích Karen, Lucy a Elizabeth, z nichž každá je nešťastná svým vlastním způsobem, podávají všechny solidní výkony, Jimmy Smits a Samuel L.Jackson jim zdatně sekundují (v tomhle snímku jsou to skoro jediní muži), možná poznáte i několik hereckých tváří z prvního zmiňovaného filmu. Mother and Child se mi velmi líbil a plně splnil moje očekávání, na plný počet hvězd to ale nebude, hlavně kvůli rozvláčnému tempu a trochu samoúčelně vykonstruovaným slzopudným situacím, které si García na dámy (myslím tím dámy na plátně i v publiku) tak rád chystá. Přesvědčte se ale sami. (02.09.2010)

Ci sa to niekomu paci alebo nie, zivot je ako jedna velka skladacka, ktora do seba casom krasne bud zapadne alebo nam nejaky kusok zostane a nevieme, co s nim. Tento film je jedno aj druhe, podla toho, z akeho uhla pohladu sa nan pozriete. Osudy vsetkych zucastnenych su podane s takou preciznostou, ze som s nimi prezivala vsetko, co im vyslo z ust, kazdy ich jeden pohyb. Naomi a Annette boli bravurne, to ako sa jedna aj druha nakoniec vyprofilovalii z chladnych zien (ale kazda inym sposobom) do tych milujucich a oddanych (kazda niecomu inemu) bolo nieco neuveritelne. Niekomu sa moze zdat, ze takychto filmov je vela, ale mne sa nikdy neprejedia a dufam, ze tieto male velke filmy tu budu stale a budu nam stale mat co povedat. PS: Bolo vyborne vidiet Annette zase v niecom zmysluplnom, kde mohla naplno preukazat svoje herecke umenie. (05.09.2010)

Spletenec 3 příběhů, které se na konci protnou mě dost dostal. Byly totiž všechny tak nějak přirozené, uvěřitelné, skvěle herecky obsazené (oblíbenců bych zde našel až překvapivě hodně, nejvíc se mi ale asi líbila role Annette Bening, u které byla vidět největší změna charakteru) a se všemi 3 "matkami" jsem dokázal soucítit a fandit jim. Ty niterné a křehké pocity, které je naplňovaly, ta intimní hudba a pomalejší ubíhání příběhu mi připomněly Iñárritův rukopis a možná, kdyby se sám ujmul režie, mohl být výsledný dojem ještě silnější. Tím však nechci říct, že by Rodrigo García zklamal, spíš naopak. Možná to není na čistých 5*, ale já je s radostí Mother and Child přiklepnu. Pro Swansea: To by ses divila :-D aneb tento film nemusí zasáhnout pouze ženskou část publika. (09.01.2011)